Předchozí (95)  Strana:96  Další (97) |
|
|||
96
|
|||
|
|||
mosaznou pleskatou jehlicí, mající zoubek na
konci (jehlou naváděcí) a druhý, an z pro- tější strany niť po niti mu na jehlu a do zoubku podává; říká se, že nahazuje. To děje se tenkrát, když nového cajku (Zeug), náčiní (rozuměj brdo s paprskem, jak tka- dlci tomu říkají) užiti se má; dělá-li se do starého cajku, do něhož již pracováno bylo, pak se nenavádí, nýbrž pouze přisukuje, navazuje, děje se to takto: ze starého kusu zůstane částka osnovy as ½ lokte i více v cajku t. j. v paprsku a v brdě, totiž zadní či poslední konec osnovy; prameny se roz- říznou a niť po niti na novou osnovu, tak jak páry v šínkách provlečených jsou, se přismolí. Když vše, každá niť zvlášť při- smolena t. j. přisouknura byla, celá osnova se brdem protáhne, aby přísmolky na druhou stranu brda, ano i před paprsek přišly, na- čež se prošloupne, osnova prutem, zaráž- kou, protáhne a tak se zarazí (započne). Když kus (popust) udělán jest, šparežně se popínají. Na nich mívá tkadlec ženkli a nožík. Části svůrků ven ze stativ vyční- vajících slují čepy; v nich jsou klíny i po straně v bidlech. Stativy mají kačenky (zdraže). Aby stav vodorovně stál, užívá se krokve či krokvice; stativy se podpírají podporami; pod stativní nohy se dávají podložky. U vratidla bývá stav výše. K šlich- tování (kašování) osnovy slouží štětky trojí: 1. namáčečky, 2. lojovačky, 3. vytěračky. K loji potřebí lojového prkénka. Šlichta se dělá ze žita, z mouky a ze zemčat, na bavlnu, na přízi z jarky t. j. z jarního žita. Ku snování třeba snovadel (Scherrahmen); na těch jsou dvoje rohy nahoře a dole, o něž se pramen otáčí a zpět na snovadlech vede. Osnovové cívky se navlékají na dráty a cívečnici. Niti jdou párem skrze desku; 20 párů čili 40 nití dává chod. Dle počtu chodů jest plátno buď tlustší neb tenčí — od 40 až do 180 i 200 chodů. K soukání cívek slouží kolečko č. kolovrat; cívky jsou dvojí, osnovové a outkové; na každé třeba jiného kolečka. Části kolečka: stroj, vře- teno, kolo, klika, podnožka t. j. strojku. Přadénko se dává na viják, viják do sta- vce. Dle rozličnosti objemu přadénka jsou i vijáky rozličné. Na cívky má tkadlec u sebe na překládce škatulku. Ku poznání chodů plátna slouží tkadlci zvětšující sklo (die Lupe). Cévky osnovové jsou ze dřeva, outkové z rákosu, na bavlnu též ze dřeva. Čtyři přadénka činí stůku (stůčku), přa- dénko má 3 šteníky, šteník 10 hrubých (vel- kých), anebo 20 malých pásem; pásmo velké 40, malé 20 nití; pásma dělí niť, tak zvaná pasmice. Hk. T-stvím se živiti. Sych. Vz Stav. Tkadlctví, n. = tkadlectví. Jg.
Tkadlcyně, ě, f. Pam. kut. šp. m: tka-
dlice, tkadlcová. Jg. Tkadlčík, a, m., der Weberjunge. D.
Tkadlčiti, il, ení; tkadlcovati, Weberei
treiben. D. Tkadlčný = tkadlcovský.
Tkadlec, dlce (v ob. mluvě: karlec, ka-
dlec, kalec), tkadleček, čka, m. Jeho žena: tkadlice, tkadlička, tkadlcová. V. Vz Tk. |
Der Weber. T. stammt von einem alten
partc. tkadl, jetzt tkal. Mkl. B. 313. Ot tka- dlce, a texente. Ž. wit. Ezech. 12. Ot kadlice. Ž. glossovaný ib. Měl jest kopie jako tka- dlcové vratidlo. BO. Který t. čas svůj mrhá, kapsa se mu trhá. Tč. T. dělá z návodu a pekař z příčiny. Pk. T. tká; t. prýmů, hed- bávní (věcí hedvábných). D. T. do osnovy útek připravuje, plátno a kment dělá. Kom. T. od kazu začíná; I starý t. někdy přízi zmate. Vz Vada. Č. Zuk, zuk, zuk, grešli vydělám, krejcar prodělám (posmívají se tkadlcům. Jg. O t-cích starší doby vz Tk. II. 373., 381. — T. = pavouk dlouhonohý, phalangia, jehož velmi dlouhé a tenké nohy od těla odtržené ještě dlouho se pohybují. Schd. II. 523. — T., osob. jm. Tkadlecký = tkadlcovský, Weber-. Č.
T. člunek, das Weberschifflein. Jg. Tkadlectví, -dlctví, n. = tkadlcovství. V.
Tkadleček, čka, m., vz Tkadlec. — T.
Ludvík, spisov. čes. v 1. pol. 14. stol. Vz S. N., Šb. H. 1. 297., Jg. H. 1. 641., Tf. H. 1. 21., Jir. H. 1. II. 289., Listy filol. 1875. 114. —120. (Gb. ). Tkadlečiti, il, ení = tkadlčiti. Slov.
Tkadlečka, y, f. = tkadlice, die Webe-
rin. Slov. Bern. Tkadlečna, y, f. = tkadlcovna, die Weber-
stätte. Slov. Bern. Tkadlečný = tkadlcovský, Weber-. Tkadl.
I. 12. Tkadlí, f. = tkadlice, zastr. Jg.
Tkadlice, e, f., die Weberin. — T., vz
Ohněnětice. Tkadlictvo, a, n. = tkadlectví. Veleš.
Tkadlička, y. f. = tkadlice. V.
Tkadlík, Kadlík, a, m. T. Frt,, slavný
malíř čes., 1787. —1840. Vz S. N. Tkadlna, y, f. = tkadlcovna, die Weber-
stätte. Aqu. Tkadlní, n., tectorium. Veleš.
Tkadlnice, e, f. = tkadlice. — T. = tka-
nina, das Gewebe (zastr. ). Hus. Které hed- vábí, která králová purpura, které zmalo- vánie tkadlnic móž kvietí se přirovnati ? Hus II. 352. Tkadlo, a, n. = contextura. Žid. rkp.
Tkalcovati, Weberei treiben. Us. Rk.
Tkalcovina, tkalcovština, tkalcov-
ství, die Weberei. Tkalcovitý. T-tí, sedentariae. Weber-
spinnen, zool. Nz. Tkalcovka, y, f., die Weberin. Us.
Tkalcovna, y, f. = tkadlcovna.
Tkalcovský = tkadlcovský.
Tkalčík, a, m., der Weberjunge. — T.,
ploceus, pták. Rk. Tkaloun, u, m., v ob. mluvě kaloun =
barevná bavlněná tkanice. Vz Kaloun. Tkalounka, y, f. = tkaloun. Us. Kšá.
Tkalounkář, e, m., vz Kalounkář.
Tkalounkářský, vz Kalounkářský.
Tkalounkářství, n., vz Kalounkářství.
Prm. Tkalský = tkadlcovský. T. škola. Bdl.
Tkalství, n. = tkadlcovství. Bdl.
Tkaň, ě, f., strslov. tkanB, přípona -nB;
tka(ti). Mkl. B. 120. T. = tkanina, v rostl. Rst. 506. Vz Tkanina. |
||
|
|||
Předchozí (95)  Strana:96  Další (97) |