Předchozí (101)  Strana:102  Další (103) |
|
|||
102
|
|||
|
|||
Do sebe t. (žaludek nacpávati), sich den
Bauch vollstopfen. — T. na slov. = tleskati rukama, klatschen. Rybay. — T. = tlachati. Již. Mor. Šd. Tlaskavě, schnalzend. Ros.
Tlaskavec, vce, m. = tlaskač.
Tlaskavosť, i, f., schnalzende Beschaffen-
heit. Tlaskavý = kdo tlaská, der Schnalzende.
Tlasknouti, vz Tlaskati.
Tlasknutí, n. = lusknutí, der Schnalzer.
D. Tlaskot, u, m., das Schnalzen. Rk.
Tlašci, několik domů u Vsetína na Mor.
PL. Tlaščeť = tlaskati. Mokrý bot tlaščí, raci
tlaščíja. Na Mor. Zlínsku. Brt. Tlátoliště, ě, n., ledus, zastr. Rozk. Cf.
Tratoliště. Tľct = tlouci. Na Slov. Sl. ps. 114.
Tlč, na Slov. = tluč. Plk.
Tlček, čku, m. = tlúček, kotulka, tlouk
o máselnici. Mor. Brt. Vz Tlúček. Tlčenka, y, f. = chalupa tak budovaná,
že na základ z kamene vyzděný přičinily se mezi koly desky tak vzdálené od sebe, jak široká měla býti zeď; mezi desky ty sypala se hlína a utloukala v pevnou masu; pak se desky posouvaly do délky i do výšky, až zdi dokola patřičných rozměrů nabyly. Mtc. 1877. 139. (Brt. ). Tle = tlel. Vz Tleti. — T., e, f. = tlení?
Rad. sv. Mar. Rkp. Tlelát, u, m. = zpráchnivélé dřevo, ver-
modertes, morsches Holz. Tlelosť, i, f. = zetlelosť, die Morschheit,
Tlelý, zetlelý, morsch.
Tlení, n. = pukření, hnití, die Verwesung.
T. = onen postup rozkladu ústrojných slou- čenin, při němž působením kyslíku vzduchu zvolna se okysličují. Vz S. N. — T. = chřa- dnutí těla, die Dürrsucht. V. Tlenina, y, f. = ztlelé dřevo, etwas Ver-
westes. Tlenivý = schwindsüchtig, verwesend;
glimmend. Tlesk, u, m. = tlesknutí, Klatsch, m. T.
rukama. BO. T. křídel (ptačích). BO. Tleskač, e, m., der Klatscher. Placený t.,
der Claqueur. Dch. Tlcskačka, y, f., die Klatscherin. Us.
Tleskal, a, m. = tleskač.
Tleskala, y, m. = tlachal. Ten t. toho
natláská. Mor. Šd. Tleskanec, nce, m. = pleskanec, mák
polní n. vlčí, papaver rhoeas, die Klatsch- rose. Rostl. III. 55., Rstp. 60. Tleskání, n., das Klatschen. Jel. T. v tělo-
cviku. Vz KP. I. 481. Tleskatec, tce, m. = kalounice, der Band-
wurm. Plk. Tleskati, tleskávati; tlesknouti, sknul a
skl, ut, utí; tleštiti, il, en, ění, klatschen, klappen, plätschern. — abs. Prší, jen tleská. D. — čím: rukama. V., Br., D. — nad čím. T. budu rukama nad ním, nad lakomstvím tvým. Proch. Děti všecky jako na posměch nad hlavou rukama tleskají. Sš. P. 727. — čím (kam): rukou v ruku, Proch.; rukama v hromadu. Vus., Aesop. T. rukama, plau- |
dere. Ž. wit. 46. 2. Rukama tleskala. Sš. P.
32. Je sě rukama tleskati. BO. Tleštiti zvo- nečky. BO. — komu, D., kde: v divadle. — komu kam: rukou na rameno. Sych. — proč. T. někomu na znamení pochvaly. J. tr. — kdy kam. Při hromu tleská si v ruce. Kká. Š. 46. Tleskatosť, i, f. = pleskatosť, die Flach-
heit. Tleskatý = pleskatý, splesklý, spleštilý,
flach gedrückt. Rostl. I. 95. a. Tlesknouti, vz Tleskati.
Tlesknutí, n., der Klatsch.
Tleskohlav, a, m., anthribus, hmyz. Krok.
II. 255. Tleskot, u, m. = tleskání D. Hlasitý t.,
lautes Klatschen. Us. Tleskouš, e, m., plotosus, ryba sumco-
vitá. Krok. I. d. 108. Tleskuchtivý, klatschlustig. Šm.
Tleskyva, y, f., taleas, hmyz. Krok. II.
b. 260. Tleštice, e, f. = železné náčiní. 1519.
Tlešťka, tleška, y, f. = dlasek, die Schotte.
V. Tleti se = chvěti se, teteliti se, zittern. —
komu proč. Dušička se mu strachem tlela. U Opav. Klš. -tlice (-tlB), přípona: petlice. Mkl. B. 175.
Tlíti (m. tleti), tlím (na Ostrav.: tlu, tleš,
tlel a tlil, tletí, Tč. ), tlel, ení: tlívati = ubý- vati, mizeti, schnouti, abzehren, abnehmen, schwinden; práchnivěti, modern, morsch wer- den, verwesen; doutnati, glimmen. Jg. — Strsl. tblêti, corrumpi; tbl hängt mit tBr zu- sammen. Mkl. L. 27., B. 431. (Hý. ). — abs. Aniž toho blaženie dokonalého světí v ne- beském království sú dosáhli, poněvadž ješče jich těla zde nynie hnijí a jich kosti hnijíce tlejí. Hus III. 298. Ten člověk hrubě tlí. Ros. Dřevo tlí (schne; prachniví). D., V. Oheň tlí (počíná se rozhořovati), Ros., popel tlí, D., uhlí, hubka tlí. Sych. — od čeho: šat od molů tlí. Pešín. — v čem, kde. V za- pomenutí tleliby skutkové a jména. Mudr. Msta v srdci jeho tlí. Sych. V těch kamnech to jenom tlí (doutná, nehoří plamenem), es glimmt nur. Us. Šd. Už v něm tlelo. V již. Mor. Šd. Vz násl. — komu. Už mu tlela kočička (zaječí ocásek — byla v něm malá dušička, er war in der Klemme). Mor. Brt. Tlívavec, vce, m., pyrorthit, nerost. Miner.
482. 1. Tľk, u, m., na Slov. — tluk. To moje
srdénko v takovém žalári, jak keby ho tľkol v medeném mažári. V medeném mažári me- denýma tľky: to moje srdénko má takové
muky. Sl. ps. 115. 2. Tlk, kořen: tluku, potloukám, tlačím,
vytlačím. Bž. 31. Tlkanica, e, f., die Schlagfackel. Slov.
Plk. -tlo, přípona jmen podstatných. Před
touto příponou zubnice se rozlišuje v s, v něž se i sykavka z důvodův eufonických spodo- bila: mas-tlo, ves-tlo, obás-tlo, povřes-tlo; čis-tlo a p. z maz-tlo, vez-tlo, povřez-tlo (sr. povraz, provaz), čit-tlo. Ve tvarech zmíněných pak zubnice i vypadla mezi s a l jako v čes. sloup proti strsl. stlBpB a sloven. stlp, v čes. |
||
|
|||
Předchozí (101)  Strana:102  Další (103) |