sb157-05 0..8296

Threps-is, e n. y, f., řec. = vyživovací
činnosť těla. S. N.

Thrombos-is, e n. y, f., trombosa, krevný
otok. S. N.

Thrombus, u, m. = tromb, kra, pucek,
slitina krevná. S. N.

Thuja, e, f., rostl., vz Žerav, Sosnovitý.

Thukydid-es, a, m., slavný dějepisec
řecký, Nar. 472. př. Kr.

Thule, y, f., u starých báječný ostrov
v Severním moři. Rk.

Thumshirn, a, m., os. jm. Vz Tf. 393.

Thun, a, m. T. Jos., hrabě. Vz Jg. H. l.
640., S. N.

Thunfisch, něm., vz Bahník.

Thuřané, v již. Italii. Jejich město Thurii.

Thurn, a, m. T. Taxis (gt. Thurna Taxisa)
Rud., kníže. Vz Tf. H. 1. 180.

Thyest-es, a, m., syn Pelopův, bratr
Atreův, otec Aegisteův. Vj.

Thymián, thym, tým, u, m., z lat. thy-
mus, mateřídouška římská, vonný thym, rö-
mischer Quendel, Thymian. D., Vj., Kom.
J. 132.

Thymoil, u, m. = látka těkavá. C ₂₄ H₁₆ O₄.
Vz Šfk. 522.

Thymol, u, m.: C₂₀ H₁₄ O₂,. Vz Šfk. 522.

Thymový, týmový, thymiánový, od thymu.
T. dřevo. Br., V.

Tchán, a, m., pl. tchánové. D. Příp. -anB.
Mkl. B. 125. T. = manželův n. manželčin
otec, der Schwäher, Schwiegervater. V.
Na mor. Zlínsku: tatíček. Brt. Kdo dceru
vdal, tchán jest. Kom. Vz Tesť, Tchyně.

Tchnouti, vz Dechnouti. — T. = tknouti,
berühren. U Opavy. Klš.

Tchnutí, n., vz Dechnutí. Br.

Tchoř, v obec. mluvě schoř, e, m., mladý
t. = tchoře, ete, tchořátko, a, n., der junge
Iltis. T. místo dchoř od dBch ve dchnouti
v nadchnouti. T., foetorius putorius, der
Iltis. Vz Frč. 390., Schd. II. 398., KP. III.
348., S. N. Strsl. tbhorb ze dbh-orB, felis,
eig. Iltis, od dBch v dBhnąti, spirare (lit.
dusu, dusti, graviter spiritum ducere). Příp.
-orjB. Mkl. aL. 143., B. 92. Tchoře stříleti,
lapati; vnada, pasť, klopec, síť, honba na
tchoře. Šp. Smrdí jako t. Us. Páchne co t.
Bázlivý jako t. Us. Páchne tchořem; Smrdí
pýchou jako t. Č. Je na hochy (stará panna)
jako t. na drůbeř. U Litomšl. Dš. Mám já
muža maličkýho, schořa se bojí, a dycky
doma pro schořa v kótě si stojí; Měla žena
muža, on se schořa bál, po štyry neděle
doma nelíhal; Přijde-li ten schoř, do pytla
mne vlož; Zašiju si jé (jej) do měcha a
dám jé pod hnůj; odpočívej mój možičko,
schořa se nebůj. Sš. P. 666. (Tč. ). — T. =
člověk smradlavý, der Stinker. Ty schoři!
Pk., Ntk. Není nic než tchoř smrdutý (jen
smradí). Č. — T. = člověk bázlivý, zajíc,
der Furchtsame. Doma lev, na vojně t. L.,
C. Vz Bojacnosť. — T. = úškrabek, der
Schwänzelpfennig. Udělati tchoře (praví
mlatci, když na mlatě pánu kradou. Také
to obilí, které selka n. děti sedlákovi bez
vědomí hospodářova prodají a peníze str-
žené podrží). Vzal, koupil tchoře (kradené
věci). Bs. Jg.

Tchoře, ete, n., vz Tchoř.

Tchoří, Iltis-. Rk.

Tchořina, y, f. = maso tchořové, das
Iltisfleisch, Bern.

Tchořiti, il, en, ení (= tchoře sedláku
bráti). Vz Tchoř (konec).

Tchořovice, e, f. = vysoká čepice z tcho-
řových koží, eine hohe Mütze aus Iltisfellen.
Us. Č., Zukl. — T. = tchořovina.

Tchořovina, y, f. = kůže ze tchoře, der
Iltisbalg, das Iltisfell. Zlob.

Tchořovka, y, f. = tchořovice (čepice).
Kos. Ol. I. 263.

Tchořový, Iltis-. T. kůže (tchořovina),
maso (tchořina).

Tchyně, ě, f. = manželova n. manželčina
matka, švegruše, zastr. svekra, die Schwieger,
Schwiegermutter. Kom. Vz Tchán. Na mor.
Zlínsku: maměnka. Thema ist tBh. Sr. tbstb.
Příp. -ynja. Mkl. B. 145 Zlá t. Us. Těžko
tchyni po zeťové síni. Pk. T. s nevěstou
zřídka se srovnává.

Tchynin, a, o, der Schwiegermutter ge-
hörig. T. domek.

Ti, dat. zájmena ty = tobě: pod Krko-
noši: té. Co té mám koupíť? Kb. — Ti
nestává nikdy na počátku věty, vz Mi. —
Ti, dat. ethický. Dal ti jí všude zvonit,
všudy na vše zvony. Sš. P. 125. Jáz ty
jsem hospodin, ego enim; Čso ti jest učinil,
quanta fecit; Ani ty jsú vedě obsědli zemju,
nec enim possiderunt; Až ty právo obrátí
sě v súd; Vězte, že ty Hospodin on jest.
Ž. wit. 80. 11., 65. 16., 43. 4., 93. 15.. 99. 3.
A tu ti ji sádzou alebo čím zamaže. Dbš. 25.
To ti tam bylo lidí. Vz Dativ. V již. Čech.
klade se před tobě: Já ti tebě dám. Ten ti
tebě posvítí. Kts. Od tohoto dativu i se od-
souvá a zůstává ť: byť m. by ti. Šf. Vz Ť.

1. -ti, přípona infinitivu: nés-ti, vola-ti,
véz-ti. Tato přípona skracuje se u Rusů,
Poláků, Slováků, na Hané, v severových.
Čech. v ť, jinde v obec. mluvě v t: mluviť,
mluvit, vodiť, chodiť. Vz Ť. Ale -t se nemá
klásti, nekladli ho staří a kromě toho jest
tvrdé t příponou supina. Vz Supinum.

2. -ti, přípona jmen podstatných. Paměť,
paměť, koř. min, původně man = cogitare,
tedy původně: manti; bělosť místo bělosti,
s jest vsuto. Schl. Vz Ť.

-ti. Příponou -tí tvoříme časolovná sub-
stantiva, kmenová samohláska se krátí: bíti —
bití, výti — vytí, hnouti — hnutí, píti —
pití. Vz Abstrakta.

Tiara, y, f. = koruna st. králů perských,
nyní trojnásobná koruna papežova jakožto
znamení jeho moci nad církví bojující, trpící
a vítězící, die Tiare. Rk.

Tibelli, ho, m. T. Václ. Jan. ok. 1712.
Jir. H. 1. 289.

Tiber, a, m. (Tibera, y, f. ), řeka v Latiu,
nyní: Tevere n. Tibro, lat, Tiberis, m.

Tiberia-s, dy, f. = mě. v Palaestině. T.,
kteréžto (město) jest na tom moři od Eroda
ustaveno ke cti ciesaře, jenž jest slul Ti-
berius. Hus II. 108.

Tiberidský. T. moře = jezero galilejské
na Jordaně. Bibl. Dále jest z Prahy do
Říma než od zámoří t-dského do Jeruza-
lema. Hus II. 112.



	82

	Threps-is, e n. y, f., řec. = vyživovací činnosť těla. S. N. Thrombos-is, e n. y, f., trombosa, krevný otok. S. N. Thrombus, u, m. = tromb, kra, pucek, slitina krevná. S. N. Thuja, e, f., rostl., vz Žerav, Sosnovitý. Thukydid-es, a, m., slavný dějepisec řecký, Nar. 472. př. Kr. Thule, y, f., u starých báječný ostrov v Severním moři. Rk. Thumshirn, a, m., os. jm. Vz Tf. 393. Thun, a, m. T. Jos., hrabě. Vz Jg. H. l. 640., S. N. Thunfisch, něm., vz Bahník. Thuřané, v již. Italii. Jejich město Thurii. Thurn, a, m. T. Taxis (gt. Thurna Taxisa) Rud., kníže. Vz Tf. H. 1. 180. Thyest-es, a, m., syn Pelopův, bratr Atreův, otec Aegisteův. Vj. Thymián, thym, tým, u, m., z lat. thy- mus, mateřídouška římská, vonný thym, rö- mischer Quendel, Thymian. D., Vj., Kom. J. 132. Thymoil, u, m. = látka těkavá. C ₂₄ H₁₆ O₄. Vz Šfk. 522. Thymol, u, m.: C₂₀ H₁₄ O₂,. Vz Šfk. 522. Thymový, týmový, thymiánový, od thymu. T. dřevo. Br., V. Tchán, a, m., pl. tchánové. D. Příp. -anB. Mkl. B. 125. T. = manželův n. manželčin otec, der Schwäher, Schwiegervater. V. Na mor. Zlínsku: tatíček. Brt. Kdo dceru vdal, tchán jest. Kom. Vz Tesť, Tchyně. Tchnouti, vz Dechnouti. — T. = tknouti, berühren. U Opavy. Klš. Tchnutí, n., vz Dechnutí. Br. Tchoř, v obec. mluvě schoř, e, m., mladý t. = tchoře, ete, tchořátko, a, n., der junge Iltis. T. místo dchoř od dBch ve dchnouti v nadchnouti. T., foetorius putorius, der Iltis. Vz Frč. 390., Schd. II. 398., KP. III. 348., S. N. Strsl. tbhorb ze dbh-orB, felis, eig. Iltis, od dBch v dBhnąti, spirare (lit. dusu, dusti, graviter spiritum ducere). Příp. -orjB. Mkl. aL. 143., B. 92. Tchoře stříleti, lapati; vnada, pasť, klopec, síť, honba na tchoře. Šp. Smrdí jako t. Us. Páchne co t. Bázlivý jako t. Us. Páchne tchořem; Smrdí pýchou jako t. Č. Je na hochy (stará panna) jako t. na drůbeř. U Litomšl. Dš. Mám já muža maličkýho, schořa se bojí, a dycky doma pro schořa v kótě si stojí; Měla žena muža, on se schořa bál, po štyry neděle doma nelíhal; Přijde-li ten schoř, do pytla mne vlož; Zašiju si jé (jej) do měcha a dám jé pod hnůj; odpočívej mój možičko, schořa se nebůj. Sš. P. 666. (Tč. ). — T. = člověk smradlavý, der Stinker. Ty schoři! Pk., Ntk. Není nic než tchoř smrdutý (jen smradí). Č. — T. = člověk bázlivý, zajíc, der Furchtsame. Doma lev, na vojně t. L., C. Vz Bojacnosť. — T. = úškrabek, der Schwänzelpfennig. Udělati tchoře (praví mlatci, když na mlatě pánu kradou. Také to obilí, které selka n. děti sedlákovi bez vědomí hospodářova prodají a peníze str- žené podrží). Vzal, koupil tchoře (kradené věci). Bs. Jg.	Tchoře, ete, n., vz Tchoř. Tchoří, Iltis-. Rk. Tchořina, y, f. = maso tchořové, das Iltisfleisch, Bern. Tchořiti, il, en, ení (= tchoře sedláku bráti). Vz Tchoř (konec). Tchořovice, e, f. = vysoká čepice z tcho- řových koží, eine hohe Mütze aus Iltisfellen. Us. Č., Zukl. — T. = tchořovina. Tchořovina, y, f. = kůže ze tchoře, der Iltisbalg, das Iltisfell. Zlob. Tchořovka, y, f. = tchořovice (čepice). Kos. Ol. I. 263. Tchořový, Iltis-. T. kůže (tchořovina), maso (tchořina). Tchyně, ě, f. = manželova n. manželčina matka, švegruše, zastr. svekra, die Schwieger, Schwiegermutter. Kom. Vz Tchán. Na mor. Zlínsku: maměnka. Thema ist tBh. Sr. tbstb. Příp. -ynja. Mkl. B. 145 Zlá t. Us. Těžko tchyni po zeťové síni. Pk. T. s nevěstou zřídka se srovnává. Tchynin, a, o, der Schwiegermutter ge- hörig. T. domek. Ti, dat. zájmena ty = tobě: pod Krko- noši: té. Co té mám koupíť? Kb. — Ti nestává nikdy na počátku věty, vz Mi. — Ti, dat. ethický. Dal ti jí všude zvonit, všudy na vše zvony. Sš. P. 125. Jáz ty jsem hospodin, ego enim; Čso ti jest učinil, quanta fecit; Ani ty jsú vedě obsědli zemju, nec enim possiderunt; Až ty právo obrátí sě v súd; Vězte, že ty Hospodin on jest. Ž. wit. 80. 11., 65. 16., 43. 4., 93. 15.. 99. 3. A tu ti ji sádzou alebo čím zamaže. Dbš. 25. To ti tam bylo lidí. Vz Dativ. V již. Čech. klade se před tobě: Já ti tebě dám. Ten ti tebě posvítí. Kts. Od tohoto dativu i se od- souvá a zůstává ť: byť m. by ti. Šf. Vz Ť. 1. -ti, přípona infinitivu: nés-ti, vola-ti, véz-ti. Tato přípona skracuje se u Rusů, Poláků, Slováků, na Hané, v severových. Čech. v ť, jinde v obec. mluvě v t: mluviť, mluvit, vodiť, chodiť. Vz Ť. Ale -t se nemá klásti, nekladli ho staří a kromě toho jest tvrdé t příponou supina. Vz Supinum. 2. -ti, přípona jmen podstatných. Paměť, paměť, koř. min, původně man = cogitare, tedy původně: manti; bělosť místo bělosti, s jest vsuto. Schl. Vz Ť. -ti. Příponou -tí tvoříme časolovná sub- stantiva, kmenová samohláska se krátí: bíti — bití, výti — vytí, hnouti — hnutí, píti — pití. Vz Abstrakta. Tiara, y, f. = koruna st. králů perských, nyní trojnásobná koruna papežova jakožto znamení jeho moci nad církví bojující, trpící a vítězící, die Tiare. Rk. Tibelli, ho, m. T. Václ. Jan. ok. 1712. Jir. H. 1. 289. Tiber, a, m. (Tibera, y, f. ), řeka v Latiu, nyní: Tevere n. Tibro, lat, Tiberis, m. Tiberia-s, dy, f. = mě. v Palaestině. T., kteréžto (město) jest na tom moři od Eroda ustaveno ke cti ciesaře, jenž jest slul Ti- berius. Hus II. 108. Tiberidský. T. moře = jezero galilejské na Jordaně. Bibl. Dále jest z Prahy do Říma než od zámoří t-dského do Jeruza- lema. Hus II. 112.