sb157-05 0..8296

103

sklo, zblo (vedlé stéblo) proti strsl. stbklo
a strčes. stblo. Sr. spouznouti (Us. na Plaště)
m. spoustnouti. Přípona -tlo přešla také
někdy v -slo jako t nezřídka v s, ne však
k vůli l, srv. řec. T£(/ac z rt^az a p. -slo
pak připíná se obyč. na otevřené kmeny:
reme-slo (vz Řemeslo), ku-zlo foneticky m.
ku-slo z koř. ku. Prk. Př. 22. (dle Schmidta
v Kuhnových Beitr. VII. ) proti Mkl., jenž
ve slovech nahoře uvedených vidí příponu
-lo, před níž zubnice přešla v s. Ob. Hl. 105.
praví: Někdy ukazuje se proměna zl v sl;
zejména ve slovích vez — veslo, vrz — po-
vříslo, maz — máslo, vaz — obáslo (len ob-
vázaný na přeslici). Ale tu je příponou
vlastně -tlo a veslo atd. nevzniklo tedy
z vez-lo, nýbrž z vez-tlo, totiž spodobením
jasného z s temným t a pak odsutím hlásky t.
Cf. T.

Tlojiti, il, en, ení = trápiti, boleti, quä-
len, schmerzen, drücken. Slov. — koho kde.
V žaludku mne cosi tlojí. Na Slov. Koll.

Tlók, a, m., vz Tluk.

Tlolka, y, f. = tielka, ztyřelé dřevo, které
tlí a jehož usušeného jako hubky užívají.
Na Ostrav. Tč.

Tloskov, a, m., ves u Neveklova. Vz S. N.

Tlouci (m., tloukti, vz Kt.; v obec. mluvě:
tlouct), tluku (na Slov. tlku, v obec. mluvě
tluču), češ atd., tluc (tlucte; v obec. ml.:
tluč), tluka (ouc; zastar. tluče, íc), tloukl
(přechod. tlouk, tloukši), tlučen, ení. Vz
Péci. Tloukati, tloukávati. Starosl. tltka,
pulso, koř. tlBk, k. Mkl. L. 28., B. 421. (Hý. ).
T. = tuho bíti, mocně udeřiti, schlagen,
stampfen, stossen; hmožditi, stufen, pau-
schen; pohybovati se, schlagen; bouřiti, kle-
pati, pochen, lärmen: zpívati, singen, schla-
gen; se = bíti se, sich herumschlagen, balgen;
potloukati se, toulati se, unruhig, herum-
ziehen, poltern. Jg. — abs. Tloukl, přišed
k jeho domu. GR. Tak dlouho tluče, až mu
pro jeho nezbedné tlučení otevříno bývá.
BR. II. 32. a. Svatý Petře, vemte klíče,
pohledněte, kdo to tluče; Kovář vždycky
tlúká, byla bych já hlúpá. Sš. P. 25., 483.
(Tč. ). Hodiny tlukou m.: bijí. Brt. Přijdu,
kdyby 70 hromů tlouklo. Us. Kf. A já
stojím u dveří a tluku, uslyší-li kdo hlas
mój a otevře mi dvéře, vejdu k němu a
budu s ním večeřeti a on se mnú. Hus II.
3. Tlouci ano neotevrou, volati ano nepře-
vezou. Vz Marný. Lb. Kdo tluče, tomu se
otevře. Č. Ktož tluče, tomu otevrú. Flaška.
Tluče srdce, D., mlýn (když běhoun nejde
vodorovně, a o spodek tluče). Vys. Kdo to
tluče? Us. Tlukoucímu otevříti. Br. Puls
tluče. D. Slavík, pěnkava, křepelka tluče.
(Jg. myslí, že jest to german., užíváť prý
se jindy slovesa zpívati. Pěnkava zpívá)..
Us. — co, koho. Co mne tlučeš? Us. T.
máslo (tlukadlem), Us., len, D., cukr, ko-
ření, popruhy (tkáti), Dch., šachtu (hloubiti).
Vys. Kolik je hodin? Tlouklo šest. Us. Dch.
T-ci berana (dřímati), špačky. Vz Špaček.
Tlouci (= tříti) bídu. Ve Slez. Šd. — (co,
koho, se) čím. T. rukou, křídlem, holí,
kladivem. Us. Tluče silnú pěsťú. Rkk. 48.
T. pecky kamene mlýnského pemrlicí. Vys.
T. hubou (hubovati). Kom. Dotud hubou

tloukl, až nám to namluvil. Sych. Druhý pak že pěstí tloukl na obraz jakýsi svatý.
Pal. III. 3. 78. — s čím. Tloukl s pěstí na
stůl. šp. m.: tloukl pěstí. Š. a Ž. — (co
koho, čím) kam. T. na buben. D. Na ve-
liký buben t, (něco hřmotně rozhlašovati).
Us. Dch. Když pak tloukl na dvérce vrat.
Sš. Sk. 140. Když tlučete na dvéře jeho
milosrdenství. BR. II. 32. a. Na jedno ko-
vadlo tlouci (sobě pomáhati); kladivem na
dvéře. V Kdo nám to tluče na naše vrata?
Ať neotlouká stříbra a zlata; T-če na okno
i na dveři: Poď mi, má Františko, poď,
odevři; Tluče na dveři: Bratře otevři, založ
mne bratře penězi. Sš. P. 127., 219., 525.
(Tč. ). Tluč v buben. Us. Dch. Učení do ně-
koho t. Us. Dch. T. se na koho = na dvéře
k němu tlouci. Lom., Br. Kamenem v nebe
tloukl. Peyt. T. někoho pěstí do zad, do
hlavy. Us. Tluče ho Janek pod kolena
(o lenochu). Č. Tomu tupému klukovi aby to
člověk do hlavy tloukl. Us. Dch. Z mladu´s
mě česal zlatým hřebelcem, včilé mě t-češ
do hlavy tylcem. Sš. P. 532. — co oč. Tluc
(tluč) hlavu o zeď, co si vytlučeš? (Hlavou
zdi neprorazíš). Prov., Č. Tluče si nohy
o kamení. Er. P. 74. — co odkud. Jelen
lýko s nových parohů tluče. Šp. Vz Tluč. —
co kde: Kroupy v stoupě t. (opíchati), Us.,
cukr ve hmoždíři pistí. Kom. Smetanu t-ci
v máselnici. Dch. A posavad se to přátel-
ství nezi nimi tluče (jaks taks udržuje).
Us. Vk. Slavíček v háječku tluče svou
písničku. Er. P. 462. V těch místech zlo-
dějové se tlukou. Ler. Kerá se myšlenie
najviece v tvém srdci tlukú? Hus III. 144.
Tlouci na věži na poplach. Us. Dch. Máslo
v belíku t. Ml. Pecky kladívkem na stole
t. Us. Nevděčnému nic není vděk, by mu
pak i pecky na hlavě tloukl. Vz Nevděčný.
Č. — za co. Srdce za minutu 75krát tluče.
Us. (Ml. ). Za 5 zlatých to kamení tluče. —
co, se jak. Podlé řádů se netlouci, ale
v hospodě zůstávati. BR. II. 238. Ten pút-
ník, bez přestánie tluka voláše. Pass. 29.
(Hý. ). — se. Kde se chudoba tluče (je).
Reš. Co se to tam t-če? Ros. — se s kým:
s nepřítelem. — se s čím kde. Že ten lotr
s svými loďmi se tu nedaleko tluče. Pref. —
se ke komu = na dvéře k němu tlouci.
Jg. — se kde. Tlukou se mezi sebou. L.
Tluče se lodí mezi vlnami (je tlučena). Jel.
— se kudy: T. se po světě, Us., po vsech,
Zlob., po dědinách. Sych. Po pustinách
bloudí a kamením se tluče. Tyl. Tluče se
kdesi světem. Us. Šd. T. se po službách.
Arch. I. 176. Pokostnice, že se po kostech
tluče a obecně slove dna. Hus II. 376. T.
se po frejích, po pitích. Vz Zhýralý. Č.
Neštěstí ne po horách, ale po lidech se
tluče. Prov. Dna se po mně tluče; pakost-
nice po těle se tluče. Lk. T-če se po všech
peklích. Č.

Tloučatka, y, f., pistillaria. T. měňavá,
p. micans. Rstp. 1927.

Tlouček, čku. m., na Mor. a Sloven. =
palička, die Keule, der Schlägel. T-ček do
hmoždíře. D. Vz Tlouk.

Tloučka, y, f., na Mor. = hmoždíř, der
Mörser. D. Tloučka je dřevěná a tluče se