Předchozí (81)  Strana:82  Další (83) |
|
|||
82
|
|||
|
|||
Threps-is, e n. y, f., řec. = vyživovací
činnosť těla. S. N. Thrombos-is, e n. y, f., trombosa, krevný
otok. S. N. Thrombus, u, m. = tromb, kra, pucek,
slitina krevná. S. N. Thuja, e, f., rostl., vz Žerav, Sosnovitý.
Thukydid-es, a, m., slavný dějepisec
řecký, Nar. 472. př. Kr. Thule, y, f., u starých báječný ostrov
v Severním moři. Rk. Thumshirn, a, m., os. jm. Vz Tf. 393.
Thun, a, m. T. Jos., hrabě. Vz Jg. H. l.
640., S. N. Thunfisch, něm., vz Bahník.
Thuřané, v již. Italii. Jejich město Thurii.
Thurn, a, m. T. Taxis (gt. Thurna Taxisa)
Rud., kníže. Vz Tf. H. 1. 180. Thyest-es, a, m., syn Pelopův, bratr
Atreův, otec Aegisteův. Vj. Thymián, thym, tým, u, m., z lat. thy-
mus, mateřídouška římská, vonný thym, rö- mischer Quendel, Thymian. D., Vj., Kom. J. 132. Thymoil, u, m. = látka těkavá. C 24 H16 O4.
Vz Šfk. 522. Thymol, u, m.: C20 H14 O2,. Vz Šfk. 522.
Thymový, týmový, thymiánový, od thymu.
T. dřevo. Br., V. Tchán, a, m., pl. tchánové. D. Příp. -anB.
Mkl. B. 125. T. = manželův n. manželčin otec, der Schwäher, Schwiegervater. V. Na mor. Zlínsku: tatíček. Brt. Kdo dceru vdal, tchán jest. Kom. Vz Tesť, Tchyně. Tchnouti, vz Dechnouti. — T. = tknouti,
berühren. U Opavy. Klš. Tchnutí, n., vz Dechnutí. Br.
Tchoř, v obec. mluvě schoř, e, m., mladý
t. = tchoře, ete, tchořátko, a, n., der junge Iltis. T. místo dchoř od dBch ve dchnouti v nadchnouti. T., foetorius putorius, der Iltis. Vz Frč. 390., Schd. II. 398., KP. III. 348., S. N. Strsl. tbhorb ze dbh-orB, felis, eig. Iltis, od dBch v dBhnąti, spirare (lit. dusu, dusti, graviter spiritum ducere). Příp. -orjB. Mkl. aL. 143., B. 92. Tchoře stříleti, lapati; vnada, pasť, klopec, síť, honba na tchoře. Šp. Smrdí jako t. Us. Páchne co t. Bázlivý jako t. Us. Páchne tchořem; Smrdí pýchou jako t. Č. Je na hochy (stará panna) jako t. na drůbeř. U Litomšl. Dš. Mám já muža maličkýho, schořa se bojí, a dycky doma pro schořa v kótě si stojí; Měla žena muža, on se schořa bál, po štyry neděle doma nelíhal; Přijde-li ten schoř, do pytla mne vlož; Zašiju si jé (jej) do měcha a dám jé pod hnůj; odpočívej mój možičko, schořa se nebůj. Sš. P. 666. (Tč. ). — T. = člověk smradlavý, der Stinker. Ty schoři! Pk., Ntk. Není nic než tchoř smrdutý (jen smradí). Č. — T. = člověk bázlivý, zajíc, der Furchtsame. Doma lev, na vojně t. L., C. Vz Bojacnosť. — T. = úškrabek, der Schwänzelpfennig. Udělati tchoře (praví mlatci, když na mlatě pánu kradou. Také to obilí, které selka n. děti sedlákovi bez vědomí hospodářova prodají a peníze str- žené podrží). Vzal, koupil tchoře (kradené věci). Bs. Jg. |
Tchoře, ete, n., vz Tchoř.
Tchoří, Iltis-. Rk.
Tchořina, y, f. = maso tchořové, das
Iltisfleisch, Bern. Tchořiti, il, en, ení (= tchoře sedláku
bráti). Vz Tchoř (konec). Tchořovice, e, f. = vysoká čepice z tcho-
řových koží, eine hohe Mütze aus Iltisfellen. Us. Č., Zukl. — T. = tchořovina. Tchořovina, y, f. = kůže ze tchoře, der
Iltisbalg, das Iltisfell. Zlob. Tchořovka, y, f. = tchořovice (čepice).
Kos. Ol. I. 263. Tchořový, Iltis-. T. kůže (tchořovina),
maso (tchořina). Tchyně, ě, f. = manželova n. manželčina
matka, švegruše, zastr. svekra, die Schwieger, Schwiegermutter. Kom. Vz Tchán. Na mor. Zlínsku: maměnka. Thema ist tBh. Sr. tbstb. Příp. -ynja. Mkl. B. 145 Zlá t. Us. Těžko tchyni po zeťové síni. Pk. T. s nevěstou zřídka se srovnává. Tchynin, a, o, der Schwiegermutter ge-
hörig. T. domek. Ti, dat. zájmena ty = tobě: pod Krko-
noši: té. Co té mám koupíť? Kb. — Ti nestává nikdy na počátku věty, vz Mi. — Ti, dat. ethický. Dal ti jí všude zvonit, všudy na vše zvony. Sš. P. 125. Jáz ty jsem hospodin, ego enim; Čso ti jest učinil, quanta fecit; Ani ty jsú vedě obsědli zemju, nec enim possiderunt; Až ty právo obrátí sě v súd; Vězte, že ty Hospodin on jest. Ž. wit. 80. 11., 65. 16., 43. 4., 93. 15.. 99. 3. A tu ti ji sádzou alebo čím zamaže. Dbš. 25. To ti tam bylo lidí. Vz Dativ. V již. Čech. klade se před tobě: Já ti tebě dám. Ten ti tebě posvítí. Kts. Od tohoto dativu i se od- souvá a zůstává ť: byť m. by ti. Šf. Vz Ť. 1. -ti, přípona infinitivu: nés-ti, vola-ti,
véz-ti. Tato přípona skracuje se u Rusů, Poláků, Slováků, na Hané, v severových. Čech. v ť, jinde v obec. mluvě v t: mluviť, mluvit, vodiť, chodiť. Vz Ť. Ale -t se nemá klásti, nekladli ho staří a kromě toho jest tvrdé t příponou supina. Vz Supinum. 2. -ti, přípona jmen podstatných. Paměť,
paměť, koř. min, původně man = cogitare, tedy původně: manti; bělosť místo bělosti, s jest vsuto. Schl. Vz Ť. -ti. Příponou -tí tvoříme časolovná sub-
stantiva, kmenová samohláska se krátí: bíti — bití, výti — vytí, hnouti — hnutí, píti — pití. Vz Abstrakta. Tiara, y, f. = koruna st. králů perských,
nyní trojnásobná koruna papežova jakožto znamení jeho moci nad církví bojující, trpící a vítězící, die Tiare. Rk. Tibelli, ho, m. T. Václ. Jan. ok. 1712.
Jir. H. 1. 289. Tiber, a, m. (Tibera, y, f. ), řeka v Latiu,
nyní: Tevere n. Tibro, lat, Tiberis, m. Tiberia-s, dy, f. = mě. v Palaestině. T.,
kteréžto (město) jest na tom moři od Eroda ustaveno ke cti ciesaře, jenž jest slul Ti- berius. Hus II. 108. Tiberidský. T. moře = jezero galilejské
na Jordaně. Bibl. Dále jest z Prahy do Říma než od zámoří t-dského do Jeruza- lema. Hus II. 112. |
||
|
|||
Předchozí (81)  Strana:82  Další (83) |