sb157-05 0..8296

Tenorový, Tenor-. T-vý hlas, klíč, Us.,
fagot, housle. Hd. Vz S. N.

Tenosť, i, f., die Feinheit. Stsl. tbnostb,
subtilitas; příp. -ste. Mkl. B. 169. S attickou
t stí se tu (v listu 1. ku Korinťanům) de-
mosthenická síla střídá. Sš. I. 157. (Ib. L.
153. — Hý. ).

Tenotomie, tenontotomie, e, f. = šlacho
řez, jest chirurgická operace, jíž skrácené
šlachy se prořezávají. Vz S. N.

Tenoučký, vz Tenký.

Tenounko, dünn, schmal, gering. Vz
Tenký. Ty jíš t. = málo. Us. Dhn.

Tenounký, sehr dünn, schmal, schlank,
mässig atd. Vz Tenký. T. niť, stéblo. Dch.
Roucho má bílé, tenounké jak pavučinku.
Er. Sl. čít. 30.

Těnovice, Tienowitz, ves u Rokycan.
PL.

Ten samý. V. Pro tu samu příčinu; Ta
sama věc. Skl. I. 83., 171., 301. Ale užívejme
raději: týž, tentýž.

Tenta, y, m., osob. jm.

Ten taký, ten takový, vz Ten který.

Tenť, tente, tenti, tentiž, tať atd., toť
atd. = ten (+ ť + tě + ti + tiž), der wol,
der ja, dann, so. Jg. Toť jsou blázni. Ros.
Toť byste byli šťastni. Totě vše nenáleželo
na jeho povolání. Br. — Jg. Vz Ten.

Tento, tato, toto = ten + to, ta + to,
to + to; gt. toho + to, té + to, toho + to
atd., skloňuje se jako: ten (to se přivěšuje).
V obec. mluvě říká se: tenle, tendle, Jir,,
vz Tenhle. T., dieser, hicce, nemá se Másti,
lečby se na něco přítomného ukazovalo. Zpět
se nemá leč jen tehdy táhnouti, když věc,
na kterou ukazuje, hned vedlé a jako ještě
před očima jest. Tento strom vysoký. Kde
se na předešlý předmět ukazuje, stačí ten
n. onen Již ten strom vykopali, který ne-
nesl žádného ovoce. Š. a Ž. V tento způsob;
od této hodiny; tímto způsobem. V. Tento
dar přijmi vděčně. Ros. Radoval jsem se
v těchto, jež mi jsú pověděna. Ž. wit. 121. 1.
Tato, žena to učinila. D. S této strany řeky.
D. Že nám to naučenie tento pondělí vy-
dati ráčíte po tomto poslu. NB. Tč. 194.
Tímto, hiermit. D. Chybně užíváme této
náměstky a) kde jí není třeba. Otec chválil
syna, poněvadž (tento) vyplnil vůli jeho.
Aby dal psu chléb, aby (tento) hladem ne-
zahynul. Tím přemluvil mladíka, že (tento)
slíbil. — b) Tam, kde by měla býti ná-
městka on. Přišel k sousedovi a počal to-
muto (m.: mu) domlouvati. Brs. 2. vd. 245
Nakrájel řemenův a učinil z těchto (z nich)
dlouhý provaz. Brt, S. 3. vyd. 32. Vzala
papír a napsala na tento (naň)... — Často
lépe substantivum se opakuje. Přišel do
města a v tomto se procházeje (a prochá-
zeje se městem). Brt. v Pdg. 1880. 396.
Místo tento užívají slova následující. Vz
Následující, Toto.

Tentočkovati = neuměti své myšlénky
vyjádřiti, tentononc a p. říkati, Dings da
sagen. Rgl.

Tentočky, gt. tohotočky atd. Us. u Bo-
lesl. Ale, tentočky, hospodáři, udělejte mi
to. U Rychli. Ntk. Tentočky, otočky, ono-
hočky, od kočky (nemůže-li kdo v řeči

z místa neb svou řeč příliš rozpřádá). Vz
Tlachal. Tentočky, onohočky, natočky šíti.
Lb. Tentočky onohoéky od kočky = tresky
plesky, tlachy machy. Č. M. 603.

Tentohle, tatohle, totohle, dieser da.
Krok. Tedy tatohle musí sama za luňáka
vně děvčat s kolkem státi. Sš. P. 728.

Tentokrát = tenkrát, diesesmal, diesmal.
Minula je t. zhouba. Měst. bož. T. ti to
promíjím.

Tentoliž, tatoliž, totoliž = tento + li + že,
jestli tento, ob dieser.

Tentou, tentonon = tentononc. V obec.
mluvě. Bž. 51.

Tentononc, v obec. mluvě m.: tento.

Tentoť, tatoť, totoť, der da, der Dings
da. Vz Tento. Přišel tu tentoť, jak se honem
jmenuje, no tentoť! nemohu si zpomněť. Mor.
Tč. I co ste vyšli viděti? proroka? Ovšem,
pravím vám, viece než proroka; tentoť jest
jistě, o němž psáno jest. (Mat. 11. ). Hus II.
14.

Tentotiti, tentovati, jest přílepek, kde
člověk neví, které slovo by nejlépe po-
věděl, thun, machen, irgend wie machen.
Sr. Tentoť. Již to musíme jaksi tentotiť,
aby ten chlapec prošel. Mor. Tč. Obecný
lid užívá někdy tohoto slova eufemisticky
m.: scáti, sráti a p. Byl jsem tentovat. On
ji tentoval, stentoval (tělesně s ní obcoval).
Mor. JT.

Tentyrek, rka, m., tentyra, hmyz. Krok
II. 254.

Tentýž (ten týž), tatáž, totéž, gt. toho-
téhož, tétéž, tohotéhož, dat. tomutémuž atd.,
skloňuje se tedy ten, ta, to a týž, táž, též,
v-z Týž. Mnozí druhé částky týž nesklánějí:
v tomtýž (m. v tomtémž) bytě. T. Kromě
nominativu (a akkus., pokud se rovná no-
minativu) obou čísel užíváme ostatních ne-
ohrabaných pádů zřídka nahrazujíce je pády
slova týž. — Totéž (též) mysliti; téhož se
držeti; totéž rovně činiti (následovati). V.
Tatáž přísnost. Br. Na tentýž způsob. Ce-
remonie u všech tytéž jsou. Kom. Rodina
Ditrichova či vlastně potomci téhož šp. m.:
jeho. Brt. Cf. Tento.

Tenúčko = tenko, tenounko. Ráda přadeš
rada len, co se táhne z bečky ven a to
pěkně tenúčko, až je v bečce malúčko. Sš.
P. 540. Vz Tenký.

Tenucha, y, f., trachelium, das Halskiaut.
T. modrá, t. caeruleum. Rstp. 976.

Teňunký = tenounký, tenký. Zdálo se
mi, zdálo tej noci po vůli, přišel k nám
šuhajek v teňunkej košuli. Sš. P. 413.

Tenuška, y, f., trichonema. T. prodlou-
žená, t. bulbocodium. Rstp. 1541.

Tenušký, tenučký = tenký. Odpadal
lístoček s javora tenušký. Sl. ps. 319.

Tenuto (ten. ) nad notou, která se má
přísně vydržeti, aushalten. Hd.

Těny, dle Dolany, Tieň, ves u Zbirova.

Tený, tenný = tenký, dünn, fein. I pro-
mluvil teným a přimlklým hlasem. Ms. Vlna
vlčatá, jadrná a tenná aby oddělována byla
od prostřední. Hosp. instr. 1574. Teným
duchem něco vnímati; T. rozdíl; Lidskou
duši měli za hmotu velmi tenou: T. prach.
Sš. P. 90., II. 6., Sk. 260., Mt. 132. (Hý. ).