Předchozí (64)  Strana:65  Další (66) |
|
|||
65
|
|||
|
|||
obyč. dřevěná n. papírová, černými kruhy
opatřená deska, do níž se střílí. Vz S. N. XI. 229. Postavil se, aby stál mu terčem. Us. Býti někomu terčem (vtipů), Stichblatt sein. Dch., V. Koulemi do terče stříleti. D. K terči stříleti, do terče trefiti, terče chy- biti (se). Ros. Mají ho za terč. Sych. Sobě nás za t. vystavivše. Kom. Vzíti, vybrati, vyvoliti sobě koho za terč. Vybral ho za terč úštipačnému vtipu svému. Vzal si za terč krajany. Brat. pr. Sam. Mart. (Č). Střelec do terče. D. Zeď za terčem; rána do terče. Šp. Má břich jako terč (veliký). U Rychn. Msk. — T. Květů spolulůžných prostředek z cévkovitých kvítků složený slove t. (discus), die Scheibe. Rostl. I. 69. b. T. v bot. 1. vůbec díl terčovitě rozšířený; t. podplodní, discus hypogynus, proměna pestíkonoše, podsada dužnatá nebo žláznatá pestíku piplovitých, maďalu; 2. prostřední plocha rozšířeného dílu pokrajem omezeného n. p. stélky lišej- níkův, anebo prostředek úboru ze květů trubkovitých složený, květy jazykovitými obklíčený. Rst. 505. Dle Č. Kv. XXVIII.: terč 1. ve květu naduřená a žláznatá čásť lůžka, zvlášť okolo semeníka; 2. v úboru komposit střední sploštělá jeho čásť, z květů trubkovitých se skládající, naproti paprsku květů jazykovitých. T. u okoličnatých také sedlo. Slb. Besídka obrostlá tercemi. Sá. Hustý jako terč. Us. Rgl. Terčák, a, m., plagusia, korýš. Krok. II.
247. Terčatka, y, f., delphinula, plž. Krok.
II. 125. Terčejš, e, m., orbis, ryba ježanovitá.
Krok. I. d. 106. Terčel, u, m., johnia, die Johnie. T. celo-
listý, j. salacioides. Rstp. 208. Terčenoš, e, m., discophora, die Scheiben-
quallen. Nz. Terčík, u, m. = terbuch. Nz. lk.
Terčiště, ě, n., der Scheibenbestand. Šm.
Terčodobný, discoideus, scheibenförmig:
úbor spoluložných složený ze samých květů trubkovitých. Rst. 505. Vz Terč. Terčoplodý — mající plod k terči podobný,
schildförmige Frucht tragend. T. hranura, govania cyclocarpa. Rostl. III. b. 506. Terčovitý = podobající se terči více
nebo méně dokonalému, disciformis, schei- benförmig, na př. ježle slunečnice obecné. Rst. 505. 1. Terčovka, y, f., cyclidium, prvok.
Krok. II. 521. 2. Terčovka, y, f., parmelia, die Schlüs-
selflechte. T. podčerná, p. saxatilis; jalov- cová, p. juniperina; jedomá, p. esculenta; zední, p. parietina; strupatá, p. tartarea; šedivá, p. sordida; zbledla, p. parella. Rstp. 1836. Cf. Schd. II. 256., ČI. 178., Kk 86. Terčovkovitý. T. rostliny, parmelidei:
provazovka, skalaéka, větvičník, řvinák, roz- žďovha, pukléřka, hávnatka, d'ulkatec, ter- čovka, huspenník. Rstp. 1830. Terčovní = ku terči se vztahující, Schei-
ben-. T. bambitka, prach, stanovisko, taž- nice. Šp. Terčovnice, e, f. = tažnice, štuc, das
Scheiberirohr. D. |
Terčovník, a, m. = kdo rány v terči
ukazuje, der Zieler. S. N. XI. 229. Terčový = od terče, Scheiben-. T. prkno. Šp. Terčule, e, f., sericomya, hmyz. Krok.
Tereba, y, m., osob. jm. — T. = taraba.
Tereben, u, m. Kyselina sirková mění
silici terpentinovou v uhlovodík zápachu tymianového, hutnoty 0-87, vroucí při + 171°, jenž sluje t., das Tereben. Vs Šfk. 519., Nz. Terebilen, u, m., silice: C20 Hl6. Vz Šfk.
519. Terebinový. T. kyselina, die Terebin-
säure. Nz. Terebint, u, m. BO. Řečík t., pistacia
terebinthus, der Terpentinbaum. V., Rstp. 325. Terebintina, terebentina, z lat. řec.
terebinthina, vz Mz. 414. = terpentín, tekutá pryskyřice z rozličných stromů jehličných dobývaná, der Terpentin. Jg. T. vlastní (z terebintu v již. Francii a v sev. Africe rostoucího), benátska (ze dřínu), obecná (ze smrkův a jedlí), Jg., cyperská n. ohijská, hustá; karpatská, štrasburská n. jedlová. Kh. T. bostonská, vz Rstp. 1436., ciperská, 325., chijská, 325., kanadská, 1440., modří- nová, 1440., pravá, 325., štrasburská, 1439., benátská, 1440., vyvařená, 1433. Vz Rst. 49., Kk. 11., 101., 102., Schd. II. 273., Šfk. 518., 528., KP. III. 333., S. N. Terebintový, vz Terebint, Terpentin-
baum-. T. živice, strom, olej. V., D. Terej, e, m. T. bílý, sula bassana, pták
veslař. Frč. 344. Teremtiti, il, ění = klnouti, vaditi se,
fluchen, schelten. Us. Z maď. Terenti-a, e, f., manželka Ciceronova.
Vz S. N. Terenti-us, a, m. T. Publius Afer, ko-
mický básník římský f 159. př. Kr. Teresie, Terezie, e, f., Tereza, Terezka,
Terezička, Terka, Terynka, y, f., z lat. Theresia. Vz S. N. — Teresiin, a, o, Terez- čin, a, o, Terezin, a, o atd. Terešov, a, ni., Tereschau, ves u Cerho-
vic. PL. Vz S. N. — T., Thereschau, ves u Víškova. PL. Teřeti, el, ení, na Mor. = tlíti, faulen. —
od čeho, kde. Ta bota od blata teří; můj táta (pohřbený) pod hromadečkou hlíny teří, MM., ve hrobě. Us. Terezín, a, m., mě. v Čech. u Litoměřic,
Theresienstadt. Vz více v S. N. — Terezí- ňan, a, m., pl. -né. — Terezínský. Terezinov, a, m., Theresienhof, dvůr
u Chejnova. PL. Terezov, a, m., Theresiendorf, ves v Ky-
jovsku na Mor. — T., Theresienhof, dvůr u Zdounek. — T., Alt-Theresienhof, dvůr u Napajedel. Těrcha, y, f. (no.: těrucha, Koll. ), na
Slov. = tíhota, tíž, břímě, die Last, das Gewicht, Schwere, Wucht, Beschwerde, Be- lästigung. Také na Moravě a ve Slez. Brt., Škd., Zšk. Je to t. (má to váhu)! Slez. a mor. Šd. Svou mocnou pozvedaje těrchu těla. Šolc. Prvos. Nevyjel, vždyť měl veli- kou těrchu. Mor. Mřk. To je t. ten náklad (na voze). Us. Hy. Člověk pod těrchou a 215
|
||
|
|||
Předchozí (64)  Strana:65  Další (66) |