Předchozí (78)  Strana:79  Další (80) |
|
|||
79
|
|||
|
|||
kých. V. T. způsob smrti. Jel. T. povětří,
práce, sny, odpověď, Us., závazek, poroba, Kram., péče. Plk., léta (drahá), D., podda- nost'. Sych. V t-kou poddanosť upadnouti. Flav. Mám s ním svou těžkou nouzi, meine liebe Noth; Býti v těžké nesnázi; Ćo mne těžkého dnes zase potká?; Těžká pěsť osudu. Us. Dch. Lámala matka své ruce, když viděla syna v těžké muce; Cěži mi je s tvým vinečkem nežli tobě s dzicjateč- kem. Sš. P. 68., 379. (Tč. ). Pro milého nic těžkého: pro milou, touž měrou. Pro v. D. Za těžké něco si pokládati. Kom. — komu. Těžek býti někomu (obtížný). Us. I sám sobě i jiným těžek jest. Záv. Dobřeť roz- šafnosti urburéřské příleží ve svém úřadu takové úředníky míti, jichžto víra a opa- trnosť před nimi byla dokázána a kteříž by nebyli našim lidem těžci. CJB. 277. Aby Ježíš světu nebyl těžek. Chč. 303. Jest mi to velmi těžKé (proti mysli) Bart. 3. 3. Jsou těžci nemocnémn. Ler. Nikomu t. nebyl. Ben. V. — komu čím. Čtenářům dlouhým vypravováním těžek býti. Pani. kut. Moc těžká ukrutenstvím. Chč. 445. Vzduch t. kou- řem. Us. Dch. — v co. Byl jim těžek v oči. Št. O obec. věc. 218. — s infinit. Zdáše sě jí nésti těžek. Výb. I. 228., 898. — komu v čem. V čem jsem byl těžek tobě ? V. - T. = důležitý, vážný, veliký, nebezpečný, schwer, gross, wichtig, heftig. T. nemoc, věc, V., boj. Troj., neduh, pád, Jel., rána, hřích. Je to za těžký peníz, es kostet schweres Geld. T. daně, drückende Abgaben. J. tr. Bože, mné těžký hřích odpusť. Us. Brt. Proto slove hriech těžký, neb jakož věc vždy tíhne dolov, což móž najníže; Ale ovšem ten hřiech jest těžší, v němž jest veličejší nevděčnost'; Co má býti těžšie než hřiech smrtelný a zvláště lichva, jenž tiehne všichnu mysl a pilnosť k zemské věci?; Kto za hřiechy lida se postaví, když kněz, jenž by měl se modliti, těžších se hřiechóv dopustí; Čím vzchod vyšší, tím pád těžší; Jistě těžký pád, nemóž býti těžší, než do věčného ohně v peklo, ani těžšie oblúpenie jedné všie radosti zbavenie. Hus 1. 115., 204., 216., 467.. III. 364., II. 432. (Tč. ). — čím: mračna bouří těžká, gewitterschwanger. Dch. — T. = smutný, tesklivý, ängstlich, schwer. T. mysl, srdce. D. T. mysl míti. V. Ťažké naše rozlúčení, keď sme spolu naučeni. SI. ps. 91. — kde. Ťažko je mně ťažko na srdečku mojem. Sš. P. 354. — T. = nemocný, neduživý, krank. Je hrubé těžek. Ros. — T. = nevlídný, přísný, strenge scharf. V. Měli u nich těžké vězení. Bl. Živ. Aug. 80. T. soud. BR. II. 22. a. T. trest. J. tr. Vězí mně bratříčka v tom těžkém vězení, v tej tureckej zemi. Sš. P. 793. Adam vymlůval sě Evú a ona hadem, a protož pomsta těžšie na ně dána; Ha, ha, těžšie tu odsůzenie než nynie bývá na lotry a na zloděje. Hus I. 228., II. 222. — v čem. Ani lahkým ani taž- kým v mravech býť nesvědčí. Slov. Tč. — komu. Sluhám t. Troj. — na koho. Na všecky milosrdný, na sebe těžký byl. L. — Nad něčím těžek býti — těžce nésti, betrübt, ängstlich, verdriesslich worüber sein. V. 247. Jistě sám nad tím těžek jsem, že své |
sestry navštíviti nemohu. Břez. 206. — Br.,
Reš., Rváč. — T. = těhotný, schwanger. T. život míti počíti); s t. životem. V. Chodí těžká. T. žena, dančice, srna, divoká svině atd. Us. Hoře těm, ježto sú těžký a těm, ježto ještě sú dojky (kojí). M. — kým. Těžká byla Janem. Št. Kn. š. 178. T. dí- tětem. Leg. Ženy dětmi těžké. Bj. — s kým. S ním těžká. Us. Téžměř = téměř, beinahe. St. ski., Kr.
kr., Bž. 216. T. nah sě skryl. BO. 1. Těžník, a, m. = hospodář sedlský, der
Landwirth. Puchm. Cf. Těžař. 2. Těžník, u, m. = těžiště, der Schwer-
punkt. Smít., Sp. Těžný = orný, urbar. T. krajina. D. T.
role. Sš. Snt. 94. — T. = těžký, schwer. Udeři tiežným mlatem u prsi. Rkk. 26. — T., Förder-. T. trať (mezi dvěma po sobě následujícími patiy jednoho sloje vyslíděné těžné pole); celík, das Abbaumittel, pole, das Abbaufeld, stroj, die Fördermaschine. Hř. T. klec, die Förderschale, nádoba, das Fördergefäss, lano, das Förderseil, oddělení, die Förderabtheilung, patro, die Förder- sohle, plotny, die Förderplatten, vůz, der Förder- o. Grubenhund, v hörn. Bc. Těžoba, y, f. = těžkost. Koll. Zpěv. II.
288. U Místka. Škd. Těžovec, vce, m.. der Baryt, nerost. Nz.
Vz Téživec. Těžtiti, ěn, ění = něco těžkého nésti, etwas
Schweres tragen. Slov. Koll. Th jest souhiáska zubná, temná, aspiro-
vaná. Článkuje se jako t spojené s h, totiž vzepřetím konce jazyka o Hořejší dáseň s přídechem h a jest v jazyku sanskrtském, zendském, řeckém, keltském a gótském. Th v nynější psané němčině není nic jiného než t a tak se také správně vyslovuje: thun, vysl. tůn, Rath, vysl. Rát. Druhý člen té spřežky, h, náleží vlastně k následující nebo ku předcházející samohlásce a znamená její délku. Gb. v S. N. Thaddae-us, a, m. Br. T. Jan, f 1652.
Vz Jir. H. 1. 287. Tha-is, idy, f. = pověstná nevěstka athén-
ská. Vz S. N. Thal, něm., vz Údolí.
Thale-s, ta, m. mudřec řecký, okolo
639. -550. př. Kr. Vz S. N. Thali-a, e, f. = jméno jedné ze tří Grácií;
též jméno musy divadelní. Rk. Thaliotky, pl., f. T. ze sukna, oblek.
Pam. Val. Meziříčí. 187. Thalli-um, a, n., prvek chemický. Vz
KP. II. 144., S. N. Tham, a, m., osob. jm. T. Karel Ig., spis.,
f 1806.; T. Václ., spis. na konci 18. století. Vz Jg. H. 1. 640., Tf. H. 1. 95., 120., 173.; 98., 120. — Br. T. Michal. Vz Jir. H. 1. 288., S. N. Thapsak-us, a, ni., bylo mě. nad Eufra-
tem. Va S. N. Thapsus, psa, m., bylo mě. v Africe. Vz
S. N. Thas, a, m. = Protasius.
Thas-os, a, m., ostrov moře aegaejského.
Vz S. N. Thauma-s, nta, m. — otec Iridin.
|
||
|
|||
Předchozí (78)  Strana:79  Další (80) |