sb157-05 0..8296

Tekoretín, u, m., uhlovodík v polozuhel-
něném dřevě smrkovém ve Smrčinách. Vz S. N.

Těkosť, i, f. = tok, proud, der Strom.
Živé studnice dává tekosti, vivi fontis prae-
bet fluenta. Hmn. 1418.

Těkot, u, m., das Treiben. Dch.

Tekoucí voda, fliessend; oči (plačtivé),
vz Krhavý.

Těkoun, a, m. = běhoun, tulák, Läufer,
m. Zlob.

Tekst, u, m., druh písma. Vz Písmo, Text.

Tektonika, y, f., řec, umělecké zobra-
zení geometricky určitelných tělesných tvarů
ve prostoře, pokud tím vyhověno býti má
jisté potřebě životní; vrcholem jeho jest
umění stavitelské. Vz S. N.

Teku, vz Téci.

Tekúcnosť, i, f. = tekutosť. Slov. Bern.

Tekúcný = tekutý. Slov. Bern.

Tekúcosť, i, f. = tekutosť. Slov.

Tekutčizna, y, f., der Flussspatherde.
Šm.

Tekutě, fliessend, flüssig. Ros.

Tekutec, tce, m. — kazík sloučený s váp-
níkem, der Flussspath. Pr. Chym. 71.

Tekutí, n. = tečení, das Fliessen, der
Fluss. T. krve z nosu.

Tekutík, u, m. = kazík, der Fluorin.
Rostl. 34. b.

Tekutina, y, f. = telo tekuté. Us. T. ==
hmota nepevná, tedy kapalná i plynná. S. N.
T., fluentum, die Flüssigkeit, das Fluidum.
BO. Vytracení, vypáchnutí tekutiny; čilková
t., das Nervenfluidum. Dch. T. vodnatá, wässe-
rige F., třislová, gerbende F., tříslovinata,
tanninhaltige F., bílkonosná, eiweisshaltige
F., v huspeninu se proměňující, gelatinirende
F., k nabíhání, die Schwell-, k půdování,
die Grundirfl., lužní n. k loužení = louh,
die Aescherungs-, necky na t-nu, die Flüs-
sigkeitsmulde; množství, sloup, vrstva, hla-
dina, obsah, přijetí t-ny. Šp. T. blankytná,
lasurblaue Fl., spouštěcí, vypouštěcí. Šp. T.
bělicí, die Bleichfl. Nz. T. průplavná, die
Spülfl. Nz. lk. T. ku stříbření. Vz Prm. III.
č. 18. T. elektrická. Jg.

Tekutinný, Flüssigkeits-. T. míra, míra
tekutin, das Flüssigkeitsmass. Nz.

Tekutnosť, i, f., lépe: tekutosť.

Tekutosť, i, f., fliessende Beschaffenheit,
Flüssigkeit. T. kovu. Kom. T. vody. Br. —
T. = tekutina. V t. něco rozpustiti. Reg.
zdr. Jg.

Tekutý = tekoucí, co téci múze, fliessend,
flüssig. V. T. potok, voda (opak: stojatá);
tekutým udělati (rozpustiti). V. T. potrava
(polívky, omáčky, mléko atd. ) slabému ža-
ludku. Dch. T. ammoniak, Aetzammoniak,
m. Šp. Všecky studnice t-té zacpáte. Bj.
Míry tekutých věcí; t. rtuť, Kom., tělo,
Sedl., oběť. Aqu. — T. == co rozpustiti lze,
schmelzbar. T. vosk, olovo. Jg. T. železité
mýdlo, flüssige Eisenseife. Dch. T. máslo. —
T. hláska. Vz Hláska, Bž. 13.

Tekvice, e, f. = tykev. Vz Slb. 490.

-tel (-telb), přípona jmen podstatných od
sloves odvozených, skr. -tr (-tar); lat. -tor,
řec. -trig, němec, -er: datelb, dātār, dator,
ůot^g, Geber, b v -telb vzniklo z jb, datelb
m.: dateljb.. Schl. Jména v-tel ukončená od

sloves odvozená skloňují se podlé 2. sklo-
nění a mají v nominat. a vok. pl. -é m. i:
učitelé, obyvatelé. — Před touto příponou
kmeno\á samohláska se krátívá: branitel,
hajitel, hlasatel, kazatel, ředitel, pisatel, lé-
čitel, požehnavatel (Ros. ), kratitel (Pk. ),
srovnavatel, přijematel (cf. příjem), vyku-
pitel, zkumatel. Cf. Brt. 2. vyd. 225., Prk.
Pr. 32. a násl., Mkl. B. 176.; ale: mísirel,
hlídatel, slíditel (sliditel), zde jest í zástupcem
hlásek ě a e. Pk. Mimo to jsme našli nej-
více v Jg. Slov.: předpovídatel, přítel (sta-
žené z přijatel), příznitel, prodloužitel, pro-
hlížitel, rozloučitel, roznášitel, rouhatel (Sš.
P. 767. ), různitel (Šm., Sš. ), rýsovatel (Nz. ),
sloužitel, smířitelný (V. ) atd. Někteří učí,
že máme před příponou -tel kmenovou samo-
hlásku vždy krátiti, ale praxe s tímto pra-
vidlem se neshoduje. Ht. v Sr. ml. 167. učí:
Příp. -tel spojuje se pravidelně s infinitiv-
ním kmenem. Bž. 230: Příponou -teljb tvo-
říme ode kmenů slovesných jména osob
mužských, které to činí, co ve kmeni ozna-
čeno. Tato pravidla u věci, o niž nám běží,
nedostačují. Dle jiných rozhoduje toto pra-
vidlo: Která slovesa mají kmenovou samo-
hlásku dlouhou stupňováním (dle Mkl. dlou-
žením, vz Stupňování), ta ji podržují i před
příponami -cí a -tel, poněvadž jest tato dlouhá
samohláska znakem stupňovaného tvaru. Mřk.
ve své Böhm. Sprachlehre, 3. vyd. str. 106.
praví: Bei solchen Adjektiven (Substantiven)
wird der lange Stammvokal verkürzt, wenn
die Adjektiva (Substantiva) von primären
Verben abgeleitet werden (nicht verkürzt
wird er, wenn sie von interativen Verben
abgeleitet sind). Die Länge im Stammvokale
ist dasselbe Symbol, dem wir bei den ite-
rativen Verben begegnen; wenn die symbo-
lische Länge ausbleiben sollte, dann könnte
(bei den iterativen Verben) auch die Ite-
rierungssilbe va wegbleiben- Tak učí také
Bž. v Km. 1881. 22. a následující: Jmen
podstatných v -tel ukončených vypsal jsem
z Jungm. Slovníku 817. Roztřídiv je dle
tříd sloves napočítal jsem jich v I. tř. 7.,
ve II. 2., ve III. 18., ve IV. 496., v V. 180
a v VI. 17; 17 jich do žádné třídy nelze
vřaditi. Pátraje po kmeni slovesném, ode
kterého jsou utvořena, povšiml jsem si ob-
dobných substantiv staroslovanských a shle-
dal jsem, že podkladem jejich jest kmen
infinitivní. Jest otázka, má-li se dlouhá
samohláska kmene infinitivního před -tel
krátiti. Dle mého zdání má před -tel kmen
infinitivní, pokud týká se kvantity samo-
hlásky kmenové, zůstati nezměněn a to
z těchto důvodův: 1. Nejvíce jmen pod-
statných, o něž běží, vykazuje třída IV.
a V. — a) Kmenův infinitivních, od nichž
jsou substantiva příponou -tel utvořena, jest
ve tř. IV. 496, z nichž má 395 kmenovou
samohlásku krátkou jako: bavi-tel, blaži-
tel, budi-tel atd.; ostatní kmeny (101) mají
dlouhou samohlásku kmenovou. Podstatná
jména od nich utvořená píše Jg. takto: a:
davitel. uchvatitel, travitel, trapitel, vabitel,
branitel, popalitel, kratitel atd.; á: brázditel,
rozhlásitel (ohlasitel), zápasitel, chránitel
(chránite)), vyprázdnitel, vyvrátitel atd.: i: