sb157-05 0..8296

obyč. dřevěná n. papírová, černými kruhy
opatřená deska, do níž se střílí. Vz S. N.
XI. 229. Postavil se, aby stál mu terčem.
Us. Býti někomu terčem (vtipů), Stichblatt
sein. Dch., V. Koulemi do terče stříleti. D.
K terči stříleti, do terče trefiti, terče chy-
biti (se). Ros. Mají ho za terč. Sych. Sobě
nás za t. vystavivše. Kom. Vzíti, vybrati,
vyvoliti sobě koho za terč. Vybral ho za
terč úštipačnému vtipu svému. Vzal si za
terč krajany. Brat. pr. Sam. Mart. (Č). Střelec
do terče. D. Zeď za terčem; rána do terče.
Šp. Má břich jako terč (veliký). U Rychn.
Msk. — T. Květů spolulůžných prostředek
z cévkovitých kvítků složený slove t. (discus),
die Scheibe. Rostl. I. 69. b. T. v bot. 1. vůbec
díl terčovitě rozšířený; t. podplodní, discus
hypogynus, proměna pestíkonoše, podsada
dužnatá nebo žláznatá pestíku piplovitých,
maďalu; 2. prostřední plocha rozšířeného
dílu pokrajem omezeného n. p. stélky lišej-
níkův, anebo prostředek úboru ze květů
trubkovitých složený, květy jazykovitými
obklíčený. Rst. 505. Dle Č. Kv. XXVIII.:
terč 1. ve květu naduřená a žláznatá čásť
lůžka, zvlášť okolo semeníka; 2. v úboru
komposit střední sploštělá jeho čásť, z květů
trubkovitých se skládající, naproti paprsku
květů jazykovitých. T. u okoličnatých také
sedlo. Slb. Besídka obrostlá tercemi. Sá.
Hustý jako terč. Us. Rgl.

Terčák, a, m., plagusia, korýš. Krok. II.
247.

Terčatka, y, f., delphinula, plž. Krok.
II. 125.

Terčejš, e, m., orbis, ryba ježanovitá.
Krok. I. d. 106.

Terčel, u, m., johnia, die Johnie. T. celo-
listý, j. salacioides. Rstp. 208.

Terčenoš, e, m., discophora, die Scheiben-
quallen. Nz.

Terčík, u, m. = terbuch. Nz. lk.

Terčiště, ě, n., der Scheibenbestand. Šm.

Terčodobný, discoideus, scheibenförmig:
úbor spoluložných složený ze samých květů
trubkovitých. Rst. 505. Vz Terč.

Terčoplodý — mající plod k terči podobný,
schildförmige Frucht tragend. T. hranura,
govania cyclocarpa. Rostl. III. b. 506.

Terčovitý = podobající se terči více
nebo méně dokonalému, disciformis, schei-
benförmig, na př. ježle slunečnice obecné.
Rst. 505.

1. Terčovka, y, f., cyclidium, prvok.
Krok. II. 521.

2. Terčovka, y, f., parmelia, die Schlüs-
selflechte. T. podčerná, p. saxatilis; jalov-
cová, p. juniperina; jedomá, p. esculenta;
zední, p. parietina; strupatá, p. tartarea;
šedivá, p. sordida; zbledla, p. parella. Rstp.
1836. Cf. Schd. II. 256., ČI. 178., Kk 86.

Terčovkovitý. T. rostliny, parmelidei:
provazovka, skalaéka, větvičník, řvinák, roz-
žďovha, pukléřka, hávnatka, d'ulkatec, ter-
čovka, huspenník. Rstp. 1830.

Terčovní = ku terči se vztahující, Schei-
ben-. T. bambitka, prach, stanovisko, taž-
nice. Šp.

Terčovnice, e, f. = tažnice, štuc, das
Scheiberirohr. D.

Terčovník, a, m. = kdo rány v terči
ukazuje, der Zieler. S. N. XI. 229.
Terčový = od terče, Scheiben-. T. prkno.
Šp.

Terčule, e, f., sericomya, hmyz. Krok.

Tereba, y, m., osob. jm. — T. = taraba.

Tereben, u, m. Kyselina sirková mění
silici terpentinovou v uhlovodík zápachu
tymianového, hutnoty 0^-87, vroucí při + 171°,
jenž sluje t., das Tereben. Vs Šfk. 519., Nz.

Terebilen, u, m., silice: C₂₀ H_l6. Vz Šfk.
519.

Terebinový. T. kyselina, die Terebin-
säure. Nz.

Terebint, u, m. BO. Řečík t., pistacia
terebinthus, der Terpentinbaum. V., Rstp.
325.

Terebintina, terebentina, z lat. řec.
terebinthina, vz Mz. 414. = terpentín, tekutá
pryskyřice z rozličných stromů jehličných
dobývaná, der Terpentin. Jg. T. vlastní
(z terebintu v již. Francii a v sev. Africe
rostoucího), benátska (ze dřínu), obecná (ze
smrkův a jedlí), Jg., cyperská n. ohijská,
hustá; karpatská, štrasburská n. jedlová.
Kh. T. bostonská, vz Rstp. 1436., ciperská,
325., chijská, 325., kanadská, 1440., modří-
nová, 1440., pravá, 325., štrasburská, 1439.,
benátská, 1440., vyvařená, 1433. Vz Rst.
49., Kk. 11., 101., 102., Schd. II. 273., Šfk.
518., 528., KP. III. 333., S. N.

Terebintový, vz Terebint, Terpentin-
baum-. T. živice, strom, olej. V., D.

Terej, e, m. T. bílý, sula bassana, pták
veslař. Frč. 344.

Teremtiti, il, ění = klnouti, vaditi se,
fluchen, schelten. Us. Z maď.

Terenti-a, e, f., manželka Ciceronova.
Vz S. N.

Terenti-us, a, m. T. Publius Afer, ko-
mický básník římský f 159. př. Kr.

Teresie, Terezie, e, f., Tereza, Terezka,
Terezička, Terka, Terynka, y, f., z lat.
Theresia. Vz S. N. — Teresiin, a, o, Terez-
čin, a, o, Terezin, a, o atd.

Terešov, a, ni., Tereschau, ves u Cerho-
vic. PL. Vz S. N. — T., Thereschau, ves
u Víškova. PL.

Teřeti, el, ení, na Mor. = tlíti, faulen. —
od čeho, kde. Ta bota od blata teří; můj
táta (pohřbený) pod hromadečkou hlíny
teří, MM., ve hrobě. Us.

Terezín, a, m., mě. v Čech. u Litoměřic,
Theresienstadt. Vz více v S. N. — Terezí-
ňan, a, m., pl. -né. — Terezínský.

Terezinov, a, m., Theresienhof, dvůr
u Chejnova. PL.

Terezov, a, m., Theresiendorf, ves v Ky-
jovsku na Mor. — T., Theresienhof, dvůr
u Zdounek. — T., Alt-Theresienhof, dvůr
u Napajedel.

Těrcha, y, f. (no.: těrucha, Koll. ), na
Slov. = tíhota, tíž, břímě, die Last, das
Gewicht, Schwere, Wucht, Beschwerde, Be-
lästigung. Také na Moravě a ve Slez. Brt.,
Škd., Zšk. Je to t. (má to váhu)! Slez. a
mor. Šd. Svou mocnou pozvedaje těrchu
těla. Šolc. Prvos. Nevyjel, vždyť měl veli-
kou těrchu. Mor. Mřk. To je t. ten náklad
(na voze). Us. Hy. Člověk pod těrchou a

215