sb157-05 0..8296

Tětiny, pl., jm. polí ve Hlubotci ve Slez.
Šd.

Tětiva, y, f., tětivo, a, n., lit. temptiva
(od tempju extendo), skr. tati (m tan-ti)
chorda, vz Tenký. Schl. Strsl. tetiva, chorda,
ist auf ein Thema tetb zurückzuführen:
stind. tan, extendere. Cf. lit. temptiva,
chorda, von tempju, extendo, spanne; te-
tiva steht demnach für temptiva. Mkl. B.
226., L. 42. T. = u lučiště šňůra nataho-
vati, die Sehne. V. Tětiva na kuši. Rohn.
Jakoby t-voti měřil (přímě, zrovna). Ros.
Střelci z toulu střely dobývati, luk tětivem
napínati zvykejte. Kom. J. 702. Šípy na tě-
tivo přikládati. Br. S t-vy šípy vypouštěti.
Gníd. Tětivu obleviti. Pass. 94. T. pukla.
Sych. Vz Palec. --- T. = šňůra v kolovrátku,
která přes voříšek jde, die Schnur beim Spinn-
rade. Us. — T. = v matlh., chorda, die Sehne
des Bogens, Tangente. T. = přímka, která
dva body kruhové čáry spojujíc jejím stře-
dem neprochází. Blř. Vz S. N. T-vu vésti;
t. přepíná oblouk. Nz. Stejné t-vy podpí-
nají stejné oblouky a připínají stejné úhly.
Sedl. — T., y, m., osob. jm.

Tetivatka, y, f., chordaria, der Sehnen-
tang, rostl. T. obecná, c. flagelliformis. Rstp.
1854.

Tetivka, y, f. = pás, Zona. Výb. I. 388.

Tetivný = od tetivy, Sehnen-.

Tetivo, vz Tetiva. — T., nadávka. Slov.
Dbš.

Tetka, vz Teta. — T., dci Krokova. Vz
Dal. 8.

Tetkovati = teta říkati, Jemanden Tante
nennen. V našich vsech na vzájem sobě po-
dnes strýčkují a tetkují. Us. Tč.

Tetlucha, y, f., aethusa, die Gleisse. T.
dlouhopokryvková, ae. cynapium. Rstp. 727.,
Čl. Kv. 340., Slb. 578.

Tetour, a, m., osob. jm. Vz Žer. Záp. II.
190., Tf. 393

Tetov, a, m., Tettau, ves u Chlumce v Ji-
čínsku. PL.

Tetovování, n. = vrývání barvy do těla,
das Tätowiren.

Tetovovati = líčiti kůži na těle barvami
vrývaje je, tätowiren. — koho. Vz KP. I.
37., 292., S. N. XI. 230.

Tetovský. Nový zákon t., v bibliot. mi-
norit. kláštera v Brně. Sb. L. 3. vyd. 211.,
Mtc. 1875. 97.

Tetradymit, u, m., nerost. Vz Bř. 211.

Tetraedr, u, m. = čtyrstěn, tělo omezené
čtyřmi rovnostrannými trojúhelníky. T. má
4 rohy a 6 hran. Vz S. N. Das Tetraeder.

Tetraedrit, u, m, kyz plavý, das Fahlerz.
T. antimonový, smíšený, svetlý. Bř. 218.,
219., S. N.

Tetragon, u, m, z řec., čtyrúhelník. S. N.
Das Tetragon, Viereck.

Tetragyni-a, e, f., řec, čtyrženstvo, řád
rostlin. Vz S. N.

Tetrachord, u, m. = řada 4 tonův a to
2 celých a 1 půltonu. Mlt. - T., ein vier-
saitiges Toninstrument.

Tetřák, a, m. = drop malý, otis tetrax,
der Zwergtrappe Pdy.

Tetrakol-on, u, m, řec. = čtveroverší,
čtveročlení. Rk.

Tetralemm-a, ata, n., das Tetralemma,
viergliedriger Schluss. Nz.
Tetralogie, e, f., řec., byla u starých
Reků souhra čtyř kusů dramatických, které
při závodech o slavnosti Dyonisově v Athe-
nách každý básník dával provozovati, čtvero-
hra. Vz S. N.

Tetramethylarsen, u, m.: As (C2 H3, )=
Me4, As. Vz Šfk. 633.

Tetrametr, u, m., řec. = čtyrměr, čtyr-
měří, verš složený ze čtyř členů či taktů.
Trochejský, iambský a anapaestický t. skládá
se z 8 stop či ze 4 dipodií; t-ry ostatních
druhů veršovních jsou čtyrstopé. Každý t.
musí míti caesuru. S. N. Cf. Zk. Ml. II. 188.,
Sš. 16., 24

Tetrandria, e, f. = čtyrmužstvo, třída
rostlin. Vz S. N., KB. 5.

Tetrapodie, e, f, z řec. = čtyrstopí. Rk.

Tetrarcha, y, m., řec. čtvrtník, předsta-
vený 4. části nějaké krajiny. S. N. — T. =
vůbec menší vladař, der Tetrarch. Sš. Mt.
204.

Tetrarchie, e, f., řec. = důstojnosť te-
trarchova, die Tetrarchie.

Tetrastich-on, u, m., řec. (alkajské, sa-
pfické, asklepiadovské), rozměr čtyrřádkový
(rozměr básní ve čtyrřádkové slohy), das
Tetrastichon. Vz Mkl. Ml. 321., 322.; Zk. Ml.
II. 199.

Tetřev, a, m., na Slov. tětrov n. tetrev.
T. hlušec, tetrao urogallus, der Auerhahn.
Frč. 350. Cf. Schd. II. 461., KP. III. 348.
Strsl. tetrêvb, phasianus, aus tetervb, lit. te-
tervas, prus. ratarvis. Mkl. L. 11. T. hluchý
(větší, hlušec, na Slov. hluchán, veliký pták),
der Auer-, Ur-, Ried-, Haid-, Krugelhahn,
Bergfasan, Trödddel, rousný, písečný (písko-
mil); tetřevka, tetřevice (samice, die Auer-
henne. Tetřev se kodrcá (se třese při toku),
kšáká n. pšouká n. dudlá (křičí při toku),
toká, tokuje, totkuje, brousí, puká, zabrkl,
se shladil, se čepejří, čepejří ocas, táhne,
klochtá; t. má své stanovisko; Tetřev to-
kavý; Zábrk tetřeva = zapadnutí; Červená
kůže na očích tetřevův: ohnička; tetřevina
= maso tetřeví; honba, lov na t-vy; Tetřev
menší n. malý n. tetřívek, vz Tetřívek. Šp.
My zde tak pyšně netrávíme, s t-vy musíme
zavděk přijímati. Žer. 317. — T. = člověk
hluchý, hlušec, der Taube. L Cf. Jest hluchý
jako t. — T. = hlupec, ein dummer Kerl.
Reš., Klat. 43. Ukázali jste se hrubými t-vy.
Koule. — T., osob. jm.

Tetřevec, vce, m. = malý tetřev jeřabatý
v Tatrách, eine Art kleiner Auerhähne. Slov.
Plk.

Tetřeví, tetřevový, Auerhahns-. T. péro.

Jg.

Tetřevice, e, f. = tetřevka. Aqu.
Tetřevina, y, f. = tetřeví maso, das Auer-
hühnerfleisch. Šp.
Tetřevka, y, f., die Auerhenne. Dch.
Tetřevník, a, m. = lovec tetřevů, der
Auerhühnerjäger. Šp.

Tetřevovitý, vz Pták. T-tí, tetraonidae,
mají na hlavě nad okem bradavičnatý oblouk;
kohouti nemají ostruh: tetřev, jeřábek, ko-
roptev, křepelka. Vz Frč. 350.