sb157-05 0..8296

umíš-li rukavicí zatkati, ale budeš tkáti
(cpáti) pláštěm. Mus. — co s čím. Umí
dobře lháti, lež jednu s druhou tkáti. Č. —
se kudy: po zemi (toulati se). Cf. Tkáče.
Dal. Kde sě tak dlúho tkáš, že o svém
mistře nic netbáš? Mst. v. 81. T-ti se po
horách. BO. — kde jak. I dal se jim
v zemi po vóli t. (toulati). Dal. 77. — co
z čeho. Z osnovy a útku těc sobě plátno.
Hugo. Z blysků slunka zoři tkáš. Sš. Bs. 2.

Tklivě, jührend. T. mluvil mu do svě-
domí. Us. Šd.

Tklivosť, i, f. = snadnosť k pohnutí,
čilosť, rozčilenosť, popudlivosť, dotklivosť,
die Rührung, Empfindsamkeit. Krok., Ja.

Tklivý = snadný k pohnutí, pohnutelný,
citlivý, čilý (pass. význam), leicht zu rühren,
empfindsam. T. srdce. T-vá a věrná láska.
Gníd. — T. = hýbající, rührend (aktiv. vý-
znam). T. prostota, Jg., slovo. T. Poroučel
jim slovy tklivými syna i dceru. Pal. III.

3. 263. Tklivým hlasem se loučiti. Č. Smrť
šlechetného Ondřeje Puklice, o níž obraz
živý a tklivý nám zachován. Pal. Děj. IV.

4. 385.

Tkmieti, vz Zatkměti.

Tknouti, tknu, ul, ut, utí; (zastr. tku),
tkl nebo tekl, tčen, tčení; týkati, týkám a
týči; týkávati. Tknouti = bodnouti, pích-
nouti, vraziti, stechen, stecken; dosáhnouti,
zavaditi, makati, berühren, anrühren, tas-
ten, betasten; dotknouti (krátce se zmíniti,
V. ), erwähnen, berühren; pohnouti, rühren,
erschüttern; štípnouti, einen mit Stichel-
reden angreifen, ihn treffen; se = tknouti,
o něco lehce zavaditi, berühren, anrühren;
beží oč, jde oč, es betrifft, es geht an. Jg.
Staroslov. teknąti, tangere. Srov. got. tē-
kan, berühren, anrühren, řecky rttayáv. Mkl.
L. 79. Tknouti, tB: poteknąti, impingere.
Mkl. B. 423. — co, koho čím: špendlíkem,
Vrat., rukou, prstem (dosáhnouti, makati,
V. ). Us. Pečetí není tknuto. D. T-ti koho
rodem (o příbuzných). Us. — koho = po-
hnouti, štípnouti (slovy). L. — se čeho,
koho. Jen se ho tekl. Ros. Nepřindeš k po-
koji, jak se nechceš práce tknouti. Morav.
Tč. Co se svědectví falešného tkne. NB.
Tč. 231. Zahrada týká se řeky. D. Tekla
se kopřiva plotu (Cf. Napila se naše kráva
z vaší kašny. O dalekém příbuzenství se
říká). Prov. Co se tkne žen (betrifft). V.
Tykachu se druh druha. Rkk. Co se tklo
navrácení lodi. Ler. Co se tkne lot. Žal.
Tak že by se tklo někoho. Dh. 111. Co se
toho týká. D. Tebe se to týkalo. D. Co se
mne týče (což na mně jest). Co se cti týče.
Sych. To se tebe netýká. Us. Na větším
díle nás se to týká. Sych. Cizího se netkni.
T. se břitvy. Jd. — Br., Har., Kom. — se
s kým. Týká se pole s polem. Ros. — se
čeho kde. Plech na plechu přiléhá, neb se
ho v mnohých punktech týče. Hlas.

Tknutí, n. = bodnutí, píchnutí, der Stich.
Ben. — T. = máknutí, sáhnutí, dotknutí,
die Berührung. V., Kom. — T. = doraz na
srdce, der Eindruck. D. — Jg.

Tknutý; tknut, a, o, berührt. V. Tehdy
již tknuté žalobnici schází na svědomie; Otce
ženy Tomana tknutého. NB. Tč., 94., 144.

-tko, přípona: čerpátko, dělítko. Vz -dko.

Tkvělec, lce, m. = tkvínec. Šm.

Tkvínec, nce, m., belemnites, živočich
studenokrevný. Krok. I. c. 105.

Tkvíti, tkvím, (tkvíl) a ěl, ění = vetknu-
tým býti, trčeti, vězeti, stecken. Jg. — kde.
Železo tkví v ráně. L. To dobře tkví v pa-
měti. Us. — Ráj., Č. Na nebi hvězdy tkví.
L. Pod obočím jeho bezstrašná tkvíla od-
vaha. Ráj. Ustavičně při něm tkvěla. L.
Tkví na něm domnění. Dch. Na omylu t.
Kos. Ol. I. 88. Jež tak v drahej krásě
tkvieše. Kat. 191. Kříž — to znak ti známý
jest, v něm tkví všecka naše česť. Sš. Bs.
64.

Tkvu, zastr. = kvetu.

Tkymač, e, m. = běhal, tulák, der Schwär-
mer, Vagabund. Aqu.

Tkýmati se = toulati se, schwärmen,
herumschweifen, herumlaufen. Aqu. — od-
kud. Život se jim ze žil tkýmá (kypí). Sš.

Tkysati; tkysiti, il, en, ení = dotýkati
se, lízati, lízáním okoušeti; hnáti se za čím,
napadati, berühren, lecken, leckend kosten;
anfallen, treiben. — koho, čeho. Hřešie
lakotní, když to jedie, toho tkysají, jehož
by jiesti neměli neb tkysati. Št. Nestydatě
koho tkysati. Št. — se s kým. Št. — čeho
jak. Nebo aby opět bez času za obyčej
jídla tkysali, nechtějiece toho obyčeje la-
koty přemoci. Chč. P. 156. a.

Tl. Ve skupenině této rozlišuje se t v s:
číslo m. číttlo od čt (čBt) v čísti. Vz -tlo,
Rozlišování, T. Kt. — Tl, kořen: tlíti,
talov. Bž. 31.

Tla, y, f. = strop, die Decke. Na Mor.
Brt., Kd. U Brodu Uherského starší družba
palici o tlu opírá, načež se hosté k tanci
berou. Sš. P. 445. Postel peřinami až do
tly vystlaná. Brt. Vz Strop.

Tlačar, a, m. = tiskař, der Drucker.
Slov. Plk.

Tlačba, y, f., na Slov. = šlapání obilí
koňmi (m. mlácení), das Treten des Ge-
treides. Plk.

Tlačení, n., das Drücken, Pressen, der
Druck. T-ním vytáhnouti (vytisknouti). V.
T., tlak, ráz, strknutí, strkání, strk, der
Stoss, Druck. Sedl. — T. v žaludku = bo-
lení, das Magendrücken. D. — T. knihy,
tisk, der Druck. T-ní knihy opatřiti, vésti,
říditi. Sm.

Tlačenice, e, f. = mačkanice, das Ge-
dränge. Taková t. byla na mostě. V. T.,
žeby jablko nepropadlo. Dch.

Tlačenička, y, f. = tlačená sukně, sukně
z látky tlačené. Na Slov. Kd. Vz Tlačenka,
Tištěnka.

Tlačenka, y, f. = tlačenička. Mor. Mtl.

Tlačený; -čen, a, o, gedrückt, gepresst.
Míza z tlačených hroznu. Kom. T-né víno,
kniha (tištěná). Ros. T-čené zboží kovové,
gedruckte (gepresste) Metallwaaren, Dch.,
sukně. Vz Tlačenička, Tištěnka. Na morav.
Valaš. Šd.

Tlačiar, a, m, der Getreidetreter, kdo
šlapaje na obilí zrna z klasu vylupuje. Slov.
Dbš. 98. Cf. Tlačba.

Tlačicí péro, páka, zpruha, stroj, síla,
válec, Druck-. Us.