Předchozí (42)  Strana:43  Další (44) |
|
|||
43
|
|||
|
|||
Tekoretín, u, m., uhlovodík v polozuhel-
něném dřevě smrkovém ve Smrčinách. Vz S. N. Těkosť, i, f. = tok, proud, der Strom.
Živé studnice dává tekosti, vivi fontis prae- bet fluenta. Hmn. 1418. Těkot, u, m., das Treiben. Dch.
Tekoucí voda, fliessend; oči (plačtivé),
vz Krhavý. Těkoun, a, m. = běhoun, tulák, Läufer,
m. Zlob. Tekst, u, m., druh písma. Vz Písmo, Text.
Tektonika, y, f., řec, umělecké zobra-
zení geometricky určitelných tělesných tvarů ve prostoře, pokud tím vyhověno býti má jisté potřebě životní; vrcholem jeho jest umění stavitelské. Vz S. N. Teku, vz Téci.
Tekúcnosť, i, f. = tekutosť. Slov. Bern.
Tekúcný = tekutý. Slov. Bern.
Tekúcosť, i, f. = tekutosť. Slov.
Tekutčizna, y, f., der Flussspatherde.
Šm. Tekutě, fliessend, flüssig. Ros.
Tekutec, tce, m. — kazík sloučený s váp-
níkem, der Flussspath. Pr. Chym. 71. Tekutí, n. = tečení, das Fliessen, der
Fluss. T. krve z nosu. Tekutík, u, m. = kazík, der Fluorin.
Rostl. 34. b. Tekutina, y, f. = telo tekuté. Us. T. ==
hmota nepevná, tedy kapalná i plynná. S. N. T., fluentum, die Flüssigkeit, das Fluidum. BO. Vytracení, vypáchnutí tekutiny; čilková t., das Nervenfluidum. Dch. T. vodnatá, wässe- rige F., třislová, gerbende F., tříslovinata, tanninhaltige F., bílkonosná, eiweisshaltige F., v huspeninu se proměňující, gelatinirende F., k nabíhání, die Schwell-, k půdování, die Grundirfl., lužní n. k loužení = louh, die Aescherungs-, necky na t-nu, die Flüs- sigkeitsmulde; množství, sloup, vrstva, hla- dina, obsah, přijetí t-ny. Šp. T. blankytná, lasurblaue Fl., spouštěcí, vypouštěcí. Šp. T. bělicí, die Bleichfl. Nz. T. průplavná, die Spülfl. Nz. lk. T. ku stříbření. Vz Prm. III. č. 18. T. elektrická. Jg. Tekutinný, Flüssigkeits-. T. míra, míra
tekutin, das Flüssigkeitsmass. Nz. Tekutnosť, i, f., lépe: tekutosť.
Tekutosť, i, f., fliessende Beschaffenheit,
Flüssigkeit. T. kovu. Kom. T. vody. Br. — T. = tekutina. V t. něco rozpustiti. Reg. zdr. Jg. Tekutý = tekoucí, co téci múze, fliessend,
flüssig. V. T. potok, voda (opak: stojatá); tekutým udělati (rozpustiti). V. T. potrava (polívky, omáčky, mléko atd. ) slabému ža- ludku. Dch. T. ammoniak, Aetzammoniak, m. Šp. Všecky studnice t-té zacpáte. Bj. Míry tekutých věcí; t. rtuť, Kom., tělo, Sedl., oběť. Aqu. — T. == co rozpustiti lze, schmelzbar. T. vosk, olovo. Jg. T. železité mýdlo, flüssige Eisenseife. Dch. T. máslo. — T. hláska. Vz Hláska, Bž. 13. Tekvice, e, f. = tykev. Vz Slb. 490.
-tel (-telb), přípona jmen podstatných od
sloves odvozených, skr. -tr (-tar); lat. -tor, řec. -trig, němec, -er: datelb, dātār, dator, ůot^g, Geber, b v -telb vzniklo z jb, datelb m.: dateljb.. Schl. Jména v-tel ukončená od |
sloves odvozená skloňují se podlé 2. sklo-
nění a mají v nominat. a vok. pl. -é m. i: učitelé, obyvatelé. — Před touto příponou kmeno\á samohláska se krátívá: branitel, hajitel, hlasatel, kazatel, ředitel, pisatel, lé- čitel, požehnavatel (Ros. ), kratitel (Pk. ), srovnavatel, přijematel (cf. příjem), vyku- pitel, zkumatel. Cf. Brt. 2. vyd. 225., Prk. Pr. 32. a násl., Mkl. B. 176.; ale: mísirel, hlídatel, slíditel (sliditel), zde jest í zástupcem hlásek ě a e. Pk. Mimo to jsme našli nej- více v Jg. Slov.: předpovídatel, přítel (sta- žené z přijatel), příznitel, prodloužitel, pro- hlížitel, rozloučitel, roznášitel, rouhatel (Sš. P. 767. ), různitel (Šm., Sš. ), rýsovatel (Nz. ), sloužitel, smířitelný (V. ) atd. Někteří učí, že máme před příponou -tel kmenovou samo- hlásku vždy krátiti, ale praxe s tímto pra- vidlem se neshoduje. Ht. v Sr. ml. 167. učí: Příp. -tel spojuje se pravidelně s infinitiv- ním kmenem. Bž. 230: Příponou -teljb tvo- říme ode kmenů slovesných jména osob mužských, které to činí, co ve kmeni ozna- čeno. Tato pravidla u věci, o niž nám běží, nedostačují. Dle jiných rozhoduje toto pra- vidlo: Která slovesa mají kmenovou samo- hlásku dlouhou stupňováním (dle Mkl. dlou- žením, vz Stupňování), ta ji podržují i před příponami -cí a -tel, poněvadž jest tato dlouhá samohláska znakem stupňovaného tvaru. Mřk. ve své Böhm. Sprachlehre, 3. vyd. str. 106. praví: Bei solchen Adjektiven (Substantiven) wird der lange Stammvokal verkürzt, wenn die Adjektiva (Substantiva) von primären Verben abgeleitet werden (nicht verkürzt wird er, wenn sie von interativen Verben abgeleitet sind). Die Länge im Stammvokale ist dasselbe Symbol, dem wir bei den ite- rativen Verben begegnen; wenn die symbo- lische Länge ausbleiben sollte, dann könnte (bei den iterativen Verben) auch die Ite- rierungssilbe va wegbleiben- Tak učí také Bž. v Km. 1881. 22. a následující: Jmen podstatných v -tel ukončených vypsal jsem z Jungm. Slovníku 817. Roztřídiv je dle tříd sloves napočítal jsem jich v I. tř. 7., ve II. 2., ve III. 18., ve IV. 496., v V. 180 a v VI. 17; 17 jich do žádné třídy nelze vřaditi. Pátraje po kmeni slovesném, ode kterého jsou utvořena, povšiml jsem si ob- dobných substantiv staroslovanských a shle- dal jsem, že podkladem jejich jest kmen infinitivní. Jest otázka, má-li se dlouhá samohláska kmene infinitivního před -tel krátiti. Dle mého zdání má před -tel kmen infinitivní, pokud týká se kvantity samo- hlásky kmenové, zůstati nezměněn a to z těchto důvodův: 1. Nejvíce jmen pod- statných, o něž běží, vykazuje třída IV. a V. — a) Kmenův infinitivních, od nichž jsou substantiva příponou -tel utvořena, jest ve tř. IV. 496, z nichž má 395 kmenovou samohlásku krátkou jako: bavi-tel, blaži- tel, budi-tel atd.; ostatní kmeny (101) mají dlouhou samohlásku kmenovou. Podstatná jména od nich utvořená píše Jg. takto: a: davitel. uchvatitel, travitel, trapitel, vabitel, branitel, popalitel, kratitel atd.; á: brázditel, rozhlásitel (ohlasitel), zápasitel, chránitel (chránite)), vyprázdnitel, vyvrátitel atd.: i: |
||
|
|||
Předchozí (42)  Strana:43  Další (44) |