sb157-05 0..8296

Tiberi-us, a, m. = římský císař, panov.
14. —37. po Kr.

Tibet, a, m. = země ve střední Asii. —
T., u, m. = jemná a hustá látka vlněná.
Rk.

Tibi-a, e, f., lat. = flétna; osmistopový
hlas ve varhanech. Mlt.

Tibull-us, a, m. = řím. elegik. † 19. př.
Kr.

Tibur, a, m. = bylo mě. v Latiu. Vz
S. N. — Tibuřan, a, m. — Tiburský.

Tíc = téci. Ostrav. Tč.

Ticin-us, a, m. = řeka v Italii, nyní Ti-
cino n. Tessino. Vz S. N.

Tie, zastr. = tě n. tí. Slova s tie se za-
čínající hledej v tě nebo tí (n. tá).

Tiefenbach, a, m., osob. jm. Vz Žer.
Záp. II. 191.

Tieftrunk, a, m. T. Karel, prof. a spis.,
naroz. 1829. Vz Tf. H. 1. 156., 158., 169.,
170., 171., 175., S. N.

Tiehli = táhli. Kat.

Tiechan, a, m. T. Jak. Jir. H. 1. 288.,
Jg. H. 1. 640.

Tiema, y, f., osob. jm. T. z Koldic. Pal.
Dj. II. 1. 444.

Tiemannit, u, m, seleník rtuťnatý, nerost.

Tiestkeň, kně, f., zastr. = tíseň. Výb. I.
1122. 26., Jif.

Tieži = táži, ptám se. Kat. Vz Bř. 211.

Tiežný = tížný. Rkk.

Tífle, e, f. = buchtička povidly n. seka-
nými hruškami naplněná. V Hradec. Kšť.

Tiflis, a, m., mě. v Kavkazu. Vz S. N.

Tiglík, vz Tyglík, Tesť.

Tigr, a, m., z lat. tigris = šelma kočko-
vitá, velmi dravá, der Tiger. V. Plouží se
jako t., aby člověka přepadl. Us. Dch.

Tigří, Tiger-. T. kůže = tigrovice. Šm.
T. volavka, ardea tigrina, der Tigerreiher;
zadenka, venus tigrina, die Tigerzunge, Šm.

Tigřice, e, f., tigridea, die Tigerblume.
T. obecná, t. pavonia. Rstp. 1539. — T.,
die Tigerin. Us.

Tigri-s, da nebo Tigre-s, ta, m., řeka
v Asii. Vz S. N.

Tigronohý, tigerfüssig. T. vztek. Dch.

Tigrovice, e, f. = tigří kůže, die Tiger-
haut. Šm.

Tigrový, Tiger-. T. zavinutec, cypraea
tigris, die Tigerporzellanschnecke. Sm.

Tíh (tieh), u, m., zastr. = kloub, das Ge-
lenk, Glied. Ras., Ja., Krok. Cf. Tík.

Tíha, y, f., Sedl., lépe: tíže, die Schwere,
Wucht, Last. Jg.

Tiháček, čka, m., osob. jm.

Tihe. Hat-li či t. (nyní: hot a čehy). Kom.
L. 8. 7. Vz Tihy.

Tihelka, y, m., osob. jm. Mor. Šd.

Tihelník, a, m. = vůl tihlem s jiným
volem spojený. Us. u Beroun.

Tihla, y, f., na Mor. = cihla, Ziegel, m.
U Přer. Kd. Na Zlínsku. Brt.

Tihlač, e, m. = tihelník.

Tíhle, e, f., tíhle, pl. = kleče, nohy, sochy
u pluhu, die Rüster. Us.

Tihličkovati, na Mor. = žehliti, bügeln.

Tihlo, a, n., das. Joch. V t-hlo zapřažen.
Dch.

Tíhlový. Nezná t-vé barvy (= nestydatý).
Bdl. Cf. Tihla.

Tíhlý = štíhlý, schlank. U Jižné. Vrů.

Tíhnouti, vz Táhnouti.

Tíhnutí, n., n., der Zug. Dch.

Tíhoba, y, f. = těžkosť, kterou působí
nemoc. T-ba na prsou. Mor. Brt. Přišla na
mne t., die Athembeschwerde. Mor. Šd.

Tíhoměr, u, m., der Schwermesser, Gravi -
meter. Šm.

Tíhoměrný, Gravitäts-, Belastungs-. T.
zkouška mostu atd. Rk.

Tíhota, y, f. = těžkosť, tíže, břímě, die
Schwere, Last, Bürde. Strsl. tęgota, tęžeta,
onus, příp. -ta. Mkl. B. 164. Bez těch tíhot
lehčeji by jeli. Kom. Bolestná se t-ta do
žil tvorů lije. Sš. Bs. 57. Líná t. — Tíhota
(těžko) jest nám tolikrát se svlékati a oblá-
četi, eine Last. Kom. T. = nesnadnosť. Šf.
Jest ovšem t-ta (nesnadnosť) věci božské po-
znati. Ráj. Proudem tvým nech plesně plová,
kdo dobyl se z tíhoty. Č. Růž. st. 25.

Tíhotný = tíhotou tlačící n. dopadající,
schwerfällig, lästig, durch Last sinkend. T.
koule. Us. Dch. T. choroba. Kos.

Tíhovina, y, f. = mok tíhový, synovia,
der Gelenkschleim. Nz.

Tihovský mlýn, Hammermühle u Jičína.

Tíhový = kloubní, Gelenk-, Glied-. T.
voda, Krok., mok nebo maz (vz Tíhovina),
pochvy, Synovialscheide, vagina tendinum,
vak (slizový), der Schleimbeutel. Nz. lk.

Tihy = čihy, links. Žena t-y jede, muž
hat. Puch. Vz Vůl, Tihe. Jeď tihy. Morav.
Šd.

Tichá, é, f. T. Ludm., spisov. 1838. Vz
Jg. H. 1. 640. — T., Oppolz, ves u Kaplice;
Tichau u Místka na Mor. — T. Sklouzne
s tichou (tiše) s peciny. Rychn. Dšk.

Ticháček, čka, m. = tichý člověk ale
zároveň potutelný, der Duckmäuser. Takový
t. dobře můž přirovnán býti k tiché vodě
břehy podmílající. Us. Č. — T., osob. jm.
Vz S. N.

Tichák, a, m., osob. jm. Šd.

Tichánek, nka, m., osob. jm.

Tichaplný, ganz still. Pl.

Tichava, y, f., Tihawa, ves u Hořovic.
PL.

Tichelka, y, m., osob. jm. Mor. Šd.

Ticheň, chně, f., lépe: tišeň, aura. Rozk.

Tichmo, slovo špatně tvořené, still, im
Stillen. Jg.

Tichnouti, chnul a chl, utí = počínám
tichým býti, still werden. — abs. Tichnou
větry, Us., bolesti. Ras.

Ticho, still, vz Tichý. — T., tichoučko,
tichounko = tiše, still; v jižních Čechách:
tícho. Kts. Ticho, vše tichounko. Rkk. Ty
seď t. a mlč. Plk. T. spáti. D. Ticho! ruhig!
Nuž ticho! Dch. Mrtvý v zemi zakopaný
ticho leží v hrobě. Mor. Tč. Je ticho, ani
nepškne, ani nešeptá, ani nemrká, ani ne-
muká (parataxe = že ani nemuká). Brt.
(S. 140. ) T. mluviti (pošeptmo). Us. Tč. Jak
dostal, sedí ticho ani nepškne. V již. Mor.
Šd. Bylo ticho jako v hrobě. Us. Šd. T-o
po celém domě bylo. Us. Ale jakkoli ticho
nyní, ale mračí se se všech stran, tak že
se obávati jest, že brzy nějaké noviny usly-

216*