sb157-05 0..8296

zourem ťala. Sych. — kam čím: sekerou
do dřeva, v dřevo. Us. Tys tomu tnul pod
kolena (—tys tomu dal)! U Příbora. Mtl.
Bylo zjevno, že porok lehkomyslnosti ťal
ho do živého. Kos. Ol. I. 242. Ťal ho do
živého. Brt. S. 18. Ona ho (meč) vyjala, do
svojiho ťala a to pro synečka, že ho milo-
vala; Ťal první do něho (do dřeva), dřevo
se pohnulo. Sš. P. 117., 144. — se. Ten se
ťal (uškodil si, dal si)! Us.

Tití, n. = řetí, das Hauen. Kartig.

Titický. T. jezero v Badensku. Vsc S. N.

Titiové, kmen Sabinský, druhý tří kmenů
ve starém Římě. S. N.

Titipáti = tintili vantili. Pelc.

Tititi. Nejsou t. = peníze, Geld. Us. Sř.,
Kšá.

Titi-us, a, m., jm. římské. Vz S. N.

Titíž, nom. pl. zájmena: tentýž. T. lidé.
Kom.

Titla, y, f., das Abbreviationszeichen.
Rk.

Titlík, u, m., der Punkt; der Giesszap-
fen; die Bohnennarbe. Rk.

Tiťma, y, f. = personifikace tmy. Přide
t. na tebe. U Opav. Klš.

Titřice, e, f., citullus. Rozk. T. neb kúkol.
Rkp. vodň.

Titrirný či odměrný rozbor, die Titrir-
analyse, fr. analyse par les liqueurs titrées,
stanoví množství v chemických sloučeninách
obsažených látek měřením. Vz S. N.

Titul (lépe než: tytul, z lat. titulus, Jg. ),
e a u, titulek, lku, (titulík, u, na Slov. ),
titulíček, čku, m. T. = nápis, nadpis, ná-
zev, jméno, der Name, die Auf-, Uiberschrift.
T. knihy, psaní atd. Ros. Knihu pod titu-
lem x vydanou. V. T. knize dáti. T. slepý
(u tiskařů, der Schmiertittel). Nz. -- T. =
zámysl, der Vorwand, Titel. Pod t-lem. V.
Dělá to jiným titulem (jinou tomu barvu
dává). Ros. — T. = právní důvod, der
Rechtstitel. Quo titulo? jakým právem?
Rk. — T. = jméno, které důstojnosť a stu-
peň hodnosti osoby nějaké v občanské spo-
lečnosti znamená, der Titel, Ehrentitel, Cha-
rakter. Jg. Titulové a) světští: císařů a
králův: Majestatnosť, Velebnosť, Veličen-
ství, Milosť císař, Jeho Milosť Císař a Král,
Její Milosť Císařovna a Královna, cař, sul-
tán, král; jiných panovníkův: Výsosť, vel-
kovévoda, velkokníže, kurfürst, vévoda, mar-
krabě, kníže; knížat: Osvícenosť (Erlaucht),
Jasnosť (Durchlaucht), Osvícený (erlauchter);
ostatním: vysoce urozený, vysokorodý, vy-
sokorodný, vysokoblahorodý; nižších šlech-
ticův: urozený; tajných radův: excellence;
rektorů universit: magnifikus; děkanů fa-
kult: spectabilis; doktorů: doctissimus; hono-
rací: blahorodí, blahorodý, blahorodný, vy-
soce slavný, slavný, slovutný, vážený, ctěný,
Vašnosť; úřadův: ministerstvo, místodržitel-
ství, generalní velitelství, soud, finanční ře-
ditelství atd.; b) kněžští: papeže a patri-
archův: Svatosť; kardinalův: eminence; vyš-
ších hodnostářů kněžských: Nejdůstojnější,
vysoce důstojný (biskupů: Vaše milosť),
veledůstojný; nižších: důstojný, velebný,
ctihodný. Strany kněžských titulův vz Dů-
stojný. S. N., Mns. 1841. str. 438. — Aleš

z Kolovrat, Josef kníže z Lobkovic atd., vz
Jméno (I. 644. b). Připojujeme zde některé
věci z Km. Urozený jest náš starý, jadrný
a významný titul a zdařilý překlad latin-
ského nobilis; blahorodý jest nesmyslný
překlad nezdařilého překladu německého;
pročež dáváme těm za pravdu, kdož raději
příhodnějšího cosi hledajíce na adressy píší:
ctěnému, velectěnému, váženému, veleváže-
nému, mnohováženému, osvícenému, uroze-
nému, slovutnému, statečnému, učenému, dů-
stojnému, ctihodnému pánu. Podáváme nyní
několik nápisů, jak je naši předkové dá-
vali. 1. Urozenému pánu, panu Janovi
z Rožmberka, nejvyššímu komorníku krá-
lovství českého, pánu mému milostivému
(píše jeho purkrabí). Arch. I. 239. k r. 1472.

— 2. Urozenému pánu, panu Hanušovi
z Oppersdorfu, svobodnému pánu na Dubě,
JMti řím. císaře a uher. a čes. krále radě,
panu příteli nám zvláště milému. 1568. —
3. Urozenému pánu, panu Sebastianovi hra-
běti z Gutnstejna. — 4. Urozenému a sta-
tečnému rytíři, Janu Volfovi z Křesovic na
Doubravské Hoře. — 5. Urozené paní, paní
Mandaleně z Dytrštejna na Vranově. —
6. Vysoce důstojnému pánu, panu Kaspa-
rovi, biskupu vratislavskému. — 7. Uroze-
nému vládyce, panu Šimonovi Koniášovi
z Vydři na Vydři, příteli našemu milému. —
8. Velebnému knězi Štefanovi, opatu žďár-
skému, příteli nám milému. — 9. Velebné
panně Anně z Dolan, abatyši kláštera pusti-
měřského. — 10. Osvícenému knížeti, pánu,
panu Frydrychovi Kazimírovi, z boží mi-
losti v Slezi knížeti těšínskému. — 11. Mě-
stům psávalo se: Moudrým a opatrným
purkmistru a radám města (Olomouce atd. ).

— 12. Mužům na šlechtictví teprve pový-
šeným psalo se do 3. kolena: Slovutnému pa-
noši, Jindřichovi z Děhylova na Děhylově. —
13. Obyčejnému i robotnému sedláku dávalo
se dle Gindelyho již před bitvou bělohor-
horskou: pan; tedy: Panu Jiříkovi Žitnému
ve Lhotě. — Proto se psávalo pánům (hra-
běti, knížeti a svobodnému pánu): uroze-
nému pánu, panu..; rytířům, vládykám a
jiným osobám (které nebyly pány českými)
toliko jedno (titulové) panu. A toto jedno-
duché, titulové pan slušelo každému člo-
věku. Podobné zdvojování pozorovali jsme
při slově paní, kteréž opět sluší jen paním
z rodu panského; jiným paním sluší jen
jedno (titulové).... Vz Jméno (I. 646. a),
Pán. — Druhá věc neméně důležita jest, aby
šetřilo se ušlechtilejších způsobů, když ně-
koho oslovujeme. Naši předkové knížatům
Vaše Láska, šlechticům Vaše milosť říkali
a tyto tituly tak se rozšířily, že dosud s ka-
zatelen slýcháme: Oznamuje se Láskám Va-
šim a obecné Vašnosť povstalo z Vaše mi-
losť; ba i slovo slečna ze slova šlechtična
vzniklo Milostpaní též šlechtického a uro-
zeného původu jest. V z tam. Kra. 1876.
781., 797. T-lem vysokým se nazývati. T.
si vzíti. Plk. T-ly slavnými někoho oslaviti.
Berg. Titulové jsou frašky světa. Dl. Daj
titul a uctivosť každému, jak svědčí; Pre
titul nejaký nebuď ledajaký. Na Slov. Tč.
Nechtěje víc strany titule hýbati. Žer. Záp.