Předchozí (93)  Strana:94  Další (95) |
|
|||
94
|
|||
|
|||
Tižnoduchý = dušný, schwerathmend. V.
Tížnosť, i, f. = těžkosť, tížebnosť, tížení,
tížná síla, tíže, die Schwerkraft, Gravita- tion, Schwere. Tělesná t. Zák. sv. Ben. Tížný = těžký, schwer, beschwerlich. T.
mlat. Rkk. — T. = k tíži se vztahující, Schwer-. T. plocha, střed, průměr (die Schwerlinie), síla. Sedl. — T. = obtížný, schwer. Tížno mu dušným vzduchem; T. nehodami. Dch. — T. = tíhový, kloubní, Glied-. T. vlhkosť. Krok. Tj rozlišuje se v c: svieca m. svietja. Vz
Rozlišování. -tje, přípona = ce: plíce (od plu m. pnu).
Mkl. B. 172., Bž. 230. Tk. Této skupeniny souhlásek Čechové
rádi se zbavují zamlčujíce často prvý živel její: kanice, kadlec m. tkanice, tkadlec. Ht. Tka, y, f., tečka, y, f., novější slovo =
bod, der Punkt. Sedl., Krok. Tkací, Webe-. T. stroj, stav. Techn. T.
jehla (u provazníkův). Tkácký, tkáctví, tkáč, na Slov. a ve
Slez. = tkadlecký, tkadlectví, tkadlec. Plk. Tkač, e, m. T. Jg., prof. v Uh. Hradišti,
velmi mnoho slov a frasí vypsal aneb z mluvy lidu sebral a v tomto slovníku uložil. Tkáč, strsl. ťBkačt, textor, koř. tůk (tBk)
a přípona -(a)čB. Mkl. B. 328. Slova tkáč i v Čechách místy užívají. Jg. Vz Tkácký. Tkáče, ete, n., zastr., od tkáti se, herumge-
hen = welcher keinen liegenden Besitz, kei- nen fixen Wohnsitz hat; deshalb wurde ein solcher, wenn er gerichtlich belangt werden sollte, auf dem Markte jener Stadt, die sei- nem jeweiligen Aufenthalte am nächsten war, durch den Gerichtsboten citirt. Ale proto třmi trhy pohonie tkáče, že svého nikde nejmá domu ani sbožie, ledno tká se, že není zasedlý a proto je odnikudž sehnán. Kn. rož. 60. Vz Odnikudž. Když do hrada za tkáče pohonie koho. Ib. 59. T. nazýval se v strčes. právě ten, kdo žádného pozemkového statku neměl. Pr., Výb. 1. 120., Kn. drn. XLVIII. Tkačata (tuláci) sě země české obíjiechu (stranila se), neb se knězě Soběslava stydiechu. Dal. 67. 23. (str. 116. ). Pohoním Jana Č. za tkáče a trhem. Půh. II. 18. Aby tebe tkáčetem nepohonili. Arch. 1. 464. Cf. Tkáti se. Tkáčiti, il, en, ení, Weber sein. Slov.
Tkáčka, y, f., die Weberin. Ve Slez. a
na Slov. Dbš. 101. Tkáčna, y, f. = tkadlcovna, die Weber-
stätte. Slov. Bern. Tkadlcová, é, f., die Weberin.
Tkadlcovati = tkadlčiti.
Tkadlcovina, tkadlcovština, y, f. =
tkadlcovství (opovrženě), die Weberei, das Weberhandwerk. Ta t. letos nic nenese. Us. Tkadlcovka, y, f. (tkalcovka) = druh
hrušek velikých, podlouhlých, žlutých, eine Art Birnen. Tkadlcovna, y, f. = místo, kde tkadlec
tká, die Weberwerkstatt, die Weberslätte. Tkadlcovský, v obec. mluvě: kalcovský
(vz Tk), Weber-. T. řemeslo, Br., tovaryš, člunek, stav, D., nástroj, stolice, cech, uzel, dílo (plátna, kanafasy, ubrusy, ručníky atd. ). Us. - Jg. |
Tkadlcovství, n. = řemeslo, jehož úko-
lem jest zhotovovati všeliké tkaniny z příze lněné a bavlněné, někdy také z příze vlněné i z hedvábí na stavu tkadlcovském, die We- berei, Leinweberei, das Weberhandwerk. Vlnu zdělávají obyč. soukeníci. Ku t. náleží připravování hotové již příze, tedy namá- čení příze režné, vaření v popelu a louhu, máchání, sušení, tlučení, aby změkla, sou- kání a posléze snování t. j. převíjení urči- tého počtu nití z cívek ve svazek či prouh jediný, což se děje na snovadle. Tento sva- zek či prouh jest pak osnova na stavu. Osnovu třeba dříve šlichtovati, t. j. škrobem a p. tužiti, aby byly niti tužší a hladcí. Vz S. N. — Částky stroje, na němž se pracuje: stav, der Webstuhl; stativa, die eine Seite des Webstuhles. Částky příční: vratidlo, vál, der Weberbaum, na něž se osnova navíjí; kolo (dole), na něž se tkanina hotová na- táčí; prsník = kulaté dřevo tvrdé, přes něž tkanina jde a o něž se tkadlec tkaje prsy opírá; svůrek = (jsou čtyři) přední hoření a dolení a zadní hoření a dolení. Svůrky čili svorky slouží k tomu, aby postranní hlavní části stavu (stativy) spojovaly a pevně v hromadě držely. Jest ještě jeden pro- střední (z tvrdého, hlazeného dřeva jako prsník) který k tomu jest, aby plátno nad kolem přes něj šlo, aby totiž tkadlec při práci místo měl pro kolena, aby kolenoma do tkaniny nevrážel (netloukl) a aby tka- nina sama jdouc z příma se shora lépe na kolo se navíjela; překládka = jest prkénko, oběma konci na stativách ležící, na němž tkadlec sedí; bidla = ona pohyblivá čásť, kterouž plátno se utkává. Visí na hoře, a. dole sem tam se houpá. Bidla ta skládají se ze tří dřev příčních a dvou postranních plochých jdoucích dolu a visí na hoře na stativách na příčním 4hranném dřevu (též svůrku), skrze něž dvě ploché postranní části bidel jdou a hřebíkem připevněny jsou. Dolení příční dřevo bidel jest tlustší a z tvr- dého dřeva, aby bidla těžší byla a při tkání lépe přiléhala. Prostřední příční dřevo slouží k tomu, aby tkadlec na ně ruce klásti mohl; jest na hoře hladké, polokulaté a z tvrdého dřeva a zove se slupka. Mezi ní a dolením těžkým dřevem bidel jest paprsek č. papr- slek, půr ze třtin, skrze nějž se osnova po páru vede; aby paprslek svisle (kolmo) stál, jest na spodní ploché části slupky a na hoření straně doleního dřeva bidel tak zvaná zdraž, vz Paprsek; brdo = onen nástroj zhotovený ze silných nití a šínek, skrze nějž se osnova vede, a který při prošloupnutí osnovu na dvě stejné (hoření a dolení) části dělí a tak onen průchod (fok) činí, jímž před bidlama a paprskem tkadlec člunek s cívkou pro- hazuje a tká. Skládá pak se brdo obyčejně ze 4 částí a osmi šínek. Pro každou niť v brdě je očko; hoření čásť slove adlaf, dolení patka. Brdo zhotovuje brdař, papr- slky paprskář. Brdo visí na skřipci; skřipec nebo skřipce (pl. ) = ono náčiní, na němž brdo, pod brdem rozporky a pod rozpor- kami kleviče a pod těmi podnožky visí. Jest pak skřipec na hoře na stativách na příč nad bidly; a aby brdo a vše pod brdem |
||
|
|||
Předchozí (93)  Strana:94  Další (95) |