sb157-05 0..8296

2. Tě v Opavsku a v Přerovsku m.: te:
tebe m. tebe. Šb.

3. Tě — ti (dat. ethický) + je (== jest) a
užívá se ho správně, když ve prísudku lze
položiti jest. Brs. 2. vd. 244. Bóh tě s tebú.
Kat. 1603. Tvá tě prosba uslyšaná. 1b. 1599.
Byla tě lúka zelená, po ní rosička krvavá;
Postil se tě pán Bůh 40 dní. Sš. P. 27., 34.
Miloval tě ho. Berg. Tote ta hříšnice žena.
Lom. Rozkázaltě byl Bůh. Br. To tě ten
svatý otec. Lev papež. Pass. To tě byl cíl
práce jeho = to ti jest byl. Mk. Musila tě
tu býti drahá řeč boží. Br. Nic na to nedbá
a vše tě mu jedno. Jel. Proto chybně:
Jsoutě lidé, kteří m.: Jsouť, jsou lidé,
kteří... Játě jí jakživa neviděla m.: Já ti
jí j. n. Brs. 2. vd. 244. Vz Dativ prospěchu,
Slov. I. 563. a. 9. ř. zd., T.

4. Tě, dual — ty dvě. Tě sě obě změnivše.
Kat. 2309. — Kat. 2307., 2324.

5. -te. Vz -ta.

1. -te = přípona 2. os. pl. indik. a im-
perat. praes.: bijete, bijte, soudíte, suďte.

2. -te sesilovací m.: to na mor. Zlínsku:
tente, táte, tote, tyté = tento, tato, toto,
tyto, při čemž o v genit. sg. se odsouvá:
tohte = tohoto. Brt.

Te místo ti (tobě) v Krkonš. Já te dám;
na Mor. tě: uškodí tě. Šb.

1. Té, gt., dat. a lok. sg. fem. zájmen ta,
dieser; vz Ten.

2. Té = to je, v již. Cech. Té chlap =
to je chlap. Té melhuba. Kts.

Tean-um, a, n., bylo mě. v Kampanii a
v Apulii. — Teaňan, a, m. — Teanský.

Teat-e, a, n., bylo město v Samniu. —
Teatan, a, m. — Teatský.

Teatr (teátr), theatr (theátr), u, m., z řec.
— divadlo, das Theater.

Teatralní (teatrální, theatralní, thea-
tralní) = divadelní, Theater-.

Teba, y, m., osob. jm. Pal. Rdh. 126.,
Mus. VI. 66.

1. Tebe, gt. sg. zájmena ty, vz Ty.

2. Tebe = te, gt. jako akkus. sing, zá-
jmena ty. Tebe klade se na počátku věty
(ne: te) a po předložkách; ale po předlož-
kách klade se někdy také te. Povím to na
tě. Mk. Vz Se.

Tebeť = tebe + ť Vz Ty, Ť.

Tec, vz Téci.

Téci (v ob. ml.: týct, téct), teku, tečeš,
teče, tečeme, tečete, tekou; tec (v ob. ml.:
teč), teka (ouc), tekl, tečení; těkávati. Koř.
tek, currere. Mkl. B. 421. Téci m. tekti, vz
Kt. Cf. Péci. — T. = plynouti, běžeti jako
voda, fliessen; dštíti, promočiti, einregnen,
einnässen; rozpouštěti se, schmelzen, laufen;
běžeti, hnáti se, laufen, rennen; se = bě-
hati se, pojímati se, läufig sein. Jg. — abs.
Mléko teče (kypí). Us. Vrů. A teče vodička,
vodička studená, v ní se umívala panenka
Maria. Sš. P. 36. Vpadl mi v mé zboží v ju-
řínské závrbky přes tekúcí meze. Půh. I.
370. Tvář sě vráská, velikost' sě krčí, bli-
káta i tečeta oči. Hus III. 110. Věděli a
znali život nynější, tekúcí, nejistý, krátký,
v marnosti položený; Oko bliká a teče,
ucho ohlúšie, nos zpráchnie. Hus II. 133,
136. Teče jako řeka, jako potok atd. lépe:

voda teče řekou, potokem. Km. Tec voda,
kam pán káže (= děj se vůle boží). D. Ou
tec voda, kam pán káže, třebas na mako-
vici (nechať jest pán práv, když tak praví,
byť pak byla pouhá lež, nebo: Když chcete
tak míti, nechať je tak, ale uzříte, že z toho
nic nebude). Mus. Vodu, když teče, proudem
nazývej. Kom. Jako voda, kam jí dolů, tam
teče (Cf. Kam vítr, tam plášť). Mus. Úřad
nemýlí; jestli neteče, aspoň kape. Ros.
Bečka, sud, nádoba, hrnec atd. teče. Pytel
teče (trousí zrní). Us. Proso teče (prší, vy-
padává, je-li větrno). Mor. Šd. Svíčka teče
(plaví se). Us., D. — (kam) kudy (kolem,
vůkol čeho, mimo co, pod čím, po čem,
skrze co, přes co, mezi čím, při čem,
za čím, podlé čeho, instr. ). Teče voda
kolem, vůkol města. Ros. Potok mimo
zahradu teče. Us. Pod městem potóček teče.
Dal., St. skl. Krev ze silna Vlaslava po ze-
leně trávě v zemiu teče. Rkk. 23. T. skrze
zemi. Us. Voda strouhou, trubami, loukou
teče. Jd. Aj prúd Pražan jarno přes zdi teče.
Rkk. 19. Potok teče mezi vrbami. Us. Voda
teče při zdi. Teče ti mléko ještě po bradě
(o nedospělém). Us. Šg. Tečie voda, tečie
kolo nášho domu. Sl. ps. 41. Sv. krev jest
po něm tekla z hlavy, z boku, z čistého
života; Zkazuju mu ješče více, by mu tekly
bokem plíce, bokem plíce, játra, srdce, by
nešidil panen více; Ač teče voda za vodo,
za Dřímalovó stodolo; Teče tam voděnk-a
dolů po dědině; Co je po vodince, co teče
kolajó (kolejí), jako po panence, dyž mně
o ňu lajó (lají); Kole našich oken tam teče
voda dobrá; Teče voda. velká voda, kolem
do kola jabora; Teče voda po potoku dolů,
poď má milá, povandrujem spolu; Teče voda
Lidečkem, tym fojtovým dvorečkem; Dolů
Komnicú kalná voda teče: Teče voda, vo-
děnka podlé kováře. Sš. P. 68., 114., 201.,
210., 214., 265., 356., 423., 550., 713. (Tč. ).
Okolo javora teče voda; Teče voda, teče
po potoce k řece na ty pansky mlejny.
Er. P. 106., 170. Potok teče údolím. Pref.
267. Po trávě tekl potok krvavě. Alx. Po
lidských žlabech kalná voda teče (pomluvy).
Č. T. po stružce k mlýnu. Er. P. 190. Téci
po kom, po čem == běhati, honiti se. Troj.,
Rad. zvíř. — jak: crkotem, Sych., crčkem
t. Us., proudem. Us. Potok proudem krve
lidské tekl. V. Voda teče po žlábcích na
mlýn. Krev potůčkem teče (jako potůček).
Us. — čím. Pahrbkové budou téci mlékem.
Ben. V. Proto již teku slzami oči mé. Orlog.
Oblizni jezero krví téci vidieše. BO. Oči
tekly slzami. BO. Do země tekúcie mlékem
a strdí. BO. Rtové rajských kvítek medem
tekoucí. Koll. Mohan vodu teče hlubokú
(instr. jakosti). Výb. I. 175. Z kostí sv. Ka-
teřiny božím divem olej teče (instr. příčiny).
Výb. I. 300. Slíbil jest pán Bóh otcóv tvých
dáti tobě zemi mlékem a strdí tekúcí; Také
cierkev sv. jest studnice zapečetěná. Proto
slove studnice, neb nebeským naučením
teče. Hus I. 54., III. 52. — komu odkud
(z čeho, s čeho, od čeho). Oči mu tekou.
D. Ze země voda teče (pramení se). Slzy
z očí mu tekly, krev mu teče z rány, D.,
z nosu. Us. Z jeho úst řeč tekla naď med