sb157-05 0..8296

mosaznou pleskatou jehlicí, mající zoubek na
konci (jehlou naváděcí) a druhý, an z pro-
tější strany niť po niti mu na jehlu a do
zoubku podává; říká se, že nahazuje. To
děje se tenkrát, když nového cajku (Zeug),
náčiní (rozuměj brdo s paprskem, jak tka-
dlci tomu říkají) užiti se má; dělá-li se do
starého cajku, do něhož již pracováno bylo,
pak se nenavádí, nýbrž pouze přisukuje,
navazuje, děje se to takto: ze starého kusu
zůstane částka osnovy as ½ lokte i více
v cajku t. j. v paprsku a v brdě, totiž zadní
či poslední konec osnovy; prameny se roz-
říznou a niť po niti na novou osnovu, tak
jak páry v šínkách provlečených jsou, se
přismolí. Když vše, každá niť zvlášť při-
smolena t. j. přisouknura byla, celá osnova
se brdem protáhne, aby přísmolky na druhou
stranu brda, ano i před paprsek přišly, na-
čež se prošloupne, osnova prutem, zaráž-
kou, protáhne a tak se zarazí (započne).
Když kus (popust) udělán jest, šparežně
se popínají. Na nich mívá tkadlec ženkli
a nožík. Části svůrků ven ze stativ vyční-
vajících slují čepy; v nich jsou klíny i po
straně v bidlech. Stativy mají kačenky
(zdraže). Aby stav vodorovně stál, užívá
se krokve či krokvice; stativy se podpírají
podporami; pod stativní nohy se dávají
podložky. U vratidla bývá stav výše. K šlich-
tování (kašování) osnovy slouží štětky trojí:
1. namáčečky, 2. lojovačky, 3. vytěračky.
K loji potřebí lojového prkénka. Šlichta
se dělá ze žita, z mouky a ze zemčat, na
bavlnu, na přízi z jarky t. j. z jarního žita.
Ku snování třeba snovadel (Scherrahmen);
na těch jsou dvoje rohy nahoře a dole,
o něž se pramen otáčí a zpět na snovadlech
vede. Osnovové cívky se navlékají na dráty
a cívečnici. Niti jdou párem skrze desku;
20 párů čili 40 nití dává chod. Dle počtu
chodů jest plátno buď tlustší neb tenčí —
od 40 až do 180 i 200 chodů. K soukání
cívek slouží kolečko č. kolovrat; cívky jsou
dvojí, osnovové a outkové; na každé třeba
jiného kolečka. Části kolečka: stroj, vře-
teno, kolo, klika, podnožka t. j. strojku.
Přadénko se dává na viják, viják do sta-
vce. Dle rozličnosti objemu přadénka jsou
i vijáky rozličné. Na cívky má tkadlec
u sebe na překládce škatulku. Ku poznání
chodů plátna slouží tkadlci zvětšující sklo
(die Lupe). Cévky osnovové jsou ze dřeva,
outkové z rákosu, na bavlnu též ze dřeva.
Čtyři přadénka činí stůku (stůčku), přa-
dénko má 3 šteníky, šteník 10 hrubých (vel-
kých), anebo 20 malých pásem; pásmo velké
40, malé 20 nití; pásma dělí niť, tak zvaná
pasmice. Hk. T-stvím se živiti. Sych. Vz
Stav.

Tkadlctví, n. = tkadlectví. Jg.

Tkadlcyně, ě, f. Pam. kut. šp. m: tka-
dlice, tkadlcová. Jg.

Tkadlčík, a, m., der Weberjunge. D.

Tkadlčiti, il, ení; tkadlcovati, Weberei
treiben. D.

Tkadlčný = tkadlcovský.

Tkadlec, dlce (v ob. mluvě: karlec, ka-
dlec, kalec), tkadleček, čka, m. Jeho žena:
tkadlice, tkadlička, tkadlcová. V. Vz Tk.

Der Weber. T. stammt von einem alten
partc. tkadl, jetzt tkal. Mkl. B. 313. Ot tka-
dlce, a texente. Ž. wit. Ezech. 12. Ot kadlice.
Ž. glossovaný ib. Měl jest kopie jako tka-
dlcové vratidlo. BO. Který t. čas svůj mrhá,
kapsa se mu trhá. Tč. T. dělá z návodu a
pekař z příčiny. Pk. T. tká; t. prýmů, hed-
bávní (věcí hedvábných). D. T. do osnovy
útek připravuje, plátno a kment dělá. Kom.
T. od kazu začíná; I starý t. někdy přízi
zmate. Vz Vada. Č. Zuk, zuk, zuk, grešli
vydělám, krejcar prodělám (posmívají se
tkadlcům. Jg. O t-cích starší doby vz Tk.
II. 373., 381. — T. = pavouk dlouhonohý,
phalangia, jehož velmi dlouhé a tenké nohy
od těla odtržené ještě dlouho se pohybují.
Schd. II. 523. — T., osob. jm.

Tkadlecký = tkadlcovský, Weber-. Č.
T. člunek, das Weberschifflein. Jg.

Tkadlectví, -dlctví, n. = tkadlcovství. V.

Tkadleček, čka, m., vz Tkadlec. — T.
Ludvík, spisov. čes. v 1. pol. 14. stol. Vz
S. N., Šb. H. 1. 297., Jg. H. 1. 641., Tf. H.
1. 21., Jir. H. 1. II. 289., Listy filol. 1875.
114. —120. (Gb. ).

Tkadlečiti, il, ení = tkadlčiti. Slov.

Tkadlečka, y, f. = tkadlice, die Webe-
rin. Slov. Bern.

Tkadlečna, y, f. = tkadlcovna, die Weber-
stätte. Slov. Bern.

Tkadlečný = tkadlcovský, Weber-. Tkadl.
I. 12.

Tkadlí, f. = tkadlice, zastr. Jg.

Tkadlice, e, f., die Weberin. — T., vz
Ohněnětice.

Tkadlictvo, a, n. = tkadlectví. Veleš.

Tkadlička, y. f. = tkadlice. V.

Tkadlík, Kadlík, a, m. T. Frt,, slavný
malíř čes., 1787. —1840. Vz S. N.

Tkadlna, y, f. = tkadlcovna, die Weber-
stätte. Aqu.

Tkadlní, n., tectorium. Veleš.

Tkadlnice, e, f. = tkadlice. — T. = tka-
nina, das Gewebe (zastr. ). Hus. Které hed-
vábí, která králová purpura, které zmalo-
vánie tkadlnic móž kvietí se přirovnati ?
Hus II. 352.

Tkadlo, a, n. = contextura. Žid. rkp.

Tkalcovati, Weberei treiben. Us. Rk.

Tkalcovina, tkalcovština, tkalcov-
ství, die Weberei.

Tkalcovitý. T-tí, sedentariae. Weber-
spinnen, zool. Nz.

Tkalcovka, y, f., die Weberin. Us.

Tkalcovna, y, f. = tkadlcovna.

Tkalcovský = tkadlcovský.

Tkalčík, a, m., der Weberjunge. — T.,
ploceus, pták. Rk.

Tkaloun, u, m., v ob. mluvě kaloun =
barevná bavlněná tkanice. Vz Kaloun.

Tkalounka, y, f. = tkaloun. Us. Kšá.

Tkalounkář, e, m., vz Kalounkář.

Tkalounkářský, vz Kalounkářský.

Tkalounkářství, n., vz Kalounkářství.
Prm.

Tkalský = tkadlcovský. T. škola. Bdl.

Tkalství, n. = tkadlcovství. Bdl.

Tkaň, ě, f., strslov. tkanB, přípona -nB;
tka(ti). Mkl. B. 120. T. = tkanina, v rostl.
Rst. 506. Vz Tkanina.