sb157-05 0..8296

(stojí-li hřídel prostopádně), senkrechte Welle,
koňské. — T., der Flaschenzug. Techn.
I. 59. — T. z loterie, der Zug, die Ziehung.
D. — T. svíček; vodky, kořalky (pálený,
das Lichter-, Brantweinziehen. — T. čáry,
der Zug einer Linie. — T. = chod společný,
der Zug, Anzug, Aufzug, Gang, Marsch, die
Anrückung. — T. válečné n. vojenské (= vý-
prava), der Heer-, Kriegszug, der Anzug,
Us.; křížové t., der Kreuzzug, Dch., vojska,
der Marsch, t. do pole, der Feldzug. V. K t.
hotov, připraven, marschfertig, D. T. před
se vzíti. Kom. — T. ptákův, der Zug, Strich.
D. — Poslední t. = umírání, das Sterben.
V posledním t. ležeti = ke smrti pracovati.
D. V posledním t. býti. Č. Otec byl v posl.
t., když sem přišel. Ml. Vz Tah, Smrť.

Taženka, y, f. = tažnice.

Tažený; tažen, a, o, gezogen. T. cukr,
geschmolzener, gezogener Zucker. Us. T.
zlato, stříbro (drátové), gezogen. T. ubrus
(s figurami tkaný), gezogen, Sych, ručnice,
zbraň (má-li vnitř závitkovité rýhy). D.,
Šp. Vz Tažnice. T. los, správně: vytažený
los. Brs. 2. vd. 243. T. teletina, gezogenes
Kalbfell, zboží, die Zugwaare, Šp., závinek,
gezogener Strudel. Dch. Udělal sklenici
dielem taženým. GR. — z čeho: voda
z medu tažená. Us. — k čemu: k sondu.
VI. zř. 10.

Tažicinka, y, f., ve varhanách, das Zin-
kenzeug. Am.

Tažihlav, u, m., nástroj lékařský ku vy-
tahování dětí z lůna mateřského, der Kopf-
zieh er. Sm.

Tažihole, pl., f., v solivarnách, der Zug-
stab. Sm.

Tažihřeb, u, m., der Nagelauszieher. Techn.
I. 46.

Tažikleště, pl., f., die Ziehzange. Śm.
Tažikotevník, a, m., der Krahnmeister.
Sm.

Tažina, y, f., der Keper, látka. Rk.

Tažiteluosť, i, f. = vlastnosť pevných
těles, že lze je tlakem, tažením, tlučením roz-
táhnouti tak, že se tím ani nerozpadají ani
do své první polohy nevracejí, tažnosi, die
Dehnbarkeit, die Zügigkeit, Zugfähigkeit.
Vz S. N.

Tažitelný, tažitý, dehnbar, zügig. T.
kov, Us., síla, Zugkraft.

Tažiti = tížiti. Slov.

Tažitosť, i, f. = pružnosť, die Elastizität.
Leška.

Tažitý, tažitelný, dehnbar. Přípona -itý.
Mkl. B. 195. T. dílo, stav, pec. D., Techn.
— T. = pružný, elastisch. Leška.

Tažizvon, u, m., der Klingelzug, Glocken-
mg. Techn. I. 48.

Tažizvonka, y, f., die Klingelschnur. Šm.
Tažjar, u, m. = tíže, břemeno. Na Slov.
Ťažko == těžko. Mor. a slov.
Ťažkosť, i, f. = těžkost. Mor. a slov.
Ťažký = těžký. Slov. a mor.
Tažlivosť, i, ť. = die Zugkraft. Deli.
Tažlivý, zugkräftig. Dch.
Tážmluvuosť, gt. téžmluvnosri, f. = týž-
mluv, die Tautologie. Nz.

Tažmo — tázaje sc, fragender Weise.

Tažné, ého, n. = pivo k okušení ze sudu
vytažené, das Kostbier. D.

Tažní = tažený, táhlý, pozvolný. Mají
tam t. schody. U Rychn. Msk.

Tažnice, e, f. = tažená ručnice, die Kugel-
büchse, gezogenes Gewehr, der Stutz, das
Stutzrohr, Scheibenrohr. Sp. T. nazývá se
na rozdíl od ručnice s hlavní hladkou ruční
palná zbraň, jejíž hlaveň vnitř opatřena jest
4—5 úzkými brázdami nebo rýhami, do nichž
olověná kulka se vtěsná a tak u výstřelu
jistější směr dostává. S. N. XI. 225.

Tažník, a, m. = stěhovavý pták, der Zug-,
Strichvogel. Sp.

Ťažnosť, i, f., die Dehnbarkeit, Dehnungs-
kraft, vz Tažitelnosť. T. bláninoviny musí
se u jednotlivých druhů nártovic rozmno-
žiti. Šp. T. mědi. Presl. Chym. 208.

Tažný = tahnutelný, hebký, ohebný, dehn-
bar, geschmeidig, ziehbar. V. T. kůže, krok,
zlato, Ros., stříbro, kov. Vys. — kde: pod
kladivem. Vys. — T. okov, der Zieheimer,
splav (kterým se něco táhne), die Schleusse.
Us. — T. = který táhne, Zug-. T-né ho-
vado, vůl, V., kůň, D., dobytek, pila, die
Zugsäge, Bc, řemen, der Zugriemen. Šp.
Dva brablce oškubané, to jsú naše voly
tažné. Sš. P. 672. — T. pták. Vz Tažník.

Ťažoba, ťažobečka, y, f., na Slov. =
těžkost, die Uibelkeit; tíhota, Beschwerlich-
keit. Bern.

Ťažobienka, y, f. = mdloba, těžkost, die
Ohnmacht, Uibelkeit. Slov. Ps. si. 171.

Tažovice, dle Budějovice, Taschowitz,
ves u Strakonic. PL. Vz S. N.

Tážu, vz Tázati.

-tba, přípona jmen podst. rodu žen.: mo-
dlitba, kletba, krytba. Mkl. B. 218. Vz Tvo-
ření slov, -tev, Bž. 330.

Tbalosť, vz Dbalosť.

Tbalý, vz Dbalý.

Tbáti =dbáti. Co jest člověk, že tbáš
na něho? Ž. wit. 143. 3. — čeho. Hus. —
nač. Hus. Vz Dbáti.

Tbavý = dbalý, pečlivý, zastr. BO.

Tbity, dle Dolany, něm. Hbitt. T. dolejší
a hořejší, vsi u Příbrami. Vz Tk. V. 145.

Tci, gt. tceřo, f. Vz Máti. T. = nevěsta,
snacha (zastr. ), dle Schwiegertochter.

Tčení, n. = tknutí, die Berührung. V. —
T. = nedílná malost, punctum. Ms.

Tčený; těen, a, o = tknutý, berührt. —
T. = skropený, punctatus, punktirt. Rostl.
I. 100. a.

Tčeti, el, ení (zastr. ) = strměti, čněti, her-
vorragen. Ramena tčie vzhoru. Výb. I. 960.
Vzhůru tčící. Br. — kde: nad vodou. L.
Č. okolo jezera. L. V huni šípi tčiechu
(=—: vázly). Dal. 59. Vinný kořen na jívě t.
má. Jg. — kam odkud. Položeno na dýl
dřevo, aby ze země k nebi tčalo. Kane. s.
Štěp.

Tčicě = tščicě. Z. wit. 118., 142., St. skl.
4. 390.

T'dy = tedy. Dal., Bž. 35.

1. Tě = tebe (akk. ). Té nestojí_v nikdy na
počátku věty. Vz Ty. V jižních Cech. před
akkus. tebe: Já té tebe naučím českou ma-
nýru. Kts.