sb157-05 0..8296

Tempo, a, n., it., fr temps (tán), das Zeit-
mass, Tempo = pohyb, časomíra, jíž trvání
jednotlivých taktův a tudíž pohyb celé
skladby neb její části říditi se má. T. zdlou-
havé (largo, lento), pozvolné (larghetto,
adagietto atd. ), mírné (moderato, allegretto,
rychlé (allegro), velmi rychlé (allegro vi-
vace). Vz více v Mit. 109., 110. a S. N. —
V tělocviku atd. znamená určitou dobu,
v níž třeba rozličné hmaty ku př. se zbraní
(Gewehrgriffe) na rychlo a precisně vyko-
nati, na př. nabíjení čtyřliberního děla děje
se na tři tempa a to na povel: Náboj v hla-
veň (Ladung einführen)! 1. doba; Na x kroků
dělo řiď (auf x Schritte richten)! 2. doba, na
povel: Zápalku vlož (Brandel auf)! 3. doba.
S. N. XI. 228. — T. v kupec. = čas, die
Zeit. A tempo, na čas, do času, na lhůtu,
ein Verkauf, bei welchem der Verkäufer
dem Käufer eine bestimmte Frist zur Zah-
lung einräumt. Kh.

Temporali-a, í, n, pl., dle Gymnasium
v pl., z lat., světské požitky osob duchov-
ních, weltliche Einkünfte der Geistlichen,
die Temporalien.

Tempování, n., das Tempiren, u dělo-
střelců vhodné upravení zápalky shrapnelův
a jiných dutých trhacích střílidel a to upra-
vení takové, aby se střílidlo v patřičné dálce
a v určeném okamžiku roztrhlo. S. N. XI. 228.

Tempovati, tempiren. — co: shrapnel.
Vz Tempování a S. N. XI. 228.

Tempovní deska, die Tempirplatte, šroub,
die Tempirschraube, otvor, -Öffnung, uka-
zovatel, -zeiger, stupnice, -skala jsou sou-
částky přístroje ku tempování zápalky shra-
pnelů; t. nebozez, der Tempirbohrer, klíč,
-schlüssel, vidlice, -gabel, -kleště, -zange,
přístroje dělostřelce k tempování potřebné.
Vz více v S. N. XI. 228.

Temýnko, a, n., vz Týmě.

Temže, e, 1., die Temse, angl. Thames,
lat. Tamesis n. Tamisa, řeka v Anglicku,
vz více v S. N.

Ten, ta, to; gt. toho, té, toho; dat. tomu,
té, tomu; akk. toho (u životných; u neži-
votných: ten), tu, to. lok. tom, té, tom;
instrum. tím (dříve také: tým), tou (= tú
z toju, strsl. toja.. Bž. 153. ), tím; pl. nom.
ti (u životných; u neživotných: ty), ty, ta,
gt. téch (vz Těch), dat. těm (vz Těch), akk.
ty> ty, ta; -ok. těch (vz Těch), instr. těmi
(vz Těch). — Pozn. Na Slov. tým (= tím,
instrum. ), tej (= té, gt., dat., lok. f. sing. ),
ty (= ta), tých (= těch), tým (těm), tými
(—těmi). Ht. Sr. ml. 239., 240. V Doudleb-
sku říkají v akkusat. sing. fem. tou m. tu;
v instr. sg. m. a n říkají s tim m.: s tím,
Kts.; v pl. říká se v ob. mluvě: ty páni,
ty telata m. ti pani, ta telata, a jinde zase
Hlavně ve vých. Čech. ti voli, ti krávy, ti
telata m.: ty krávy, ta telata, Jir.; u Čechů
v pruském Slezsku skloňuje. se ten, ta, to
dle Nový: tého, tých atd. Sb. U Opavy:
ten, ta, to; teho, tej, teho; temu, tej, temu;
. tého (ten), tu, to; tym, tej, tym; tym, tum,
tym; pl. ti, ty, ty; tych; tym; tych (ty),
ty, ty; tych; ty ma. Klš. Strauy skloňo-
vání v strč. vz Kt. str. 48., Š f. Pé. starč.
ml. 76. (ve Výb. L), Bž. 11. O sklonbě zá-

jmena ten na morav. Zlínsku vz Mtc. 1878.
18. — Ten (tb), ta, to; řec. ó, n, tó; lit.
tas, ta; skr. sa, sa,, tat; goth. sa, sô, thata;
nněm. der, die, das. Sch. Fischer má ten
za starý akkus., vz Sborník vědecký král.
českého. Odbor historický, filologický a filo-
sofický I. str. 34. a násl. T. vzniklo z tb
přisutím zdůrazňující přípony n (nb). Čistý
kořen ťh zachoval se ve strč. jen ve pří-
slovci: ve-t-éas (= v ten čas, illico) a v mezi-
slovci vet jako: Vet ty zbraně. Rkk. Druhdy
se ťh zdvojovalo v tet, jako: tet povod. Bž.
153., Ht. Sr. ml. 238. Cf. Mkl. B. 151. — T.
ukazuje na věci, které místem n. časem bližší
jsou nebo ukazuje na věci prítomné; onen,
ona, ono ukazují na věci, které jsou místem
n. časem od mluvícího vzdálenější; der, die,
das, dieser, diese, dieses. Zk. Vz Onen. Ve
strč. ukazovalo k bližšímu předmětu sien
(= hic), ku vzdálenějšímu ten (= ille). Vz
Bž. 153. Špatně se v té příčině psává: pro-
nější, poslednější m.: onen, ten. Brt. Ta
dcera jest pečlivá, ona nedbalá. Us. Tu
skříni dala jsem synu, onu dceři. Těchto
šetřiti budu, oněch nic. Svěd. (Zk. ) Tím
časem, v tom čase, mezi tím časem, mezi
tím, za tím, v tom, v té chvíli; před tím
časem, před tím, málo před tím; po té, po
tom; nad to, přes to,, k tomu; to samo; od
toho času. V. Ona kýšky nechce a já su
ráda tej (kýšce). Mor. Brt. Tím hájíček
pěkný zelený a v tém hájíčku svaté by-
dlení; V tejto chvíli a v tej dobé zemské
žáby měla v hubě; Narodil se Kristus pán
teho dne; Kdo tobě zbraňuje před te naše
(okýnka) chodit? Sš. P. 5., 7., 24., 215. (Tč. ).
Mimo těto dvě péči každá jiná je zlá; Lidé
mohú jako hmatati, že viece ta kletba škodí
těm, jenž klnú, než těm, kteří od nich kletbu
trpie. Hus II. 350., III. 226. A to v ten pon-
dělí po sv. Blažeji; V tém listu nestojí jména
pánů těch. NB. Tč. 167., 70. A to se stalo
ten úterý před sv. Havlem; Což jest mimo
těch 300 zl.; Podlé těchto výpisuov z desk;
A ti jsú též vyznali, že jsú toho léta po-
loženy (peníze). Půh. II. 14., 237., 331., 491.
Tvoje mamka leží ten hrob ode dveří. Sš.
P. 160. Mezi tojú (dobu). Bž. 216. A to
všecko ten Nikal s nimi požívá. Pč. 19. Od
letare svolili sobě rok do té soboty po svá-
tosti bez obů práva pohoršenie. Půh. I. 211.
A poněvadž živosť těla jest menšie dobré než
živosť neb spasenie duše, protož pro toto
má ono, když jest čas, opuštěno býti. Hus
II. 171. Ten dům jest na ráně. D. To 'ho do
očí píchá. D. Ten zde, ten tam. Us. V té
věci. Us. Ta smlouva neplatí. D. Do toho dne.
V tom dvéře odevříny. Háj. Mám za to. D.
Ten sám, ten samý, tenž. V. Té hodiny od-
jedu. Toho roku jsem tam byl. Har. Změ-
nila se krajina, jakoby ta nebyla. Ten ne-
rád s lavice spadne. Ten se chléb k tomu
sýru hoditi může. Prov. Ten úterý po smrti
(nikdá). Těmi zuby té (takové) kůže nedo-
táhneš. Prov. - Ten, ta, to ukazuje na věci,
které na mysli máme, o kterých jsme právě
mluvili n. o kterých mluviti chceme. Zk. On
mi za to rukojmí byl. Sved. Pohrdá tím,
kdož mne poslal. Br. Odvedou tě tou cestou,
kterou jsi přišel. Br. Že se zná učedníkem