Předchozí (103)  Strana:104  Další (105) |
|
|||
104
|
|||
|
|||
v ní obyčejně mák; hmoždíř je železný n.
mosazný na cukr, koření atd. Mřk. — T., y, m. = sluha vesnický hromadu svolávající, der Dorfservus. Us. Tlouk, tluk, u, m. = náčiní ku tlučení,
palička, moutev, moutvice, tlukadlo, pích, der Stössel, Schlägel, Stampfer, Stampfel. T. = palička u hmoždíře, die Mörserkeule; tlukadlo v máslnici, der Butterstämpfel. T. valchovací, beran, die Stampfkeule (bei der Walke). Šp. T. = dřevo, jímž se drůbeři nebo dobytku brambory tlukou. Us. Ktk., Vrů. - T. = rybářská hůl k vytloukání hlubin a k na- hánění do saku, die Stange, die Störstange, Trampe. Reš. — T. = klát, který v tlučce na-lapené zvíře padá, der Fallprügel. Šp. — T. = přístodolek. Us. u Pardub. Us. Psčk. — T, a, m. = neobratný člověk, ein unge- schickter Mensch. Kšť. Tloukadlo, tlukadlo, a, n. = tlouk
k tlučení másla, der Butterstämpfel; t. = palička k hmoždíři, der Stössel. Plk. Tloukati, vz Tlouci.
Tloustnouti, tlustnouti, stnul a stl, utí,
dick, fett werden. — abs. On tloustne. Ros. — po čem. Po bukvicích prasata nehrubě tloustnou. D. Tloustý = tlustý, zastar.
1. Tloušť, ě, m. = jelec, ryba, D., squalius
dobula, der Haseling, Maifisch. Vz Frč. 208., KP. III. 387. — T., osob. jm. Šd. 2. Tloušť, i (tlouště, ě, Ros. ), tloušťka,
y, f., v obec. mluvě: tlouška, vz T. Strsl. tlBšta, pingnedo. Mkl. B. 78. T. = tlustosť, die Dicke. Z (s) tlouští (cf. ztlouští) čeho. Strom s tlouští sáhu. Ros. Kámen pídi velké z tlouští. Har. Tlúštie (vastitas) jeho bieše piedi. BO. Slúp 12 loket z tlúšti. Bj. Větve z tlouští prutu konopného. Ler. Tloušťka kůže. Šp. Koláčky dvou prstů z tlouští. Har. Má tloušťku 10 loket. — T. = tučnosť, die Fettigkeit. T. člověka. — Tloušťka = konopné plátno, die Hanfleinwand. D. Tlouště, ěte, n. = 1. malý nebo mladý
tloušť, tlouštěk, ryba; 2. tlusté děťátko v pe- řince. Č. Tlouštík, a, m., der Dickleibige. Rk.
Tlouštiti, il, ěn, ění = tlustým činiti,
dick machen. Aqu. Tlstý = tlustý. Na Slov.
Tluč, i, tluče, e, f, na Slov. tlč, i, f. =
ječmen n. jiné obilí stlučené n. na hrubo semleté, šrot, das Gestoss, der Schrot. Ros., MV. T. ječná, žitná; ječmen na tluč. V. Na t. semleti n. šrotovati. Vaň. Na mlýnu sla- dovém slad se rozmílá na t. Techn. Zrno na tluč. Dch. Tlučí kůži někomu vycpati (zbíti ho). Mus. 1864. 27. Chrtům n. voha- říkům při dvořích upravují tluč a kusy chleba se dávají, nežli těm lidem. Har. II. 89. Dobytku tluč dáti, míchati. — T. = bití, Schläge. Lom. — T. = srstnaté vlákno, které jeleni a srnci s mladých parohů stlou- kají, das Gefege. Šp. Tlučec, čce, m., der Schläger. Us.
Tlúček, čku, m. = tlučec, der Schlägel.
Na Ostrav. Tč. Vz Tlček, Tlukadlo, Tlouk. T. na dveřích, der Thürklopfer. Šd. Sedí jako t. v másle (= má se dobře). U Opav. Klš. |
Tlučen, čně, f., německy Tlutschen, ves
u Uhlíř. Janovic; něm. Tlutzen, ves u Li- toměřic. PL. Tlučení, n. = bití, das Schlagen, Prü-
geln. T. pěstí do zad. — T. na dvéře, bou- chání, das Schlagen, Pochen, Klopfen. V. T. kladivem. D. — T. srdce, žíly, das Schla- gen. — T. = roztloukání, das Stossen, Zer- schlagen, Stampfen. D. — T. slavíka, kře- pelky (novější), der Schlag. Vz Tlouci (abs. ). D. — Jg. Tlučenice, e, f. = pranice, die Schlä-
gerei. Ros. Tlučenina, y, f. = něco tlučeného, das
Gestoss. Ros. Tlučenky, pl., f. = bramborová kaše.
V Krkonš. Kb. Tlučený; -en, a, o, gestossen, gestampft.
T. mák, Dch., duběnky, gestossene Gall- äpfel. Šp. T. krok, der Schlagschritt. Km. Tlučhuba, y, m., dle Despota = hubař,
tlachač, žváč, der Zungendreseher, Maulheld, das Plaudermaul. Tys hrozná t-ba. Us. Ten pomlouvačný t. nikoho neušetří. Dch. Tomu t-bovi všecko věříte. Sych. Vz Tlachal a Složená podstatná jména s časoslovy. Tlučhubařství, n., die Grosssprecherei. Šm. Tlučimuž, e, m. = tučný mužík, sedum
acre. U Rožnova. Bayer. Tlučisvět, u, m., osob. jm.
Tlučivo, a, n. = máslo najednou stlu-
čené. U Opavy. Klš. Tlučivý, stössig, lépe: trkavý. Jg.
Tlučka, y, f. = kláda, sochorec, náčiní
k chytání zvířat: lišek atd., slupice, pasť, sklopec, die Baumfalle, Prügelfalle, Schnell- falle. Vz Poklopec. Šp., Bck. I. 1. 303. Jg. — T. = stoupa. Tlučky, die Stampf- mühle. Šel do tluček. Us. na Zbir. T. na mák. Má nohy jako t-ky (opuchlé). Morav. Šd. — T., něm. Tlutschka, mlýn u Písku. PL. Tlučky, pl., f. = bramborová kaše, die
Mauke. Us. Vz Tluč, Tlučka. Tlučná, é, f., něm. Tlutzna, ves u Plzně.
Vz S. N., Tk. V. 113., Tf. 286. — T., sa- mota u Plas. PL. Tlučný. T. hra = hra tlukem a míčem,
Kolbenspiel, n. Dch. Tlučhoř, e, m., osob. jm.
1. Tluk, u, m. = tlučení, tlukot, das
Klopfen, Pochen. T. srdce. Mus. Než srdečko zhyne od žalu a tluku. Hdk. C. 223. Ať mi z ruky nejdou tluky. Ps. srb. — T. = tlouk, tlúčka. Tluk stoupni. Um. les. Protož volá Amos prorok na kněží: Krávy tučné, slyšte slovo božie: Že vzdvihnú vás na tluky a v hrncích budú vařiti maso vaše. Hus I. 221., 236. (Tč. ). — Tluky, tlučeniny = rum, die Trümmer, der Schutt. Koll. — Jg. 2. Tluk, a, m. Tluk z Tošonovic, ry-
tířská rodina v Těšínsku. Vz S. N. — T. = kdo se sem tam tluče po cestách, der Herumstreicher, Strolch, Vagabund. Na Mor. Tč Jeho panimáma kuka: Co mi to vedzěš za tluka?; Martinek ten kóká ven z vokna: Co nám to vedete za tlóka?; To není, Mar- tinku, žádné tlók a to je pro tebe zlaté slóp (sloup). Sš. P. 462., 463. (Tč. ). |
||
|
|||
Předchozí (103)  Strana:104  Další (105) |