sb157-05 0..8296

104

v ní obyčejně mák; hmoždíř je železný n.
mosazný na cukr, koření atd. Mřk. — T.,
y, m. = sluha vesnický hromadu svolávající,
der Dorfservus. Us.

Tlouk, tluk, u, m. = náčiní ku tlučení,
palička, moutev, moutvice, tlukadlo, pích, der
Stössel, Schlägel, Stampfer, Stampfel. T. =
palička u hmoždíře, die Mörserkeule; tlukadlo
v máslnici, der Butterstämpfel. T. valchovací,
beran, die Stampfkeule (bei der Walke). Šp.
T. = dřevo, jímž se drůbeři nebo dobytku
brambory tlukou. Us. Ktk., Vrů. - T. =
rybářská hůl k vytloukání hlubin a k na-
hánění do saku, die Stange, die Störstange,
Trampe. Reš. — T. = klát, který v tlučce
na-lapené zvíře padá, der Fallprügel. Šp. —
T. = přístodolek. Us. u Pardub. Us. Psčk. —
T, a, m. = neobratný člověk, ein unge-
schickter Mensch. Kšť.

Tloukadlo, tlukadlo, a, n. = tlouk
k tlučení másla, der Butterstämpfel; t. =
palička k hmoždíři, der Stössel. Plk.

Tloukati, vz Tlouci.

Tloustnouti, tlustnouti, stnul a stl, utí,
dick, fett werden. — abs. On tloustne. Ros.
— po čem. Po bukvicích prasata nehrubě
tloustnou. D.

Tloustý = tlustý, zastar.

1. Tloušť, ě, m. = jelec, ryba, D., squalius
dobula, der Haseling, Maifisch. Vz Frč. 208.,
KP. III. 387. — T., osob. jm. Šd.

2. Tloušť, i (tlouště, ě, Ros. ), tloušťka,
y, f., v obec. mluvě: tlouška, vz T. Strsl.
tlBšta, pingnedo. Mkl. B. 78. T. = tlustosť,
die Dicke. Z (s) tlouští (cf. ztlouští) čeho.
Strom s tlouští sáhu. Ros. Kámen pídi velké
z tlouští. Har. Tlúštie (vastitas) jeho bieše
piedi. BO. Slúp 12 loket z tlúšti. Bj. Větve
z tlouští prutu konopného. Ler. Tloušťka
kůže. Šp. Koláčky dvou prstů z tlouští.
Har. Má tloušťku 10 loket. — T. = tučnosť,
die Fettigkeit. T. člověka. — Tloušťka =
konopné plátno, die Hanfleinwand. D.

Tlouště, ěte, n. = 1. malý nebo mladý
tloušť, tlouštěk, ryba; 2. tlusté děťátko v pe-
řince. Č.

Tlouštík, a, m., der Dickleibige. Rk.

Tlouštiti, il, ěn, ění = tlustým činiti,
dick machen. Aqu.

Tlstý = tlustý. Na Slov.

Tluč, i, tluče, e, f, na Slov. tlč, i, f. =
ječmen n. jiné obilí stlučené n. na hrubo
semleté, šrot, das Gestoss, der Schrot. Ros.,
MV. T. ječná, žitná; ječmen na tluč. V. Na
t. semleti n. šrotovati. Vaň. Na mlýnu sla-
dovém slad se rozmílá na t. Techn. Zrno
na tluč. Dch. Tlučí kůži někomu vycpati
(zbíti ho). Mus. 1864. 27. Chrtům n. voha-
říkům při dvořích upravují tluč a kusy
chleba se dávají, nežli těm lidem. Har. II.
89. Dobytku tluč dáti, míchati. — T. =
bití, Schläge. Lom. — T. = srstnaté vlákno,
které jeleni a srnci s mladých parohů stlou-
kají, das Gefege. Šp.

Tlučec, čce, m., der Schläger. Us.

Tlúček, čku, m. = tlučec, der Schlägel.
Na Ostrav. Tč. Vz Tlček, Tlukadlo, Tlouk.
T. na dveřích, der Thürklopfer. Šd. Sedí
jako t. v másle (= má se dobře). U Opav.
Klš.

Tlučen, čně, f., německy Tlutschen, ves
u Uhlíř. Janovic; něm. Tlutzen, ves u Li-
toměřic. PL.

Tlučení, n. = bití, das Schlagen, Prü-
geln. T. pěstí do zad. — T. na dvéře, bou-
chání, das Schlagen, Pochen, Klopfen. V.
T. kladivem. D. — T. srdce, žíly, das Schla-
gen. — T. = roztloukání, das Stossen, Zer-
schlagen, Stampfen. D. — T. slavíka, kře-
pelky (novější), der Schlag. Vz Tlouci (abs. ).
D. — Jg.

Tlučenice, e, f. = pranice, die Schlä-
gerei. Ros.

Tlučenina, y, f. = něco tlučeného, das
Gestoss. Ros.

Tlučenky, pl., f. = bramborová kaše.
V Krkonš. Kb.

Tlučený; -en, a, o, gestossen, gestampft.
T. mák, Dch., duběnky, gestossene Gall-
äpfel. Šp. T. krok, der Schlagschritt. Km.

Tlučhuba, y, m., dle Despota = hubař,
tlachač, žváč, der Zungendreseher, Maulheld,
das Plaudermaul. Tys hrozná t-ba. Us. Ten
pomlouvačný t. nikoho neušetří. Dch. Tomu
t-bovi všecko věříte. Sych. Vz Tlachal a
Složená podstatná jména s časoslovy.
Tlučhubařství, n., die Grosssprecherei.
Šm.

Tlučimuž, e, m. = tučný mužík, sedum
acre. U Rožnova. Bayer.

Tlučisvět, u, m., osob. jm.

Tlučivo, a, n. = máslo najednou stlu-
čené. U Opavy. Klš.

Tlučivý, stössig, lépe: trkavý. Jg.

Tlučka, y, f. = kláda, sochorec, náčiní
k chytání zvířat: lišek atd., slupice, pasť,
sklopec, die Baumfalle, Prügelfalle, Schnell-
falle. Vz Poklopec. Šp., Bck. I. 1. 303.
Jg. — T. = stoupa. Tlučky, die Stampf-
mühle. Šel do tluček. Us. na Zbir. T. na
mák. Má nohy jako t-ky (opuchlé). Morav.
Šd. — T., něm. Tlutschka, mlýn u Písku.
PL.

Tlučky, pl., f. = bramborová kaše, die
Mauke. Us. Vz Tluč, Tlučka.

Tlučná, é, f., něm. Tlutzna, ves u Plzně.
Vz S. N., Tk. V. 113., Tf. 286. — T., sa-
mota u Plas. PL.

Tlučný. T. hra = hra tlukem a míčem,
Kolbenspiel, n. Dch.

Tlučhoř, e, m., osob. jm.

1. Tluk, u, m. = tlučení, tlukot, das
Klopfen, Pochen. T. srdce. Mus. Než srdečko
zhyne od žalu a tluku. Hdk. C. 223. Ať mi
z ruky nejdou tluky. Ps. srb. — T. = tlouk,
tlúčka. Tluk stoupni. Um. les. Protož volá
Amos prorok na kněží: Krávy tučné, slyšte
slovo božie: Že vzdvihnú vás na tluky a
v hrncích budú vařiti maso vaše. Hus I.
221., 236. (Tč. ). — Tluky, tlučeniny = rum,
die Trümmer, der Schutt. Koll. — Jg.

2. Tluk, a, m. Tluk z Tošonovic, ry-
tířská rodina v Těšínsku. Vz S. N. —
T. = kdo se sem tam tluče po cestách, der
Herumstreicher, Strolch, Vagabund. Na Mor.
Tč Jeho panimáma kuka: Co mi to vedzěš
za tluka?; Martinek ten kóká ven z vokna:
Co nám to vedete za tlóka?; To není, Mar-
tinku, žádné tlók a to je pro tebe zlaté
slóp (sloup). Sš. P. 462., 463. (Tč. ).