sb157-05 0..8296

Temnil, a, m., der Dunkelmann. Dch. Vz
Temnomil.

Temniti, il, ěn, ění; temnívati = temným
činiti, dunkel machen, verdunkeln. — co
čím: pokoj záslonami. — co, se komu.
Temní se mu zrak. Us. Jakés šero tobě
temní zrak. Sš. Sm. bs. 131. — kde. Po-
hoří se v dálce temní. Dch.

Temno, vz Temný. — Temno, a, n. =
temnota, das Dunkel. Z temna modrý. V.
Chvátá temnem nočním. Rkk. — T., adv.
Temno tu. Zvony t. hučí. Us.

Temnobarevný, -barvý, dunkelfarbig.
Měst. bož. III. 46.

Temnoblankytný, dunkelblau. Jg.

Temnobrunátný, dunkelbraun. Jg.

Temnočelka, y, f-, mellinus, hmyz. Krok.

II. 261.

Temnočerný, dunkelschwarz. Reš.

Temnočirý, dunkelschwarz. T. noc. Hdk.
L. k. 93.

Temnohlasný, -hlasý, dumpftönend. Nej.

Temnohlávek, vku, m., nigritella, der
Schwärzling. T. úzkolistý, n. angustifolia.
Rstp. 1504.

Temnohnědý, dunkelbraun. Jg.

Temnomil, a, temnomilec, lce, m., der
Obskurant, Finsterling. Šm

Temnomodrý, dunkelblau. Tpl, Č.

Temnooký, dunkeläugig. Us.

Temnorod, a, m., der Blindgeborene. L.

Temnorudek, dku, m., pyrargyrit. Vz
Bř. 227.

Temnorusý, kastanienbraun. Jg.

Temnosivý, dunkelgrau. Jg.

Temnosť, i, f.; temnosti, pl., die Dunkel-
heit, Finsterniss. V. Údolí t-stí (peklo). V.
T-sti noční, Troj., věčné. Ros. V t-stech jest
až dotad. ZN. Múdrého oči v hlavě jeho,
blázen v t-stech chodí; Zavrzme skutky
temnosti t. j. odbuďme hřiechóv, jenž vedú
k věčné t-sti; Den t-sti a mrákoty; Přijde
ten, jenž k věčnému ohni a k t-sti a všeli-
kaké psotě zlé odsúdí; Protož vyjděte z tem-
nosti své nevěry; By jiné pomsty nebylo,
jedné ty t-sti pekelnie, jimž koncě nebude,
dosti by měl sě člověk, lekati a hřiechov
varovati; A slovú ty t-sti zevnitřnie prvé
pro rozdiel t-stí vnitřniech, jenž sú nedo-
statek milosti božie v duši; Lidé milovali
sú viece t-sti než světlo; A slovú hřiechové
t-sti, protože člověku rozum jako zatmie-
vají; Lidé, kteříž hřešie, hledají t-sti, aby
mohli hřešiti; Jakož po temnosti nočnie
záře vzchodí, tak ten lid židovský po t-sti
své nevěry vyzná světlo své pravé viery;
Spasitel činí z pokušenie prospěch, když
jedné člověk nezatvrdí sebe t-stí hřiechóv;
Ženám i tesklivým i báznivým jest dobře,
aby samy nebývaly a t-sti aby se varovaly.
Hus I. 282., II. 6., 13., 42., 47., 213., 216.,

III. 77., 115. (Tč. ). T. mluvy. L. T. = mrá-
koty, pošlosť oči, die Blindheit. Jel.

Temnostinnosť, i, f., das Schattendunkel.

Temnostinný, dunkelschattend. T. jedlo-
vina. Kam. Bs. 81.

Temnosvětlí, n., temnosvit, u, m., das
Dunkellicht. Šm.

Temnosvětlý, dunkellicht.

Temnošedý, dunkelgrau. T. nebe. Sá.

Temnošerý — temnosivý, dunkelgrau. Jg.

Temnota, y, f. = temnost, die Dunkel-
heit, das Dunkel. D., Ráj., Krok. Strslov.
tbmbnota, obscuritas, příp. -ta. Mkl. B 164.

Temnotář, e, m. = temnomil. Rk.

Temnovid, a, m., der Blödsichtige. L.

Temnovlasač, e, m., wer dunkles Haar
hat. Lšk.

Temnovlasý, dunkelhaarig.

Temnovraný, dunkelrappig. Jg.

Temnozelený, dunkelgrün. Jg.

Temnožlutý, dunkelgelb. Jg.

Temňule, e, f., helops. hmyz. Krok. II.
255.

Temný, (zastr. temen), mna, o = bezsvětlý,
nejasný, dunkel, düster. T. věci, D., mrá-
koty. Troj., barva, Us., voda. Ž. wit. 17. 12.
T. vězení (temnice), hrob. Dch. Adam a
Eva drahně sú utrpěli mnoho se kajíce zde
na světě několik tisíc let u vězeni temném
sú přebývali po smrti. Hus II. 433. T. les.
Rkk. — T. = neznamenitý, unbedeutend,
unansehnlich. Jel. — T. pojem (ponětí), před-
stavení (představa) = nejasné, dunkel, un-
klar. T. cit, řeč, slova (nesrozumitelná). Mlu-
vil slovy temnými. BR. II. 366. — T. =
slepý, blind, blöd. T. zrak. Krab., Kr. kr.
Lid t. = neosvícený, blind, unaufgeklärt. —
T. samohláska, vz Samohláska. — T. —
mdlý, zdaleka znějící, nesrozumitelný (co
do sluchu), dumpf, hohl, undeutlich. Kom.
Má temný hlas. Ros. T. hřímání. Hlas.

Temovací kliny, Futterkeile, m Šp.

Temování, n., das Futterholz.

Temovati, z něm. dämmen, zacpávati,
Dch., v lodn., die Fugen mit Moos verstopfen.
Nz. — co: hráze. Us.

Tempe, gt. do Temp, dat. k Tempům,
lok. v Tempich, inst, za Tempy (dle Slovo),
pl., n. == krásné údolí hluboké a úzké ve
vých. Thessalii. Vz S. N.

Tempel, plu, m., z lat. = chrám, zvláště
pohanský. Rk.

Temperament, u, m., z lat. = vlastnost
těla, letora, druh hnutí mysli zakládající
se na pavaze těla (Da. ), das Temperament,
die Gemüthsbeschaffenheit, -art. T. = pří-
slušné v těle suchosti a vlhkosti, horkosti
a studenosti spořádání. Kom. Cent, 26. T. =
způsob mysli a povaha těla. Rk. Vz Letora.
T. cholerický n. horkokrevný, melancholický
n. kalokrevný, flegmatický n. chladnokrevný,
sanguinický n. lehkokrevný. Nz.

Temperatura, y, f., z lat. = teplota,
Grad der Hitze o. Kälte, die Temperatur.
T. střední; měna t-ry. Nz. Vz KP. II. 59,
331. — T. = odchylka od mathematickýcli
poměrů tonových při ladění varhan a piana,
die Temperatur. Mit.

Temperovati, z lat. = mírniti, mildern,
lindern, massigen, temperiren. — co: zlé
náklonnosti. Br.

Tempestoso, v hud., it. — bouřlivě, velmi
prudce, heftig.

Templář, e, m., der Templer. T-ři = du-
chovni rytířský řád povstalý za časů kři-
žáckých válek, 1119. Vz S. N.

Templářský řád, der Templerorden. Šd.

Tempný, zastr. = temný, dunkel. Mus.
III. c. 65.