Předchozí (73)  Strana:74  Další (75) |
|
|||
74
|
|||
|
|||
Tětiny, pl., jm. polí ve Hlubotci ve Slez.
Šd. Tětiva, y, f., tětivo, a, n., lit. temptiva
(od tempju extendo), skr. tati (m tan-ti) chorda, vz Tenký. Schl. Strsl. tetiva, chorda, ist auf ein Thema tetb zurückzuführen: stind. tan, extendere. Cf. lit. temptiva, chorda, von tempju, extendo, spanne; te- tiva steht demnach für temptiva. Mkl. B. 226., L. 42. T. = u lučiště šňůra nataho- vati, die Sehne. V. Tětiva na kuši. Rohn. Jakoby t-voti měřil (přímě, zrovna). Ros. Střelci z toulu střely dobývati, luk tětivem napínati zvykejte. Kom. J. 702. Šípy na tě- tivo přikládati. Br. S t-vy šípy vypouštěti. Gníd. Tětivu obleviti. Pass. 94. T. pukla. Sych. Vz Palec. --- T. = šňůra v kolovrátku, která přes voříšek jde, die Schnur beim Spinn- rade. Us. — T. = v matlh., chorda, die Sehne des Bogens, Tangente. T. = přímka, která dva body kruhové čáry spojujíc jejím stře- dem neprochází. Blř. Vz S. N. T-vu vésti; t. přepíná oblouk. Nz. Stejné t-vy podpí- nají stejné oblouky a připínají stejné úhly. Sedl. — T., y, m., osob. jm. Tetivatka, y, f., chordaria, der Sehnen-
tang, rostl. T. obecná, c. flagelliformis. Rstp. 1854. Tetivka, y, f. = pás, Zona. Výb. I. 388.
Tetivný = od tetivy, Sehnen-.
Tetivo, vz Tetiva. — T., nadávka. Slov.
Dbš. Tetka, vz Teta. — T., dci Krokova. Vz
Dal. 8. Tetkovati = teta říkati, Jemanden Tante
nennen. V našich vsech na vzájem sobě po- dnes strýčkují a tetkují. Us. Tč. Tetlucha, y, f., aethusa, die Gleisse. T.
dlouhopokryvková, ae. cynapium. Rstp. 727., Čl. Kv. 340., Slb. 578. Tetour, a, m., osob. jm. Vz Žer. Záp. II.
190., Tf. 393 Tetov, a, m., Tettau, ves u Chlumce v Ji-
čínsku. PL. Tetovování, n. = vrývání barvy do těla,
das Tätowiren. Tetovovati = líčiti kůži na těle barvami
vrývaje je, tätowiren. — koho. Vz KP. I. 37., 292., S. N. XI. 230. Tetovský. Nový zákon t., v bibliot. mi-
norit. kláštera v Brně. Sb. L. 3. vyd. 211., Mtc. 1875. 97. Tetradymit, u, m., nerost. Vz Bř. 211.
Tetraedr, u, m. = čtyrstěn, tělo omezené
čtyřmi rovnostrannými trojúhelníky. T. má 4 rohy a 6 hran. Vz S. N. Das Tetraeder. Tetraedrit, u, m, kyz plavý, das Fahlerz.
T. antimonový, smíšený, svetlý. Bř. 218., 219., S. N. Tetragon, u, m, z řec., čtyrúhelník. S. N.
Das Tetragon, Viereck. Tetragyni-a, e, f., řec, čtyrženstvo, řád
rostlin. Vz S. N. Tetrachord, u, m. = řada 4 tonův a to
2 celých a 1 půltonu. Mlt. - T., ein vier- saitiges Toninstrument. Tetřák, a, m. = drop malý, otis tetrax,
der Zwergtrappe Pdy. Tetrakol-on, u, m, řec. = čtveroverší,
čtveročlení. Rk. |
Tetralemm-a, ata, n., das Tetralemma,
viergliedriger Schluss. Nz. Tetralogie, e, f., řec., byla u starých Reků souhra čtyř kusů dramatických, které při závodech o slavnosti Dyonisově v Athe- nách každý básník dával provozovati, čtvero- hra. Vz S. N. Tetramethylarsen, u, m.: As (C2 H3, )=
Me4, As. Vz Šfk. 633. Tetrametr, u, m., řec. = čtyrměr, čtyr-
měří, verš složený ze čtyř členů či taktů. Trochejský, iambský a anapaestický t. skládá se z 8 stop či ze 4 dipodií; t-ry ostatních druhů veršovních jsou čtyrstopé. Každý t. musí míti caesuru. S. N. Cf. Zk. Ml. II. 188., Sš. 16., 24 Tetrandria, e, f. = čtyrmužstvo, třída
rostlin. Vz S. N., KB. 5. Tetrapodie, e, f, z řec. = čtyrstopí. Rk.
Tetrarcha, y, m., řec. čtvrtník, předsta-
vený 4. části nějaké krajiny. S. N. — T. = vůbec menší vladař, der Tetrarch. Sš. Mt. 204. Tetrarchie, e, f., řec. = důstojnosť te-
trarchova, die Tetrarchie. Tetrastich-on, u, m., řec. (alkajské, sa-
pfické, asklepiadovské), rozměr čtyrřádkový (rozměr básní ve čtyrřádkové slohy), das Tetrastichon. Vz Mkl. Ml. 321., 322.; Zk. Ml. II. 199. Tetřev, a, m., na Slov. tětrov n. tetrev.
T. hlušec, tetrao urogallus, der Auerhahn. Frč. 350. Cf. Schd. II. 461., KP. III. 348. Strsl. tetrêvb, phasianus, aus tetervb, lit. te- tervas, prus. ratarvis. Mkl. L. 11. T. hluchý (větší, hlušec, na Slov. hluchán, veliký pták), der Auer-, Ur-, Ried-, Haid-, Krugelhahn, Bergfasan, Trödddel, rousný, písečný (písko- mil); tetřevka, tetřevice (samice, die Auer- henne. Tetřev se kodrcá (se třese při toku), kšáká n. pšouká n. dudlá (křičí při toku), toká, tokuje, totkuje, brousí, puká, zabrkl, se shladil, se čepejří, čepejří ocas, táhne, klochtá; t. má své stanovisko; Tetřev to- kavý; Zábrk tetřeva = zapadnutí; Červená kůže na očích tetřevův: ohnička; tetřevina = maso tetřeví; honba, lov na t-vy; Tetřev menší n. malý n. tetřívek, vz Tetřívek. Šp. My zde tak pyšně netrávíme, s t-vy musíme zavděk přijímati. Žer. 317. — T. = člověk hluchý, hlušec, der Taube. L Cf. Jest hluchý jako t. — T. = hlupec, ein dummer Kerl. Reš., Klat. 43. Ukázali jste se hrubými t-vy. Koule. — T., osob. jm. Tetřevec, vce, m. = malý tetřev jeřabatý
v Tatrách, eine Art kleiner Auerhähne. Slov. Plk. Tetřeví, tetřevový, Auerhahns-. T. péro.
Jg.
Tetřevice, e, f. = tetřevka. Aqu.
Tetřevina, y, f. = tetřeví maso, das Auer- hühnerfleisch. Šp. Tetřevka, y, f., die Auerhenne. Dch. Tetřevník, a, m. = lovec tetřevů, der Auerhühnerjäger. Šp. Tetřevovitý, vz Pták. T-tí, tetraonidae,
mají na hlavě nad okem bradavičnatý oblouk; kohouti nemají ostruh: tetřev, jeřábek, ko- roptev, křepelka. Vz Frč. 350. |
||
|
|||
Předchozí (73)  Strana:74  Další (75) |