sb157-05 0..8296

I. 98. Jak se na oko vidí, zní ten t. vše-
obecně; Dává Petr, jak slušelo, náležitý t.
náčelníkům a starostám lidu; Dává pánu
slušný a čestný t.; Ne v tom smyslu, v ja-
kém na něho židé t-lu toho osobování vmí-
tali; Týž t. vladařům v Judsku se dává;
Téhož t-lu také přítel příteli uděloval; T-lu
toho Lukáš ve skutcích a p. pomíjí. Sš. Sk.
1., 46, 47., 280., L. 4. (Hý. ). T-lů šetřiti.
Br. T-le a jména slavného si dobyti. Br.
Státi o t-le. V. Jalový t. (leerer T. ). Sych.

Titulář, e, m. = titularní kniha, das Ti-
tularbuch. T. = kniha (v čes. lit. v 16. stol. )
obsahující titule osob všelikých stavů, jakož
i formuláře rozličných právních písemností
a jiné věci životu užitečné. Vz S. N.

Titularní, titularní, Titular-. T. rada,
kniha. D.

Titulatura, y, f., das Titelwesen, die
Titulatur.

Titulkářství, n., kleinliches Titelwesen.
Sm.

Titulní, Titel-. T. list. D.

Titulo pleno = s celým, úplným titulem.
Us.

Titulovati, tituliren, betitteln. — co,
koho, se čím. Herodes královským jménem
se tituloval. Plk. To tím tituluje. Kom. —
se po kom. On se po něm tituluje. V. —
co komu: psaní. Knst. — Jg.

Tit-us, a, m. T. Flavius Vespasianus,
císař římský, 40. —81. po Kr. Vz S. N. —
T. Livius, vz Livius. — T. = šlechetný a
dobrotivý panovník. Bdl.

Titvoření, n., die Grimasse. D.

Titvořiti se, il, ení, titvořívati se = pi-
tvořiti se, Grimmassen machen. D. Nevolím
se t., kde se dlužno pokořiti. Sš. Bs. 31.

Titvorný = pitvomý, titěrný, läppisch.
D. Us. u Chrud. Kd.

Tity-os, a, m., obr na ostrově Euboii,
syn Gaiin, otec Europin. Vz S. N.

Tiusiuc m. tisiuc. Bž. 26.

Tivuk, u, m., luffa. T. ostrohranný, 1.
acutangula; aegyptský, l. aegyptica; oblý,

l. petola. Rstp. 619.

1. Tiž (zastr. ciž, cis) v totiž = to jest,
nämlich. St. skl.

2. Tiž, tiže, nom. pl. zájmena tenž. St. skl.

II. 262.

1. Tíž, e, tíže, e (zastr. těže, e), tížka,
y, f., těžkosť, i, f. = tažení se k zemi, die
Schwere. T. = snažnosť všech těles k zemi
se přiblížiti. Sedl. T. = svaha, síla, kterou
snaží se tělesa dopadnouti do středu země;
váha jest tlak na podložku, která síle této
v cestu se staví. Km. Směr tíže; zmenšení
jí odstředivostí. Vz KP. II. 48. T. obecná,
gravitace, die Gravitation. Nz. — T. = váha
věci, tíha, tíhota, die Schwere, Last, Bürde,
das Gewicht. V. Vz KP. II. 29. Strsl. těžB,
onus, od tęg. Mkl. B. 54., 81. Větev se pro-
hybá tíží jablek. Dch. T. atomová, das Atom-
gewicht; plocha tíže (tížná), die Schwer-
ebene. Nz. To je tíž hocha (= těžký hoch)!
Us. Msk. Bez tíže a váhy; půl lotu z tíží;
hůl stříbrná stíží 12 hřiven. V. T. povětří.
D. S tíží jednoho zrna. Ros. To je veliká
t. Ros. Ulehčiti komu tíže. T. pěti kilo-

gramů šp. prý m.: váha nebo kámen pěti
k-mů; ale toto mínění jest mylné, neboť
tíže znamená také váhu. — T. = nesnad-
nosť, die Schwierigkeit. S těží utéci mohl,
kaum. V. — T. = práce, nesnáz, Last, Ar-
beit. Velikou t. na hrdle míti. V. Bude
veliká tieže na zemi mezi lidmi. Pass. 13.
(Hý. ). Ráda bych šla blíže, nedá hříchu
tíže, podvést sem se dala, na tebe nedbala.
Sš. P. 67. — T. = těhotnosť, die Schwanger-
schaft. V tíži býti. L. — T. Někomu něco
(v účtě) k tíži připsati, belasten. Nz. — T.,
tiežka, přeslen, ciroppus. Lex. vet.

2. Tíž, tíze, tížeji, kompar., vz Těžce,
Těžko.

3. Tíž, nom. pl. m. zájmena týž; vz Týž.
Tížebnosť, i, f., vz Tížnosť.
Tížeměr, u, m., der Schwermesser, das

Barometer. Rostl. í. 20.

Tížení, n., das Drücken, Lasten. — T. =
společné těl se přitahování, die Gravitation.
Tělesa mimo zemi naši položená tíží k sobě
se táhnou, síla ta slove t. všeobecné. Sedl.
Fys. 15.

Tíží se, vz Tázati se.

Tižina, y, f., ves na Slov. Šd.

Tížiti, těž, tíže (íc), il, en, ení; tížívati
= těžkým, činiti, schwer machen; tíže na-
ložiti, belasten; dolů tlačiti, lasten, nieder-
drücken: Jg. — abs. To břemeno hrubě
tíží. Ros. — komu. Netíží rohy jelenu ani
křídla ptáku, ani oves koni. Pk., L. — co:
zemi = vzdělávati, bearbeiten. Schön. Ta
věc ho tíží. Dch. Kdyby radši hleděl, ať
netíží koně (nepřitěžuje koním). V Kunv.
Msk. Netíží tvé tělo, tíží tvoje milá, kerá
se včera pro tebe utopila. Sš. P. 88. Ne-
vděčnosť velmě hřiech tieží; Obyčej hřiechu
nevymlouvá, ale tieží. Hus I. 207., 476. (Tč. ).

— čeho. Helma tíží bujných kadeří, šp.
m.: bujné kadeře. Brt. — čím. S ďáblem,
kterýžto jako ukrutný pán pudí, mizí a tieží
svými ohavnými břemeny jako osly. Hus
I. 136. — kam jak. Tvorstvo všechno
s láskou k hrudi jeho tíží; K němu těžuj
(= směřuj) všechna tvoje touha! Sš. Bs.
185., 186. Vz Táhnouti. Mysl tíží dle po-
vahy své k věcem myslným, duchovným.
Sš. I. 81. — kde (v čem). Ten nestará se
v Bohu. kterýž netieží sě na duši v cno-
stech, jakož se tieží na svých údech. Hus
I. 117. Od Adama tíží na lidstvu kletba
boží. Sš. I. 25. — s inft. Tíží se mu vstáti
(je mu obtížno vstáti). Us. Šd. Prosí, byste
si netížili s námi do chrámu Páně se ode-
brati. Brt. — se z čeho. Že lánie tieží se
z nevinnosti osoby, jíž laje kdo a také tieží
se ze zavázání člověka, jenž laje, k tomu
člověku, jemuž laje, zjevno jest. Hus I. 250.

— nač. Každý tíží na svou při (chce, aby
byla předse vzata). (Vš. ). Pr. Mnozí se na-
to tieží, proč Václav jímán od pánóv. Let.
8. se = těžkým býti, schwer werden.
Tíží se tělo. Kom. — si = stěžovati si, be-
schwerlich finden. Plk.

Tižmy = čižmy. Slov. Dbš.
Tížní = k tíži se vztahující, Schwer-. T.
bod těles, der Schwerpunkt. Sedl.

Tížník, u, m., der Schwerpunkt. Šm. Vz
Těžník.