sb157-05 0..8296

Těživosť, i, f., der Erwerbssinn. Nz.

Těžkání, n., vz Těžkati. Neodvracuj se
s ofuknutím se a t-ním na něho. BR. II.
25. a.

Těžkati, těžkávati = tížiti, beschweren.
Jg. — T. sobě = ve zlé vykládati, schwer
tragen. Netěžkej sobě toho. — se na koho =
stěžovati si do něho, sich beschweren. Vus.,
Scip. — se na kom. Nechť se tedy na
bratřích proto Sturm tak netěžká, že...
Obran. brat. 53.

Těžko; kompar. tížeji, tíže, tíž; težičko =
ne lehko co do váhy, schwer, von Gewicht.
Olovo t. váží. L. — T. = nesnadno, s na-
máháním, pracno, schwer, mit Mühe, hart.
T. s tebou obcovati. V. T. věřící. Dch. To
půjde t. Dch. Těžko říci, zdali...; Je to,
Bůh ví, těžko. Dch. Ťažko k čnosti, snadno
k zlosti. Slov. Tč. Ťažko je bojovať proti
zlej zvyklosti. Mor. Tč. Co pak ty koníčku,
co pak ty tak těžko jdeš? Zdaliž mého
těla unésti nemůžeš?; A vy jste navykly
s šohajem hrávat a včil je vám těžko toho
odvykávat!; Labuť plyne, vínek tone až
na samé dno; těžko je jí ho dosáhat, dyž
je neskoro; Ťažko je mně umřiť, keď mia
nic nebolí, šohajička si vzít, keď mej vůle
néní; Lehko je navykat, těžko je odvykat,
těžko je srdečko na zámek zamykat; Co
tobě máti dá, hleď si toho vážit, ona to
musela těžko hospodařiť; Třeba ste mě
těžko choval, to je mně nejlitější, že ste
mne na vojnu dal. Sš. P. 87., 242., 352.,
354., 361., 534., 578. (Tč. ). Knězem těžko
býti pro mnohá zpletenie. Hus I. 476. T.
mu přichází pracovati. T. to půjde. Ros. T.
osla bez děky na most hnáti. Ť. z kamene
olej vytlačiti. T. hlavou zeď proraziti. T.
jísti, když není co. Po nemoci, po pouti,
těžko dobrým slouti. D., Ros. Těžko, jako
s branami do lesa. Pk. — T., z těžka,
s těžkem, s těžky (pl., V. ) = sotva, těžce,
nuzně, jedva, schwer, schwerlich, mit Noth.
S těžkem (V. ) doma bude. Ros. S těžkem
tomu za pravdu dáš. Sych. Když se to
naň proneslo, s těžkem skrze to o hrdlo
nepřišel. Čr. Křič jak křič, s těžkem se
dovoláš. Sych. Čemu se Honzíček neučil,
s těžkem se Honza naučí. Prov. Pochyb-
nosť vyjadřuje se v odpověděch slovy:
s těžkem. Us. Brt. — T. = nemilo, obtížno,
beschwerlich, lästig. Kak by děvě t. bylo,
by vezdy sama byla. Rkk. Svády jejich t.
poslouchati. Br. Přichází mu to za těžko.
Dch. Nebylo mu za těžko vylézt na skálu.
Němc. Co pak je ti, moja milá, těžko, že já
chodím pod okynko často? Sš. P. 215. T-ko
ležeti nízko, jenž si byl nad jinými vysoko.
Hus II. 245. Paškovi bylo to velmi t. slyšeti.
Bart. Nechť Vám není t. poslechnouti. Sych.
T. mi na jeho smrť patřiti. Vz Přirozený.
Troj., Háj. — T. = těsno, úzko, drückend,
lästig, enge, angst. Jg. Tak veliký smrad,
že jim z toho až t. bylo. Vrat. Přišlo mu
t. v kostele. Ros. Těžko mi je, těžko, těžšie
od kameňa (= nad kamen). Koll. I. 112.
Ó umučením mám umrtven býti, a jest mi
těžko, těžko krvavým potem se potiti, až
jako do smrti. Hus I. 335. Mně je těžko
(špatně). Tak laje, až zemi ťažko. Dbš. 45.

Ťažko je mně, ťažko na srdečku mojem,
jakby naňho vložil sedem centů kameň;
Těžko tomu kameňu, co pod vodú plyne,
ešče je tomu těžej, kdo koho miluje; Staň
ma mila, něcěž sobě cěži (tíž) mi je, nežli
tobě. Sš. P. 354., 359., 379. (Tč. ).

Těžkodechý, schwerathmig. Nz. lk.

Těžkodýchající, schwer athmend. Nej.

Těžkohlavý, schwerköpfig. Jg.

Těžkochodník, a, m., wer einen schwe-
ren Gang hat. Jg.

Těžkochodý = těžkého chodu, schwer-
gängig. Šm.

Těžkojazyčný, schwerzüngig. Jg.

Těžkokrevný, těžkokrvý, melancho-
lisch. Šm.

Těžkoměr, u, m. = barometr.

Těžkomyslnosť, i, f. = zádumčivosť, der
Schwermuth, melancholia. Nz.

Těžkomyslný, schwermüthig, melancho-
lisch.

Těžkonohý, schwerfüssig. Jg.

Těžkooděnec, nce, m., der Schwerbe-
waffnete. Poněvadž křesťana co t-nce před-
stavuje. Sš. II. 142.

Těžkoplynný, schwerflüssig. D.

Těžkorobotný, sich schwer abmühend.
Dch.

Těžkoroztopný, schwerheizbar; schwer-
schmelzend. Pr. Chym. 166.

Těžkoruký, schwerhändig, -armig. T-ká
strasť se jich dotkla. Kram.

Těžkoslýchavý = nedoslýchavý, schwer-
hörig. Nz. lk.

Těžkosrdcí, von schweren Herzen. Cf.
Těžkomyslný. Jg.

Těžkosť, i, f. T. co do váhy = tíž, die
Schwere, Last. T. hmotné věci, Aqu., po-
větří. D. Země má t-kosť a vždy dolóv sě
tiehne. Hus II. 76. — T. = nerychlosť, ne-
japnosť, die Schwerfälligkeit, Unbehülflich-
keit, Langsamkeit, Unlust. S t-stí (nerád,
nechutně). Bojím se, že by mi k slušnému
a náležitému děkování slova s t-stí posta-
čila. Žer. 15. I velikou t-stí mu to prodal.
Ros. S t-stí = stěží, rychle, eilig. A ten
s t-stí jeda v tom poselství jedva nestrhal
koně. Ms. (Č. exc). Každý kvapně a s t-tí
pospíchaje ujeti vždy se ohledal na to vi-
děnie. Kon. o smrti. (Č. exc). Vz Stěží,
Těž, 2. — T. = trudnosť, nesnadnosť, ob-
tížnosť fysická, die Schwierigkeit, Mühe,
Schwere, Beschwerung. T. oddechu, prsou,
Us., močení. D. Přes t-sti se přeplaviti,
über die Schwierigkeiten hinauskommen.
Dch. Smělosť při múdrosti přemáhá t-kosti.
Na Mor. Tč. Těžkosti, nesnady, zádrhly.
Brt. exc. — T. = bolesť, der Schmerz, die
Beschwerde. Prustvořec ředí atd. bez těž-
kosti. Byl. Mám t. na prsou; bez t-sti od-
dechovati. Ml. — T. = nemoc, neduh, die
Krankheit. T-osť zubův. Ms. bib. — T. =
mdloba, die Uibelkeit. Přišla na mne t. Ros.
Přišly naň v divadle, na ulici t-sti. Ml. —
T. = práce, die Mühe, Arbeit. S těžkostí =
s prací, těžce (také = sotva). V. Co při-
chází bez t-sti, již to nemůže býti ctností.
D. — T. = nouze, nedostatek, die Noth,
der Mangel. O to nebude žádná t. Ros.,
Háj. — T. = úzkosť, nesnáz, soužení, bída,