sb157-05 0..8296

šíme. Žer. 347. — T., a, n. = tichosť, die
Stille. V dolině bývá ticho a parno. Sych.
Přetrže se ticho. Rkk. 41. Já tomu tichu
nevěřím, ich traue dem Landfrieden nicht;
Pokoj a ticho, Friedens- u. Ruhestand. Dch.
Ticho, že bych počul mušku prebruknút.
Slov. Dbš. 43 Hrobové t. Us. Nastane-li
ve společnosti ticho, má někdo nohy kří-
žem přeložené. Mus. Je tu ticho, jak dyby
mák sél. Morav. Brt. Je tu t., že by bylo
myš šustnouti slyšeť. Us. Šd. Rozhostilo se
t. hrobové, že nikdo ani nedutí, nikdo ne-
hlesl. Us. Ktk. Ó to ticho kochané! kdy se
mně ho dostane? Sš. Bs. 34. Co v tichu
vzešlo, zdárněji prospívá; hlučný počátek
tichý konec mívá. Pk. — od čeho: od
větrů. V. — Z ticha, po tichu = ticho, tiše,
still, sanft. Z ticha mluviti. V. Po tichu jíti.
D. Je se milá žalovati po tichounku v borce.
Rkk. Buďte po tichu. Us. Tč., Šd. Pod sy-
nečkem z ticha koně kráčé, galanečka pře-
žalostně pláče; Dva kohóti mlátijó, slepica
nim věje, kapón chodí po patře, z ticha se
nim směje; Hraj muziko, hraj z čicha na
dunaj, budem se ubírat na milého kraj. Sš.
P. 306., 696., 798. (Tč. ). Královna by po
tichu. Kat. 2521. Po tichoučku povídala.
Kn. poh. 192.
Tichoblahý, stillbeglückt. Šm
Tichochod, a, m., bradypus, das Faul-
thier (rus. a pol. ). Jg.

Tichojemný = tichý a jemný, still und
sanft. T. vání větrů. Chmln. Bs. 179.
Tichoklidný, friedlichstill. Šm.
Ticholov, u, m., háj u Šťáhlavy.
Ticholovec, vce, m. = pytlák, der Wild-
dieb. Šp.
Tichomluvný, stillredend. Koll.
Tichomořský. T-ské ostrovy, im stillen
Ocean befindlich. T. dráha ve Spojených
obcích severoamerických. S. N. XI. 182.

Tichomyslnosť, i, f., die Sanftmüthig-
keit, die Leutseligkeit. Tudy s přetvářenou
t-stí Krista oslovují. Sš. Mt. 283.
Tichomyslný, sanftmüthig. Jg.
Tichonice, dle Budějovice, Tichonitz,
ves u Vlašimi. Vz S. N.

Tichonoční, still (wie in der Nacht),
nachtstill. Bern.

Tichoplavný, tichoplynný, sanftfliessend.
T. voda. Ráj. 2. 19.
Tichořečný = tichomluvný.
Tichosť, i, f., tichoučkosť, tichounkosť =
pokojnosť, die Stille, Ruhe. Gh. T. noční,
mořská. V t-sti (po tichu). Us. Pro vieru,
tichosť a pravedlnosť. Ž. wit. 44. 5. Práce
při t-sti bývá v uctivosti. Mor. Tč. — T. =
tajnosť, geheim. Všechno se dálo v t-sti.
Ros. — T. člověka = dobromyslnosť, po-
kora, stilles Wesen, die Sanftmuth, Leutse-
ligkeit, Gelassenheit. V duchu tichosti a ne
pyšně a tyransky napravovati učí padlé.
BR. II. 641. T. = povaha duše, za kterou
se dává ke všemu dobru nakloniti a uražena
byvši všechno odpouští. Sš. II. 63. Udus
řeči hněvlivé tichosťú. Slov. Tč. T. v tre-
stání zlosti zahání. Mor. Tč. Važte, bratřie
najmilejší, t. boží; Divná jest i následovná
pána našeho pokora i t. Hus II. 117., 403.
(Tč. ). T. = modestia v Homiláři opat. ze

13. století. Vz Mus. 1880. 123. Abychom
v duchu t-sti je napravovali. BR. II. 5. b.

Tichošlápek, pka, m., der Mucker, Schlei-
cher. Us. Dch.

Tichošlapství, n., die Muckerei. Šm.

Tichošumný, leise rauschend. Krok.

Tichota, y, f. = tichosť, die Stille, Ruhe.
Kam. — T. = dobromyslnosť, die Sanftheit,
Ctib. Duch tichoty (mansuetudo). ZN. —
T., osob. jm. Cf. Ticháček. Šd.

Tichotina, y, f., das Stillleben. Šm.

Tichoucí tišina je tam, mäuschenstill.
Dch.

Tichoučko, vz Ticho.

Tichoučkosť, i, f., vz Tichosť.

Tichounko, vz Ticho.

Tichounkosť, vz Tichosť.

Tichounký, vz Tichý.

Tichovět, u, m., der Zephyr, zastr. Rozk.

Tichúčko. Vz Ticho. Budú děti sedět
po t-čku. Sš. P. 700.

Tichutko = ticho, tichoučko, tichounko.
Ve Slez. Šd.

Tichý; tich, a, o; kompar. tišší, tišejší;
tichoučký, tichounký. Strsl. tihB, tranquillus;
lit. tīkas ist entlehnt, Mkl. L. 130. T. =
hnutí nemající, pokojný, ruhig, still. T. po-
větří, větříček, čas. V. — od čeho: od
větru. D. — T. = bez velikého hnutí, still,
sanft. T. moře (nezbouřené; 2. das stille
Meer, die grosse Südsee, tichý ocean mezi
Amerikou, Asií a Australií, vz S. N. ). V.
Nevěřím té tiché vodě, ich traue dem Land-
frieden nicht. Dch. Tiché moře k vlnobití
skrz vetry sa zburí, tichý človek skrz tvoj
nemrav k hnevu sa nadurí. Slov. Tč. Tichá
voda tichá zakalila si sa, moje potěšení od-
dálilo si sa. Sš. P. 263. Tiché vody břehy
podmývají. Č. M. 270. T. voda bývá hlu-
boká (břehy láme n. břehy bere, podmílá,
podrývá, ryje, reje, na Slov. myje, nebo:
hlubší bývá, nebo: podrývá, prudká pak
předse běží, nebo: ráda se výří = člověk
zevnitřně pokojný uvnitř bývá neklidný).
Jg. T. oheň (mírný). Jest tichý, ale lichý
(o nábožném pokrytci). Č. — T. = bez hlasu,
bez šustu, ohne Laut, ohne Geräusch, still.
Tichým býti (mlčeti); t. noc. V. Jest tam
všechno ticho. Ros. V tichej Praze. Rkk.
T. háj, večer, obydlí, lov (bez hluku n. bez
střelby toliko tenety atd. ), deštíček, Us.,
chod, hlas (temný). D. T. dřepění; T. mí-
stečko; T. činnosť. Us. Dch. T. společnosť
(úředně neoznámená, neprotokolovaná). HGB.
Otázal se tichým duchem (šeptem). Drsk.
Aby nám pámbu dal tichého deščička. Sš.
P. 723. Z trestánie tichého budeme polep-
šeni. Hus I. 247. Tichými slovesy hovořili.
Rkk. Jest tichý, jakoby ho tu ani nebylo.
Us. Tichý jako pěna (jako beránek. Cf.
Jest pravá ovečka). Č. Vz Pokorný. Tichý
jako myška. Šm. Mluviti tichým hlasem.
Ml. — T., o citech, o vášních, hlasem nebo
hnutím se nejevících, still. T. modlitba, ra-
dosť, soud (tajný), mše (malá, nezpívaná),
musika (když každý tak se pohybuje, jako
by na nějaký nástroj hudl; Jg.; 2. svrab,
prašivina, die Krätze. Má tichou muziku.
Us. Jg. Šm. ). S tichou odejíti (jíti, nic ne-
říkaje). Us. Tichý piják; Oddati se tichému