sb157-05 0..8296

nechce. NB. Tč. 250. A oni proti dóvodu
odpierají, že toho nenie. Hus II. 123. Jest
tomu tři léta. Us. Nejsem tím vinen. Us.
Tím je těší. D. Proti tomu. V. Nejsem s to.
Us. Vz S, S to (III. 670 b. ). Dáti co to (byť
ne mnoho, přece něco). Mor. Brt. — Pozn. 1.
Po to, předmět neurčitě znamenající, ne-
stojí infinitiv, který by tentýž předmět ze-
vrubněji určoval, nýbrž nová věta s aby.
On se v to uvázal, aby pečoval o jeho cvi-
čení (ne: pečovati). Nejsem s to, abych cho-
dil (ne: choditi). Jg. Vz S to (III. 670. b. ),
Konditional XIII. 1., 2. — On byl na tom
umříti, lépe prý: on umíral. Ale vz Býti
(I. 116. b. ). — Pozn. 2. Při slovesech sice
bezpodmětných vyskytuje se druhdy obecný
podmět to, ukazuje-li se k něčemu dříve
označenému anebo mluví-li se s důrazem
u výkřiku, na př. Viděl jsem ho kdysi;
bylo to (t. že jsem ho viděl) o vánocích.
To pršelo. To se zablýsklo! To jsem se
udeřil! To jsme se nasmáli! To mne roz-
bolely zuby ! Brt. S. 3. vd. 32. ). Mimo tyto
případy chybno jest přičiňováti náměstku to.
Brt. S. 3. vd. 14. Vz Es (něm., na počátku
článku). — Místo ten kladou následující,
vz Následující. - To zastupující všecky rody.
To jest ten pán. Jest to tvůj bratr? To je
starý kůň. Či je to věc ? Ros. Jste vy to ?
My jsme to. To sú veliké dediny. Ht. Sl. ml.
186. To je lež. D. Kdo jsou to ? Kom. To
je pravda. D. — Ten, ta, to je-li podmě-
tem, jak se srovnává spřísudkem? Vz Shoda
přísudku s podmětem, Zk. Skl. §. 31. a To.

— To přikládá se za příčinou většího dů-
razu. Zk. Neb nenie jiného jména, v kterém
bychom mohli spaseni býti, jedné to jméno
Ježíš. Hus II. 150. Jaká jest to řeč? Br.
Načež se to díváte? Br. Co to mluvíš na tu
ženu? Svěd. Vidím fíky a to velmi dobré.
Br. (Zk. ). Divná jest to řeč vyšla z úst
jeho? Jel. Kam jsme my to přišli? To bych
se podíval! Cf. Bl. Gr. č. 249., Filolog, list.
III. 219., Brt. S. 3. vyd. 32. 2. — A to =
a sice, und zwar (má-li přívlastek, výrok n.
příslovečné určení důrazně se vytknouti,
připojuje se slovy a to. Brt. S. 3. vyd. 32. ).
Sluhu a to věrného z něho máš. Vylál mu
a to na veřejné ulici. Anně dal díl a to
výborný. Br. Nepřátely stírala a to mocí
božskou. Br. Navrať a to bez ujmy. Kom.

— To to! = ne, warum nicht gar. Chodí
k Vám? To to! Zaplatil Vám? To to (kde
pak)! Dch. Vz To to. — Tím, u kompar. Tím
lépe, hůře. Aby tím ochotnější byli. Br. —
Čím — tím, je — desto, um so — desto.
Čímž viece má, tiem viece žádá. GR. Čím
více kmotrů, tím více šelem. Čím větší šelma,
tím větší štěstí. Tím tížeji padá, čím kdo
výš leze. D. — Tenhle, tenli, tent, tentě,
tento, vz tato slova. — Ten který vz Ten
který (za Tenkterové). — Vz Zájmeno.

-ten a -cen v příčestí perf. pass. Vz -sen.

Tén, týn, zastr. = tenčeji, dünner. Jel.
Týn přísti. Marek ex usu.

Tenakl, u, m., z lat. tenaculum = dr-
žadlo rukopisu v knihtiskárnách, jež se do-
lejší špicí do kasy zastrkuje, der Halter,
das Heft. Dle S. N. — T. = rámec cedicí,
das Teuakel.

Tenatář, e, m., vz Tenetář.

Tenatěnka, y, f, hydrodiction, der Netz-
faden. T. pětihraničitá, h. pentagonum, rostl.
Rstp. 1871. Cf. Schd. II. 255.

Tenato, vz Teneto.

Těňava, y, f. = stín. der Schatten. Slov.
Plk.

Tence, tenoučce, teníčce, tenoučičce, tení-
čičce, komp. tenčeji (téněji), superlt. nejten-
čeji. T. = ne tlustě, nicht dick, dünn, klein,
fein, klar. T. přísti. D. Nic se tak tence
upřísti nemůže, aby to lidé při slunci spa-
třiti nemohli. V. T. mluviti, krájeti. Někdy
temněji, téněji, někdy jasněji. Bl. mus. T.
(po tenku) je živ (tenkou stravou). T. dyše
(bojí se). Ros.

Tenčejší, vz Tenký.

Tenčení, n., das Dünnermachen, die Ver-
dünnung (od tenčiti); das Dünnerwerden
(od tenčeti).

Tenčený; -en, a, o, verdünnt, verfeinert,
geschmälert.

Tenčeti, el, ení = počínám tenkým býti;
řídnouti, dünn werden; dünner werden. Res.

Tenčí, n. = polovice meče ode středu ku
hrotu. Vz KP. 1. 533., 555.

Tenčíce, e, f. = tenká košile, feines Hemd.
Us. v Chrudimsku, v Hradecku, u Jižné.
Hk., Kšť., Vrů., Zb. — T. = širočina, tenká
tesačka tesařská. U Strážnice. Šd.

Tenčina, y, f. = něco tenkého, dünnes,
feines Wesen. Jg.

Tenčíř, e, m. = pomocník pekařův. Jg.
T dělá housky. Pt. T., štípač, bílý stírač,
der Weissmischer.

Tenčitelný, verdünnbar. Eccl.

Tenčiti, il, en, ení; tenčívati = tenkým
činiti, dünn machen, verdünnen. V. — co,
koho: něčí zásluhy. Jg. T. někoho = chu-
dým dělati. — co čím: hůl strouháním.
Us. — se = tenčeti. — se komu. Tvář,
poklady se mu tenčí. Us. — Jg.

Tenčivka, y, f., u zlatníků, die Dünn-
schlagform. Sm.

Tendence, e, f., z lat. = směr zvi. poli-
tický některé strany, der Zweck, die Ab-
sicht, Richtung, Tendenz.

Tendenční = se směrem jistým se sho-
dující, úmyslný, Tendenz-. Rk.

Tendero, a, n. = panděro. U Písku.

Tendr, u, m., ang. = průvodčí nebo ob-
služná loä při řadovém korábu, das Be-
gleitungsschiff. — T. = železniční vůz při-
pjatý k parostroji, na němž vozí se voda
a uhlí, der Tender. Vz KP. II. 374., S. N.

Tendle, vz Tenhle.

Tened-os, a, m., ostrov v aegaejském
moři. Vz S. N. — Tenedan, a, m. — Te-
nedský.

Tenesm-us, u, m. = nucení na stolici.

Tenetář, e, m., der Wildgarner, Netz-
stricker. Dch. Vz Tenetník.

Tenetce, e, n., vz Teneto. — T. = brá-
nice, mázdra pístní, plst, das Netz. Ja. Zá-
nět t. Šm.

Tenetiště, ě, n., lesík u Prahy blíže
Troje. Dch.

Tenetní, tenatní, Netz-. T-tní hůl, tyč,
bidlo, provaz, Us., vidličky. V., sošky. Kom.



	57

	nechce. NB. Tč. 250. A oni proti dóvodu odpierají, že toho nenie. Hus II. 123. Jest tomu tři léta. Us. Nejsem tím vinen. Us. Tím je těší. D. Proti tomu. V. Nejsem s to. Us. Vz S, S to (III. 670 b. ). Dáti co to (byť ne mnoho, přece něco). Mor. Brt. — Pozn. 1. Po to, předmět neurčitě znamenající, ne- stojí infinitiv, který by tentýž předmět ze- vrubněji určoval, nýbrž nová věta s aby. On se v to uvázal, aby pečoval o jeho cvi- čení (ne: pečovati). Nejsem s to, abych cho- dil (ne: choditi). Jg. Vz S to (III. 670. b. ), Konditional XIII. 1., 2. — On byl na tom umříti, lépe prý: on umíral. Ale vz Býti (I. 116. b. ). — Pozn. 2. Při slovesech sice bezpodmětných vyskytuje se druhdy obecný podmět to, ukazuje-li se k něčemu dříve označenému anebo mluví-li se s důrazem u výkřiku, na př. Viděl jsem ho kdysi; bylo to (t. že jsem ho viděl) o vánocích. To pršelo. To se zablýsklo! To jsem se udeřil! To jsme se nasmáli! To mne roz- bolely zuby ! Brt. S. 3. vd. 32. ). Mimo tyto případy chybno jest přičiňováti náměstku to. Brt. S. 3. vd. 14. Vz Es (něm., na počátku článku). — Místo ten kladou následující, vz Následující. - To zastupující všecky rody. To jest ten pán. Jest to tvůj bratr? To je starý kůň. Či je to věc ? Ros. Jste vy to ? My jsme to. To sú veliké dediny. Ht. Sl. ml. 186. To je lež. D. Kdo jsou to ? Kom. To je pravda. D. — Ten, ta, to je-li podmě- tem, jak se srovnává spřísudkem? Vz Shoda přísudku s podmětem, Zk. Skl. §. 31. a To. — To přikládá se za příčinou většího dů- razu. Zk. Neb nenie jiného jména, v kterém bychom mohli spaseni býti, jedné to jméno Ježíš. Hus II. 150. Jaká jest to řeč? Br. Načež se to díváte? Br. Co to mluvíš na tu ženu? Svěd. Vidím fíky a to velmi dobré. Br. (Zk. ). Divná jest to řeč vyšla z úst jeho? Jel. Kam jsme my to přišli? To bych se podíval! Cf. Bl. Gr. č. 249., Filolog, list. III. 219., Brt. S. 3. vyd. 32. 2. — A to = a sice, und zwar (má-li přívlastek, výrok n. příslovečné určení důrazně se vytknouti, připojuje se slovy a to. Brt. S. 3. vyd. 32. ). Sluhu a to věrného z něho máš. Vylál mu a to na veřejné ulici. Anně dal díl a to výborný. Br. Nepřátely stírala a to mocí božskou. Br. Navrať a to bez ujmy. Kom. — To to! = ne, warum nicht gar. Chodí k Vám? To to! Zaplatil Vám? To to (kde pak)! Dch. Vz To to. — Tím, u kompar. Tím lépe, hůře. Aby tím ochotnější byli. Br. — Čím — tím, je — desto, um so — desto. Čímž viece má, tiem viece žádá. GR. Čím více kmotrů, tím více šelem. Čím větší šelma, tím větší štěstí. Tím tížeji padá, čím kdo výš leze. D. — Tenhle, tenli, tent, tentě, tento, vz tato slova. — Ten který vz Ten který (za Tenkterové). — Vz Zájmeno. -ten a -cen v příčestí perf. pass. Vz -sen. Tén, týn, zastr. = tenčeji, dünner. Jel. Týn přísti. Marek ex usu. Tenakl, u, m., z lat. tenaculum = dr- žadlo rukopisu v knihtiskárnách, jež se do- lejší špicí do kasy zastrkuje, der Halter, das Heft. Dle S. N. — T. = rámec cedicí, das Teuakel.	Tenatář, e, m., vz Tenetář. Tenatěnka, y, f, hydrodiction, der Netz- faden. T. pětihraničitá, h. pentagonum, rostl. Rstp. 1871. Cf. Schd. II. 255. Tenato, vz Teneto. Těňava, y, f. = stín. der Schatten. Slov. Plk. Tence, tenoučce, teníčce, tenoučičce, tení- čičce, komp. tenčeji (téněji), superlt. nejten- čeji. T. = ne tlustě, nicht dick, dünn, klein, fein, klar. T. přísti. D. Nic se tak tence upřísti nemůže, aby to lidé při slunci spa- třiti nemohli. V. T. mluviti, krájeti. Někdy temněji, téněji, někdy jasněji. Bl. mus. T. (po tenku) je živ (tenkou stravou). T. dyše (bojí se). Ros. Tenčejší, vz Tenký. Tenčení, n., das Dünnermachen, die Ver- dünnung (od tenčiti); das Dünnerwerden (od tenčeti). Tenčený; -en, a, o, verdünnt, verfeinert, geschmälert. Tenčeti, el, ení = počínám tenkým býti; řídnouti, dünn werden; dünner werden. Res. Tenčí, n. = polovice meče ode středu ku hrotu. Vz KP. 1. 533., 555. Tenčíce, e, f. = tenká košile, feines Hemd. Us. v Chrudimsku, v Hradecku, u Jižné. Hk., Kšť., Vrů., Zb. — T. = širočina, tenká tesačka tesařská. U Strážnice. Šd. Tenčina, y, f. = něco tenkého, dünnes, feines Wesen. Jg. Tenčíř, e, m. = pomocník pekařův. Jg. T dělá housky. Pt. T., štípač, bílý stírač, der Weissmischer. Tenčitelný, verdünnbar. Eccl. Tenčiti, il, en, ení; tenčívati = tenkým činiti, dünn machen, verdünnen. V. — co, koho: něčí zásluhy. Jg. T. někoho = chu- dým dělati. — co čím: hůl strouháním. Us. — se = tenčeti. — se komu. Tvář, poklady se mu tenčí. Us. — Jg. Tenčivka, y, f., u zlatníků, die Dünn- schlagform. Sm. Tendence, e, f., z lat. = směr zvi. poli- tický některé strany, der Zweck, die Ab- sicht, Richtung, Tendenz. Tendenční = se směrem jistým se sho- dující, úmyslný, Tendenz-. Rk. Tendero, a, n. = panděro. U Písku. Tendr, u, m., ang. = průvodčí nebo ob- služná loä při řadovém korábu, das Be- gleitungsschiff. — T. = železniční vůz při- pjatý k parostroji, na němž vozí se voda a uhlí, der Tender. Vz KP. II. 374., S. N. Tendle, vz Tenhle. Tened-os, a, m., ostrov v aegaejském moři. Vz S. N. — Tenedan, a, m. — Te- nedský. Tenesm-us, u, m. = nucení na stolici. Tenetář, e, m., der Wildgarner, Netz- stricker. Dch. Vz Tenetník. Tenetce, e, n., vz Teneto. — T. = brá- nice, mázdra pístní, plst, das Netz. Ja. Zá- nět t. Šm. Tenetiště, ě, n., lesík u Prahy blíže Troje. Dch. Tenetní, tenatní, Netz-. T-tní hůl, tyč, bidlo, provaz, Us., vidličky. V., sošky. Kom.