sb157-05 0..8296

sladši. Bern. Voda teče od města k lesu.
Od môjho srdiečka krv jarčekom tečie. Ht.
Sl. ml. 233. Tak ho ona hněce (hněte), ež
z něho krev teče; Nevidím tam žádného,
jenom svého milého, a on sobě smutně
vzdýchá a krev teče od něho; Dy mi hlavu
češe, to mi z ni krev teče; Tvůj bratr je
v Netálii, teče z něho pramen vody; Ta
vodinka bystrá teče od Hradišča, vzala mně
milého jako jiskra. Sš. P. 12., 80., 160., 173.,
244. (Té. ). Prvej by z kamenja bystrá voda
tjékla, lež (než) by moja milá ke mně slovo
řekla. Sš. P. 326. Teče voda od hor dolů.
Er. P. 496. Jenž tečete dóm od domu. Žk.
117., Výb. I. 946. 26. Krev mu z srdce teče.
Alx. 1124. Potí se, tak s něho teče. Mor.
Brt, Teklo s něho jak s vola (pot, krev).
Us. Šd. Teče voda od tábora, teče okolo
javora. Er. P. 470. Z ní tekla krev 12 let.
Hus. II. 403. Struhy ze skal tekúcie. BO.
Voda ze sudu tekla, neb sud jest byl pln
děr. GR. Po jistbě z oděnie krvaví potoci
tečiechu. Dal. 128. Dře, div mu krev
z očí neteče. Us. Fch. — komu kam (do
čeho, nač, k čemu, v co, proti čemu,
za co, pod co). Teče mi do dvora, do
světnice (střechou). Voda mi teče do stře-
víců. Us. Voda neteče proti vrchu. Ml. Ta
voda teče až za naši zahradu. I tekli (= utí-
kali) do vsi. Půh. brn. 1406. Voda mu teče
do huby, do bot (je mu zle). Jd. Voda teče
na kola. Us. T. na koho = hnáti se. St. ski.
Vyschnú skorej všecke vody do mora te-
kúcé, nežli méno utratené přijde zas ku
ruce. Na Slov. Tč. Všecky vody do moře
teku. BO. Měla sem galana, měla sem ho
ráda, vzala mně ho voda, teča do Dunaja;
Do našeho dvora teče voda dvoja, nemysli
synečku, že já budu tvoja. Sš. P. 116., 400.
Pod ten pražský most teče vodička; Teče
voda po potoce k řece; Teče voda proti
vodě. Er. P. 122., 171., 246. Žito (pšenice)
nemá rádo, když mu za krk teče (když mu
prší do klasům Mor. Brt. S klobouku teklo
mi za krk. Sd. Krev po mečích v ňadra
tečieše. Dal. 128. Jak kdy proti sobě oheň
s vodu teče. Kká. Š. 7. Neměvše na tom
dosti i tekli do vsi, dobývali mi lidí z do-
mov. Půh. II. 314. Tu sien ješutno v Tatary
teče (běží). Rkk. 49. Teče mu do boudy;
Již mu na kůži teče. Vz Nebezpečenství.
Lb., Jg. Voda k městu teče. Us. Aj k hradu
voji tecte (= žeňte se, běžte)! Rkk. 18.
I hned k boji tekúce (se ženouce). Troj.
Prokní teče ruče k (koněm) svojim. Rkk.
48. — za kým = hnáti se, běžeti. Rkk.
Nehaj mi, mesiačik, slzu v očiach mojich,
veď to, za kým tečú, nezvie nikto o nich.
Sl. ps. 113. Krev za dušicú teče. Rkk. 26.
Za nímž (vlkem) lační šténci tekú. Alx.
1115. — před kým = běžeti. St. skl. Jelen
před ním nedaleko tečieše. Výb. I. 187. —
jak. Letí kulka za kulkama, krvi (krev)
teče potokama; Teče z tebe pivo jako na
provázku. Sš. P. 124, 647. Také řeč a mluva
apoštolova proudem svým teče. Sš. II. 26.
(Hý. ). Z očí valnou řekou slzy slasti tekou.
Sš. P. 17. T. ze šíje potokem. Kat. 1454.
Mléko bělúcie tečieše potokem. Kat. 3453.
Proudem téci (instr. způsobu). V. Krev po-

tůčkem teše. Er. P. 467. — jak daleko.
Pramen ten prudkým tokem za dvě míle
(akkus. míry) teče. Har. — proč. Ze všech
ran krev teče pro tebe člověče. Sš. P. 75.
Aby od mých očí pro mou nejmilejší slzí
potok tek. Er. P. 190. — s kým kam:
(s vojskem) k šturmu téci. Alx. 1134. Tekú
s řebřími, s motykami. Alx. — kdy. A po
jeho (Mikulášově) skončenie z jeho sv. hrobu
božiem divem olej teki. Pass. 40. (Hý. ). —
kde. Po čem teče. v mlýně voda na kola?
Er. P. 23. Cf. T. kudy. — jak dlouho.
I uvázav jest rány, prve staviv krev na
krstu, aby netekla, to věz shladiv hřiech,
jenž teče po člověku až do krstu. Hus II.
337. — adv. Na skrze téci, V., dolů, D.,
ven t. (prameniti se). — se. Psi se tekou.
Reš. Varuj sě jelena, vlka, psa, býka i ned-
věda, kdyžť sě tekú. Hus I. 201. Vz na-
hoře. — se s kým: klisice s ořem se teče.
Mar. Pol.

Tecín, u, in. Z těchto kostelů má každý
míti kus svobodného pole a roční požitek
mešní, který se obecně tecín nazývá. Listina
nájemní 1308. (Vck. Vsacko, str. 110).
1. Teča, Tyča, dle Káča; řeka Etsch,
Šm., Ečava, Adiže. Rk.

2. Teča, dle Báča, m., od tek (uteku) + ja,
cursor. Mkl. B. 77.

Tečečkovaný; -án, a, o, tečkatý = drob-
nými tečkami znamenaný, punktirt. Rst. 505.

Tečelec, lce, m. = řeka Morava tekoucí
mohutnějším proudem od Veselí bzeneckými
lukami k Rohatci. Šd.

Tečení, n., das Fliessen, der Fluss. Žena,
jenž krve tečenie trpieše t. j. krvotoká.
Hus II. 403. T. krve z nosu, V.; t. očí (sl-
zení, krhavosť), V., svíček. D. — T. = bě-
žení, das Laufen. D. Vz Téci.

Tečený; -en, a, o = dotčený, jmenovaný,
obbenannt. Bratr tečené Hevárovej ženy
znal sě, že... NB. Tč. 163.

Tečice, dle Budějovice, Tetschitz, ves
u Zástavky na Mor.

Tečieše, zastr. == teklo (mléko). Kat.

Tečiněves, vsi, f., Teschendorf, ves u Oušti.
Vz S. N.

Tečiště, ě, n. = řečiště, potočiště, koryto,
das Bett. Nz.

Tečka, y, f. = dotknutí, die Berührung.
Uhodil-li hráč o míč palestrou jen tak, že
se ho dotekl, udělal tečku, pakli jej plně
uhodil, udělal koláč. U Jičína, Jg. — T.,
rus. točka = bod, punkt. Krok. Strsl. t-bčbka,
tyčka, punctum, od tbk ve tknu, příp. -tka,
der Punkt. Mkl. B. 266. T. desetinná. Tečku
desetinnou o jedno místo k pravé, k levé
pomknouti n. posunouti. Nz. — T. v botan.
= krůpěje drobničká, stejná, jinobarvá. Rst.
505. — T. — tyčka u plotu, die Zaunstange.
U Blanska. Ktz. — T. u noty prodlužuje
ton o polovici jeho trvání, dvě tečky o po-
lovici a čtvrť. Vz Mit. 109.

Tečkatý, vz Tečkovaný.

Tečkopis, u, m., die Stigmographie.

Tečkovací, Punktir-. T. péro, způsob,
die Punktirmanier. Nz.

Tečkování, n., die Punktirmanier. Nz.
Vz KP. I. 383.