sb157-05 0..8296

102

Do sebe t. (žaludek nacpávati), sich den
Bauch vollstopfen. — T. na slov. = tleskati
rukama, klatschen. Rybay. — T. = tlachati.
Již. Mor. Šd.

Tlaskavě, schnalzend. Ros.

Tlaskavec, vce, m. = tlaskač.

Tlaskavosť, i, f., schnalzende Beschaffen-
heit.

Tlaskavý = kdo tlaská, der Schnalzende.

Tlasknouti, vz Tlaskati.

Tlasknutí, n. = lusknutí, der Schnalzer.
D.

Tlaskot, u, m., das Schnalzen. Rk.

Tlašci, několik domů u Vsetína na Mor.
PL.

Tlaščeť = tlaskati. Mokrý bot tlaščí, raci
tlaščíja. Na Mor. Zlínsku. Brt.

Tlátoliště, ě, n., ledus, zastr. Rozk. Cf.
Tratoliště.

Tľct = tlouci. Na Slov. Sl. ps. 114.

Tlč, na Slov. = tluč. Plk.

Tlček, čku, m. = tlúček, kotulka, tlouk
o máselnici. Mor. Brt. Vz Tlúček.

Tlčenka, y, f. = chalupa tak budovaná,
že na základ z kamene vyzděný přičinily se
mezi koly desky tak vzdálené od sebe, jak
široká měla býti zeď; mezi desky ty sypala
se hlína a utloukala v pevnou masu; pak se
desky posouvaly do délky i do výšky, až
zdi dokola patřičných rozměrů nabyly. Mtc.
1877. 139. (Brt. ).

Tle = tlel. Vz Tleti. — T., e, f. = tlení?
Rad. sv. Mar. Rkp.

Tlelát, u, m. = zpráchnivélé dřevo, ver-
modertes, morsches Holz.

Tlelosť, i, f. = zetlelosť, die Morschheit,

Tlelý, zetlelý, morsch.

Tlení, n. = pukření, hnití, die Verwesung.
T. = onen postup rozkladu ústrojných slou-
čenin, při němž působením kyslíku vzduchu
zvolna se okysličují. Vz S. N. — T. = chřa-
dnutí těla, die Dürrsucht. V.

Tlenina, y, f. = ztlelé dřevo, etwas Ver-
westes.

Tlenivý = schwindsüchtig, verwesend;
glimmend.

Tlesk, u, m. = tlesknutí, Klatsch, m. T.
rukama. BO. T. křídel (ptačích). BO.

Tleskač, e, m., der Klatscher. Placený t.,
der Claqueur. Dch.

Tlcskačka, y, f., die Klatscherin. Us.

Tleskal, a, m. = tleskač.

Tleskala, y, m. = tlachal. Ten t. toho
natláská. Mor. Šd.

Tleskanec, nce, m. = pleskanec, mák
polní n. vlčí, papaver rhoeas, die Klatsch-
rose. Rostl. III. 55., Rstp. 60.

Tleskání, n., das Klatschen. Jel. T. v tělo-
cviku. Vz KP. I. 481.

Tleskatec, tce, m. = kalounice, der Band-
wurm. Plk.

Tleskati, tleskávati; tlesknouti, sknul a
skl, ut, utí; tleštiti, il, en, ění, klatschen,
klappen, plätschern. — abs. Prší, jen tleská.
D. — čím: rukama. V., Br., D. — nad čím.
T. budu rukama nad ním, nad lakomstvím
tvým. Proch. Děti všecky jako na posměch
nad hlavou rukama tleskají. Sš. P. 727. —
čím (kam): rukou v ruku, Proch.; rukama
v hromadu. Vus., Aesop. T. rukama, plau-

dere. Ž. wit. 46. 2. Rukama tleskala. Sš. P.
32. Je sě rukama tleskati. BO. Tleštiti zvo-
nečky. BO. — komu, D., kde: v divadle. —
komu kam: rukou na rameno. Sych. —
proč. T. někomu na znamení pochvaly. J.
tr. — kdy kam. Při hromu tleská si v ruce.
Kká. Š. 46.

Tleskatosť, i, f. = pleskatosť, die Flach-
heit.

Tleskatý = pleskatý, splesklý, spleštilý,
flach gedrückt. Rostl. I. 95. a.

Tlesknouti, vz Tleskati.

Tlesknutí, n., der Klatsch.

Tleskohlav, a, m., anthribus, hmyz. Krok.
II. 255.

Tleskot, u, m. = tleskání D. Hlasitý t.,
lautes Klatschen. Us.

Tleskouš, e, m., plotosus, ryba sumco-
vitá. Krok. I. d. 108.

Tleskuchtivý, klatschlustig. Šm.

Tleskyva, y, f., taleas, hmyz. Krok. II.
b. 260.

Tleštice, e, f. = železné náčiní. 1519.

Tlešťka, tleška, y, f. = dlasek, die Schotte.
V.

Tleti se = chvěti se, teteliti se, zittern. —
komu proč. Dušička se mu strachem tlela.
U Opav. Klš.

-tlice (-tlB), přípona: petlice. Mkl. B. 175.

Tlíti (m. tleti), tlím (na Ostrav.: tlu, tleš,
tlel a tlil, tletí, Tč. ), tlel, ení: tlívati = ubý-
vati, mizeti, schnouti, abzehren, abnehmen,
schwinden; práchnivěti, modern, morsch wer-
den, verwesen; doutnati, glimmen. Jg. —
Strsl. tblêti, corrumpi; tbl hängt mit tBr zu-
sammen. Mkl. L. 27., B. 431. (Hý. ). — abs.
Aniž toho blaženie dokonalého světí v ne-
beském království sú dosáhli, poněvadž ješče
jich těla zde nynie hnijí a jich kosti hnijíce
tlejí. Hus III. 298. Ten člověk hrubě tlí.
Ros. Dřevo tlí (schne; prachniví). D., V.
Oheň tlí (počíná se rozhořovati), Ros., popel
tlí, D., uhlí, hubka tlí. Sych. — od čeho:
šat od molů tlí. Pešín. — v čem, kde. V za-
pomenutí tleliby skutkové a jména. Mudr.
Msta v srdci jeho tlí. Sych. V těch kamnech
to jenom tlí (doutná, nehoří plamenem), es
glimmt nur. Us. Šd. Už v něm tlelo. V již.
Mor. Šd. Vz násl. — komu. Už mu tlela
kočička (zaječí ocásek — byla v něm malá
dušička, er war in der Klemme). Mor. Brt.

Tlívavec, vce, m., pyrorthit, nerost. Miner.
482.

1. Tľk, u, m., na Slov. — tluk. To moje
srdénko v takovém žalári, jak keby ho tľkol
v medeném mažári. V medeném mažári me-

denýma tľky: to moje srdénko má takové
muky. Sl. ps. 115.

2. Tlk, kořen: tluku, potloukám, tlačím,
vytlačím. Bž. 31.

Tlkanica, e, f., die Schlagfackel. Slov.
Plk.

-tlo, přípona jmen podstatných. Před
touto příponou zubnice se rozlišuje v s, v něž
se i sykavka z důvodův eufonických spodo-
bila: mas-tlo, ves-tlo, obás-tlo, povřes-tlo;
čis-tlo a p. z maz-tlo, vez-tlo, povřez-tlo (sr.
povraz, provaz), čit-tlo. Ve tvarech zmíněných
pak zubnice i vypadla mezi s a l jako v čes.
sloup proti strsl. stlBpB a sloven. stlp, v čes.