sb157-05 0..8296

Tižnoduchý = dušný, schwerathmend. V.

Tížnosť, i, f. = těžkosť, tížebnosť, tížení,
tížná síla, tíže, die Schwerkraft, Gravita-
tion, Schwere. Tělesná t. Zák. sv. Ben.

Tížný = těžký, schwer, beschwerlich. T.
mlat. Rkk. — T. = k tíži se vztahující,
Schwer-. T. plocha, střed, průměr (die
Schwerlinie), síla. Sedl. — T. = obtížný,
schwer. Tížno mu dušným vzduchem; T.
nehodami. Dch. — T. = tíhový, kloubní,
Glied-. T. vlhkosť. Krok.

Tj rozlišuje se v c: svieca m. svietja. Vz
Rozlišování.

-tje, přípona = ce: plíce (od plu m. pnu).
Mkl. B. 172., Bž. 230.

Tk. Této skupeniny souhlásek Čechové
rádi se zbavují zamlčujíce často prvý živel
její: kanice, kadlec m. tkanice, tkadlec. Ht.

Tka, y, f., tečka, y, f., novější slovo =
bod, der Punkt. Sedl., Krok.

Tkací, Webe-. T. stroj, stav. Techn. T.
jehla (u provazníkův).

Tkácký, tkáctví, tkáč, na Slov. a ve
Slez. = tkadlecký, tkadlectví, tkadlec. Plk.

Tkač, e, m. T. Jg., prof. v Uh. Hradišti,
velmi mnoho slov a frasí vypsal aneb z mluvy
lidu sebral a v tomto slovníku uložil.

Tkáč, strsl. ťBkačt, textor, koř. tůk (tBk)
a přípona -(a)čB. Mkl. B. 328. Slova tkáč
i v Čechách místy užívají. Jg. Vz Tkácký.

Tkáče, ete, n., zastr., od tkáti se, herumge-
hen = welcher keinen liegenden Besitz, kei-
nen fixen Wohnsitz hat; deshalb wurde ein
solcher, wenn er gerichtlich belangt werden
sollte, auf dem Markte jener Stadt, die sei-
nem jeweiligen Aufenthalte am nächsten
war, durch den Gerichtsboten citirt. Ale
proto třmi trhy pohonie tkáče, že svého
nikde nejmá domu ani sbožie, ledno tká
se, že není zasedlý a proto je odnikudž
sehnán. Kn. rož. 60. Vz Odnikudž. Když
do hrada za tkáče pohonie koho. Ib. 59. T.
nazýval se v strčes. právě ten, kdo žádného
pozemkového statku neměl. Pr., Výb. 1. 120.,
Kn. drn. XLVIII. Tkačata (tuláci) sě země
české obíjiechu (stranila se), neb se knězě
Soběslava stydiechu. Dal. 67. 23. (str. 116. ).
Pohoním Jana Č. za tkáče a trhem. Půh.
II. 18. Aby tebe tkáčetem nepohonili. Arch.
1. 464. Cf. Tkáti se.

Tkáčiti, il, en, ení, Weber sein. Slov.

Tkáčka, y, f., die Weberin. Ve Slez. a
na Slov. Dbš. 101.

Tkáčna, y, f. = tkadlcovna, die Weber-
stätte. Slov. Bern.

Tkadlcová, é, f., die Weberin.

Tkadlcovati = tkadlčiti.

Tkadlcovina, tkadlcovština, y, f. =
tkadlcovství (opovrženě), die Weberei, das
Weberhandwerk. Ta t. letos nic nenese. Us.

Tkadlcovka, y, f. (tkalcovka) = druh
hrušek velikých, podlouhlých, žlutých, eine
Art Birnen.

Tkadlcovna, y, f. = místo, kde tkadlec
tká, die Weberwerkstatt, die Weberslätte.

Tkadlcovský, v obec. mluvě: kalcovský
(vz Tk), Weber-. T. řemeslo, Br., tovaryš,
člunek, stav, D., nástroj, stolice, cech, uzel,
dílo (plátna, kanafasy, ubrusy, ručníky atd. ).
Us. - Jg.

Tkadlcovství, n. = řemeslo, jehož úko-
lem jest zhotovovati všeliké tkaniny z příze
lněné a bavlněné, někdy také z příze vlněné
i z hedvábí na stavu tkadlcovském, die We-
berei, Leinweberei, das Weberhandwerk.
Vlnu zdělávají obyč. soukeníci. Ku t. náleží
připravování hotové již příze, tedy namá-
čení příze režné, vaření v popelu a louhu,
máchání, sušení, tlučení, aby změkla, sou-
kání a posléze snování t. j. převíjení urči-
tého počtu nití z cívek ve svazek či prouh
jediný, což se děje na snovadle. Tento sva-
zek či prouh jest pak osnova na stavu.
Osnovu třeba dříve šlichtovati, t. j. škrobem
a p. tužiti, aby byly niti tužší a hladcí. Vz
S. N. — Částky stroje, na němž se pracuje:
stav, der Webstuhl; stativa, die eine Seite
des Webstuhles. Částky příční: vratidlo, vál,
der Weberbaum, na něž se osnova navíjí;
kolo (dole), na něž se tkanina hotová na-
táčí; prsník = kulaté dřevo tvrdé, přes něž
tkanina jde a o něž se tkadlec tkaje prsy
opírá; svůrek = (jsou čtyři) přední hoření
a dolení a zadní hoření a dolení. Svůrky
čili svorky slouží k tomu, aby postranní
hlavní části stavu (stativy) spojovaly a pevně
v hromadě držely. Jest ještě jeden pro-
střední (z tvrdého, hlazeného dřeva jako
prsník) který k tomu jest, aby plátno nad
kolem přes něj šlo, aby totiž tkadlec při
práci místo měl pro kolena, aby kolenoma
do tkaniny nevrážel (netloukl) a aby tka-
nina sama jdouc z příma se shora lépe na
kolo se navíjela; překládka = jest prkénko,
oběma konci na stativách ležící, na němž
tkadlec sedí; bidla = ona pohyblivá čásť,
kterouž plátno se utkává. Visí na hoře, a.
dole sem tam se houpá. Bidla ta skládají
se ze tří dřev příčních a dvou postranních
plochých jdoucích dolu a visí na hoře na
stativách na příčním 4hranném dřevu (též
svůrku), skrze něž dvě ploché postranní
části bidel jdou a hřebíkem připevněny jsou.
Dolení příční dřevo bidel jest tlustší a z tvr-
dého dřeva, aby bidla těžší byla a při tkání
lépe přiléhala. Prostřední příční dřevo slouží
k tomu, aby tkadlec na ně ruce klásti mohl;
jest na hoře hladké, polokulaté a z tvrdého
dřeva a zove se slupka. Mezi ní a dolením
těžkým dřevem bidel jest paprsek č. papr-
slek, půr ze třtin, skrze nějž se osnova po páru
vede; aby paprslek svisle (kolmo) stál, jest
na spodní ploché části slupky a na hoření
straně doleního dřeva bidel tak zvaná zdraž,
vz Paprsek; brdo = onen nástroj zhotovený
ze silných nití a šínek, skrze nějž se osnova
vede, a který při prošloupnutí osnovu na
dvě stejné (hoření a dolení) části dělí a tak
onen průchod (fok) činí, jímž před bidlama
a paprskem tkadlec člunek s cívkou pro-
hazuje a tká. Skládá pak se brdo obyčejně
ze 4 částí a osmi šínek. Pro každou niť
v brdě je očko; hoření čásť slove adlaf,
dolení patka. Brdo zhotovuje brdař, papr-
slky paprskář. Brdo visí na skřipci; skřipec
nebo skřipce (pl. ) = ono náčiní, na němž
brdo, pod brdem rozporky a pod rozpor-
kami kleviče a pod těmi podnožky visí. Jest
pak skřipec na hoře na stativách na příč
nad bidly; a aby brdo a vše pod brdem