sb157-05 0..8296

Tiše, tíše, kom p. tišeji, tíšeji. T. = ne-
hlasně, bez řeči, still, ohne Worte. T. seděti.
Us. — T. = bez velikého křiku, hřmotu, leise,
sachte. Tíše mluviti, jíti, V., téci. Br. T. jako
hrnec bezedný. T. přijíti. Ros. — T. = bez
hnutí, still, ruhig, ohne Bewegung. T. ležeti.
— T. = vlídně, laskavě, pokojně, sanft, mild,
gelassen. T. si počínati. Har. Slušelo by,
aby bojovali též o vieru z božieho přiká-
zánie v novém zákoně jako v starém ale
tišeje. Hus I. 166. Takoví svou věc tiše ve-
douce, déle z božího požehnání živi budou.
BR. II. 19. a.

Tíše, e, f. = ticho, die Stille. Celá ta
událosť světodějná stala se jako v noci a
za tíše a mlčemnosti tajemné. Sš. Sk. 145.

Tišeň, šně, f. = tišina, die Windstille.
Hank. Sbr.

Tišenko = tiše. Mor.

Tiší, nom. pl. adj. tichý. Tiší hoši. — T.,
3. os. pl. a sg.: tiší je.

Tišice, Tischitz, ves u Neratovic.

Tišina, y, f. = tichosť, tichota, die Stille,
Geräuschlosigkeit, Windstille. Strašná t.; t.
na moři. D., na řece. Ros. S obojí strany
ležení v t-ně bylo. Troj. Přijdou bouřně čili
t-nou ? Sš. Sm. bs. 93. Zdráva budiž chloubo
svého lidu, ve vesnické skrytá t-ně. Sš. Šnt.
69. V samotě a t-ně duch se skřepuje. Sš.
L. 92. (Hý. ).

Tišitel, e, m., der Stiller, Beruhiger, Be-
sänftiger. Jg.

Tišitelka, y, f., die Stillerin. Jg.

Tišiti (tišiti), tiš, še (íc), il, en, ení;
tíšívati = tichým činiti co do hnutí, do
hlasu, do hluku, stillen; pokojiti, krotiti,
chlácholiti, stillen, besänftigen, beruhigen.
Ks. — co, koho: moře, větry, dítě plačící,
lid, pobouřenou mysl, hněv. Us. — se. Vítr,
bolesť se tiší Us. Ty vládneš mocí mořskú,
ale hnutie vln jeho ty tišíš. Z. wit. 88. 10.
(121. ). — koho čím: hněvivého laskavými
slovy. Us.

Tišnov, a, m., Tischnowitz, mě. na Mor.
Tischnovitz u Brna. Vz více v S. N., Tk.
III. 661., IV. 33., 139., 397., 398., V. 261.
Z T-va Mart. a Sim., spisov. Vz Jir. H. 1.
II. 289.

Tišňovice klášter. Vz Tk. I. 159.

Tišnovský chrám. Vz KP. I. 156.

Tišňovský, ého, m., usob. jm. T. Jan,
spisov. Jir. H. 1. II. 289.

Tištěc, tce, m., šp. m. pištěc.

Tištění, n., das Drücken; der Andrang.
Aqu.

Tištěnice, e, f. = tištěný sýr, tvaroh, der
Schafkäse, der in verschiedene Formen ge-
presst wird. Sýrů 26 a tištěnic 7. Půh 1531.
(Gl. 342. ). — Rad. zv.

Tištěnina, y, f. = tištěnice. Veleš.

Tištěnka, y, f., obyč. v plur. = svrchní
sukně aneb celý svrchní šat ženský jedno-
duchý z plátna n. z vlny, modře barvené.
Spodní sukně: cajčky. Má nové t-ky. U Hro-
nova. Hrš.

Tištěný; tištěn, a, o. Vz Tisknutý. — T.
snem, die gedruckten Landtagsbeschlüsse. Gl.
342.

Tištín, a, m., Tischtin, městečko u Vyš-
kova.

Tištné, ého, n., die Druckergebühr. Rk.

Titan, a, m., der Titan. Titanové, synové
Uranovi, byli Jupiterem s nebe svrženi do
Tartara a jich náčelník odsouzen, aby nosil
nebe. Rk. Vz S. N. — T., u, m., titanium,
prvek kovový, chaosník: Ti = 24. Vz Šfk.
298. Sirník t-nu. Vz Šfk. 299.

Titanatý kysličník, Titanoxydul. Ti O. Vz
Šfk. 298. T. chlorid, Titanchlorid. Vz Sfk.
299., Nz.

Titaničitan, u, m., kov. Vz Šfk. 299.

Titaničitý kysličník, die Titansäure: TiO₂.
Vz Šfk. 298.

Titanit, u, m., sphen, greenovit = nerost,
který hraní se v soustavě jednoklonné. Vz
S. N., Bř. 170.

Titanitý kysličník, das Titauoxyd: Ti₂ O₃.
Vz Šfk. 298. T. chlorid (Ti₂ Cl₃).

Titanový. T. železo, das Titaneisen, der
Ilmenit, ruda. Vz Šfk 299.

Titanský = veliký. T. smělosť (že Titáni
nebe dobývali). Bdl.

Títěra, títěrka, y, f., u jiných: tintěra =
loutka, hříčka, der Tand, die Puppe, Läpperei,
das Spielzeug, Kinderspiel. Jg. Snad slovo
cizí. Mz. 347. - V., Kom. Vz Tintěra. V ta-
kových títěrkách pohybuje se život naší in-
telligence. MP. — T., y, m., osob. jm.

Títěrkář, e, m. =fraškař, der Tändler. D.

Títěrkovati, děckovati, hráti, tändeln. D.

Titěrně (titěrně, Ros. ) = dětinsky. T. si
vésti, Ros., něco nastrojiti. Sych. — T. =
podivně, wunderlich, sonderbar. Přichází mi
to t. Ros. T. svůj řeč lemujete. Sych. —
T. = milostně. V. — Jg.

Títěrník, a, m. = ein läppischer Mensch.

Títěrnosť, i, f., die Tändelhaftigkeit. D.

Títerný (titěrný, Ros. ) = dětinský, ne-
rozumný, ničemný, kindisch, läppisch, pos-
senhaft, einfältig, tändelhaft. T. člověk. Ros,
Kom. T. stvoření, lächerliches Subjekt. Dch.
— T. = podivný, milostný, sonderbar, wun-
derbar, possirlich. Je to t. věc. Ros. Jest
v těch šatech t. Ros. Spis ten t. bachory
obsahuje. Sych.

Tithon, u, m. Vyšší t. = vápenec bílý,
nerost. Vz Krč. 692.

Tithonka, y, f., tithonia. Rostl. I. 254. b.

Tithon-os, u, m. = syn trojského krále
Laomedonta, choť Eoin. Eos vyprosila mu
na Diovi věčný život. Vz více v S. N.

Títi, tati, tnouti, tnu, tni, tna (ouc), tnul
a ťal, ut a ťať, tnutí a tětí; tínati, tínávati.
Vz m a n a Píti (pnu). Títi jsouc složeno
s předložkou v obec. mluvě v příčestí min.
času mas. podržuje jen t: ut (m.: uťal mu
ruku (ale: utla, utlo). Jir. Sloves tínati, tí-
návati neužíváme, leč složených: přitínati,
utínati atd. Strslov. tęti, tBną, scindere, ar.
potBną,, pol. potne, pociąć; tBn aus tbm,
řec. tip-vo). Mkl. L. 27., 42. — T. = sek-
nouti, einen Hieb geben o. versetzen, hauen;
způsobile něco dělati, mit Fertigkeit etwas
machen. Jg. — co, koho. Ťal mu poklonu
(způsobile, rychle učinil). Jd., L. Ten ho
ťal (= sekl, odbyl; ošidil). Ti mu dali, až
ho ťali, jen že nekrvácel (chtíce mu uško-
diti neprovedli toho). Prov. — co, koho
čím: sekerou, bičem, slovy. Us. — po kom.
Vepř po něm ťal. Us. Kočka po psu pa-