sb157-05 0..8296

pití (chlastu); Žíti v blahém tichu. Us. Dch.
Žije s ní v tichém manželství (nemanželsky).
Us. Buď s tichou; Seděl pěkně s tichou.
Mor. Šd. — T. = pokojný, klidný, krotký,
vlídný, povlovný, dobromyslný, still, einge-
zogen, mild, gelassen, ruhig, sanftmüthig,
sanft, fromm, friedlich. Jg. T-ý život, V.,
duše (dobrá), mysl (člověk tiché mysli),
smrť (lehká). D. Dnes měl nemocný tichou
noc; Starý učitel byl tichá duše. Ml. Za-
smušilých, přílišně tichých hleď stříci se
tváří, ráda tichá břehy podmýlá voda, ráda
se víří. Km. Cat. pouč. Nebo ty, hospodine,
sladký a tichý. Ž. wit. 85. 5. T. povaha.
Dch. Byl to muž srdce tichého, jednoduchý
a přímý. Us. Dobrotivosť činí tiché, aby se
nehněvali; Blaženi tiší, neb oni vlásti budú
zemí. Hus II. 426. (Tč. ). Jakž tich byl, všem
na vojnu vstáti kázal. Dal Panenko, se-
dávej v koutě, budeš li t-á (hodná), najdou
tě. Prov. Vz Pokorný (strany pořekadel). —
k čemu. Sluha boží musí býti nesvárlivý,
ale tichý má býti ke všem. Hus I. 254. —
v čem. Zeť jsem tichý v obyčejích a milo-
srdný v pomstení. Hus II. 53. — čím. Učte
se ode mne, žeť t-ý jsem a pokorný srdcem.
Hus II. 315. (Tč. ). — T., ého, m., osob. jm.
T. Jos., kněz, spisov., nar. 1801. Vz Jg.
H. 1. 641.
-tifb> a tjb = -cí: bicí. Bž. 230.
Tik, u, m. = tikání, tikot, das Pochen.
T. v uších.

Tík, u, m. = kloub, das Gelenk. Skouly
jsou vazby a spojby nervův a kloubů či
tíkův. Sš. Ž. 41. (Hý. ). Cf. Tíh.
Tikač, e, m., astipa, zastr. Veleš.
Tikání, n. T. hodinek, das Tippen.
Tíkati, pipen. Mladý bažant tíká. Dvéře
tíkají (vrzají). Us. Nesměl ani tiknouti, muck-
sen. Us. Sd. — T. = utíkati, rozbíhati se.
Hleď, kterak tíkají (trnky po stole se roz-
bíhají). Us. v Táborsk. — T. = zpytovati,
erforschen. Pokušenie jest vytíkánie ku se-
znání, jímž rozumné stvořenie tíká neb vy-
tĺká n. vzpytuje, aby...; Některý muž ne-
vie, chtela-li by jemu přivoliti Běta k man-
želství, a on chtě tu věc skrytú sobě již
oznámiti, tíká, vzpytuje řečí, dary i nasie-
láním, chce-li ho pojieti. Hus I. 345. — se
= týkati se, angehen, sich beziehen. — se
čeho. Bezbožnosť služebnická pána sa tíká;
Slovo odporné sa tíká i srdca i žlči; Slovo
bolí, když sa tíká srdca. Slov. Tč. - T. =
lehtati, kitzeln. — co. Titul tíká uši. Slov.
Tč.

Tikhur, u, m. (kova), druh škrobu z bí-
lých bambolů kurkumy. Vz Kk. 135.

Tikmavý = toulavý, herumgehend. Zák.
sv. Ben.

Tikot, u, m. =tikání, tik, das Klopfen,
Pipen. T. hodin. Č.

Tikov, a, m., něm. Tíkow, a) ves u Hořic,
b) ves u Lom. v Jič.

Tikovský, ého, m., osob. jm. Vz Žer.
Záp. I. 191., 224., 238., 254., 257., 269.
Tileman, a, m., spisov. Jg. H. 1. 641.
Tílko, a, n. = hořejší část selské ženské
košile (dolejší: podolek), der Obertheil des
Hemdes. Mý., Lg., Dch., Kšá. T. kulaté, vy-
střižené; na Slov. = (jistý druh) kynteš,

u Valašek na Mor. frytka. Šp. Vz Tělo. Tílka
vřeckovitá, corpora Micheliana, die Michae-
lischen Körper = sklípky často veliké ve
vrstvě vřeckonosné hub mezi sklípkami ná-
hodnými umístěné a na pohled naplněné
hmotou slizko-zrnatou, jež někteří mají za
prášníky, ač bez důvodu. Rst. 218., 506.
T-ka prvotná, základná, die Elementarkör-
perchen. Nz. lk. T-ko krevné, das Blutkü-
gelchen; t. moučné, der Mehlkörper. Šp.

Tillandska, y, f., tillandsia. Rostl. I.
268. a.

Tille, a, m. Dr. Ant. T., zems. inspekt.
a spisov. čes. Vz S. N., Tf. H. 1. 203.

Tillka, y, f., tillaea, Rostl. I. 238. a.

Tilly, gt. Tillyho, m., osob. jm. Vz S. N.

Tilman, a, m., osob. jm. T. Jindř., vz
Tk. I. 626., IV. 743.

Tilor, a, m., vz Tyrol.

Tilovice, Tillowitz, ves u Rožnova.

Tilovský. T. paseky, Tilowitzer Passeken,
několik domků v Karlovarsku. PL.

Tilšer, šra, m., osob. jm. T. Fr., prof.
a spisov. Tf. H. 1. 186.

Tím, čím — tím. Vz Ten, Tím.

Tima, y, m. = Timotheus.

Timakov, a, m., něm. Timakow, ves u Pl-
zence. PL., Tk. III. 61.

Timav-us, a, m., řeka v Istrii, nyní Ti-
mavo, slov. Timav.

Timbre, u, m. (fr., ténbr) = barvitosť tonu,
der Timbre. Mlt.

Tímě, témě, týmě (zastr. těmě), gt. -ene,
temeno, temeno, teménko, těménko, temýnko,
těmýnko, a, n., na Slov. tema, gt. těmena,
n. = přední díl hlavy, das Vorderhaupt, der
Vorkopf. V MV. nepravá glossa. Pa. Strsl.
tême, příp. -men. Mkl. B. 237. Též = vr-
cholek hlavy, vrchol, poutec, poutek, česalka,
der Scheitel, vertex. V., Šp. Daj, aby smysl
jich temene zhlupěl. Kat. 1583. Není ten
člověk v t. uražen (obražen. Vz Chytrý).
Ros., Č. Ne bito ho v témě. L. — T. hory,
der Berggipfel. Vz Hora.

Timenec, nce, m. = nečistota na dobytku,
der Schmutz am Vieh. Ta čunčata jsou samý
t. U Ronova. Rgl.

Timeno, a, n. = bláto. Bž. 228.

Times (ang., tajms), časy (jméno nejzná-
mějších novin anglických v Londýně). Rk.

Timka, y, f, timmia. Rostl. I. 272. b.

Tím méně, viel weniger, geschweige denn.
Ani jsem ho neviděl, tím méně s ním mluvil.
Staří kladli: ovšem (s přísudkem záporným,
kde toho třeba), nerci-li, nad to. Aby žád-
ných příčin k různění nepozůstávalo, ovšem
skrze vás podáváno nebylo. Kom. Ani do-
bytku není co dávati, nerci-li čeládce. Br.
V domě nemohou všichni býti hospodáři,
nad to v obci páni. V. Cf. Ovšem, Nerci-li.
Vz více v Brs. 2. vyd. 245.

Timnavý = drobet tmavý, etwas finster.
Už je timnavo. Na Ostrav. Tč.

Timočané, větev Slovanů jižních (potom
bulharských) na pomezí Srbska a Bulharska.
Vz S. N.

Timoj, e, m., siler, der Rosskümmel. T.
orlíčkolistý, s. trilobum. Rstp. 748., Slb. 602.

Timojovitý. T. rostliny, silerineae: timoj,
galbáník. Rstp. 748.