sb157-05 0..8296

108

T. = zlý (tmavý úmysl), böse, finster. Ráj.
Vyzíráš velmi t-vý. Slov.

Tmel, e, m. = klej, hmota ku spojování,
zamazování, der Kitt. Vys. T. = těstovitá
hmota z rozličných látek vodou, olejem a p.
rozmíchaných, které užíváme k pevnému spo-
jování rozličných částí předmětů kovových,
porculanových, hliněných, skleněných mezi
sebou a s dřevěnými, kde klihu užiti nelze.
Vz S. N. T. sklenářský je těsto z křídy tlučené
a ze lněného oleje. Tmelování skla puklého
děje se roztokem lihovým mastyxu, který byl
důkladně (třením) smíšen s klihem vyzího
měchýře a troškou gummiammoniaku. Parní
stroje a p. tmelují se těstem ze síry a želez-
ných pilin. Porculán tmeluje se buď pouhým
šellakem roztopeným, jímž se rozpálené kraje
pukliny pomaží a pak silné stlačí, aneb smě-
sici bilé smoly, mastixu a šellaku s troškou
síry a cihelné moučky. Podobný tmel aneb
pečetní vosk slouží k upevňování násad ko-
vových na stroje skleněné. Šfk. 538. O tmeli
lodnickém Jefferyovu vz tamtéž. Kořen zubu
jest pokryt vrstvou kostěnou mající tvrdosť
kosti obyčejné, již tmelem zubním nazýváme.
Schd. II. 328. T. kamenný. Dch. T. na usně,
der Lederkitt, das Ledercement, kaučukový,
der Kautschükkitt, trubní, der Röhrenkitt,
Šp., olejový n. olejný, der Oelkitt. Nz. Spo-
jovný t. Sš. J. 269. Tmely na koňská ko-
pyta, Prm., které v ohni i ve vodě vydrží,
na porcelán, na akvaria, na dřevo, vz Prm.
III. č. 12., 19., 21., IV. 154., 178. č. 4. Cf.
o tmelech Km. III. 200. T. bednářský, der
Holzkitt, na železo, der Eisenkitt, Šp., tva-
rohový (ze dvou dílů tvarohu a z jednoho
dílu nehašeného vápna ku přilepování ná-
stavků voštinných na rámky); t. v úlech
(pryskyřnatá látka k zalepení skulin, k hla-
zení stěn atd. ). Lš. T. porculánový, na zuby,
železný, Kh., čínský. Skuliny všecky tmelem
zamazati, zalepiti. Chym. Tmelem něco spo-
jiti. Vys.

Tmelák, u, m. T. sklenářský, der Glas-
kittmesser. Hk.

Tmelení, n., die Kittung.

Tmelistonek, nku, m., der Kittstock (bei
Goldschmieden u. Schwertfegern). Šm.

Tmeliterč, e, m., die Kittscheibe (bei
Uhrmachern). Šm.

Tmeliti, il, en, ení, tmelovati = tmelem
spojiti, kitten, verkitten. Nz.

Tmělosť, i, f. = zatmělosť, die Dunkel-
heit.

Tmelovina, y, f., vz Tmelový.

Tmelový, Kitt-. T. hmota = tmelovina,
die Kittmasse, Kittsubstanz. Šp.

Tmělý = zatmělý, verfinstert, dunkel.
Zlob. Hle! muž zde leží v rakvi tmělé. Čes.
pís. Šd.

Tměň, ě, m. a f. = hustý les, ein dichter
Wald. Ros. Cf. Tmáň. — T., les u Přerova.
Šd

Tmění, n., das Dunkelwerden. Jg.

Tměný; -en, a, o, verfinstert, verdunkelt.
Ráj.

Tmes-is, e n. y, f., z řec. r^er«? = průseč,
rozpolení (slova), die Tmesis, Trennung
zweier Theile eines Wortes. Nz. T. = od-
loučení dvou k sobě náležitých a jeden celek

činících slov: Jaký osud koli nás potká m.:
Jakýkoliv osud n. p. Kdy on by chtěl m.:
Kdyby on chtěl. S. N. Vz Zk. Ml. II. 158.,
Mk. Ml. 300.

Tměti, tmíti, ěl, ění, finster werden, sich
verdunkeln. — abs. Již tam tmí (počíná
tma býti). Ros. Vz Tmíti. — kdy. Ve ve-
liký pátek slunce tmělo. Lom. Kanc. ned. —
v čem. Prostá žena pravdy našla stopu,
vzdělanci když tměli v nepochopil. Sš. Snt.
69.

Tmíti, tmím, tmil, ěn, ění; tmíti, ěl a il,
ěn a ín, ění; tmívati = tmu činiti, verfinstern,
dunkel machen. — co. Mha tmí tvé oči. L.
— Puchm. — se = tma býti, finster o. dun-
kel werden, dämmern. Tmí se. V. Tmílo se.
D., Ráj. Oči se tmějí. Kram. — se od čeho.
Tmí se od páry koňské a lidské povětří.
Troj. — se komu. Mých očí již se mi světla
tmějí. Kom.

Tmívka, y, f., die Dämmerung. Přišli
jsme dom už za tmívky. Mor. Šd.
Tmola, y, f. = stín, der Schatten. Slov.
Šd. Len sä tak ako tmola z izby do izby
vláčila. Er. Sl. čít. 69. Chorý ako tmola
tmoliť sa bude. Dbš. 106. — T. = nadávka
ženským, Schattenbild, n. Dbš. 45.

Tmoliti se, il, ení, na Slov. = plésti se,
taumeln, irren. — se kde: před nohama.
Koll. — T. se = toulati se, herumstreichen;
vléci se, sich schleppen. — Vz Tmola.

Tmol-us, a, m., pohoří v Lydii. Vz S. N.

Tmomil, a, m., der Freund der Finster-
niss. Koll.

Tmoucí tma, stockfinster. Us. Rgl., Jrsk.

Tnouti, vz Títi, Ťati.

Tnutí, n. = tětí, der Hieb.

Tnutý; ut, a, o = ťatý, gehauen.

-to, přípona jmen podstatných: síto, žito,
jelito, dláto (dlabati), D., město, místo, mláto,
pouto, teneto, těsto, ústo, zlato, mýto. Mkl.
B. 162. Vz Es. — -to, přípona příčestí trp-
ného neutr. sg.: podotknut, ta, to. Vz Pří-
čestí trpné. — Přípona k zájmenům a čí-
slovkám: ten-to, kterýžto, tuto, tamto, od-
kudžto.

To = pak, potom, dann. Kdo tu trávu žnúti
budě, to ten prsteň nosiť budě. Sš. P. 168.
A jak mi to jedno kvítko urveš, to se mne ty,
synečku, něvezmeš. Sš. P. 292. Jak zakrojil
do chleba, to krev z něho běžela. Sš. P. 91.
Jestli kadě pozdvihneš, to ty pekla vymineš.
Sš. P. 774. (Tč. ). Rob, švagrova, jako ja,
to budzěš měć kus chleba. Sš. P. 91 Starý
pták učí mladého okolo hnízda se pouštěti,
to s ratolesti na ratolesť létati. Kom. — To,
a to, und das, und zwar. Tým dálej ju vy-
dala, to do cizej krajiny mezi ty Turky;
Mamička nám umřela, to včera od večera.
Sš. P. 106. A já za svú pravdu nechci sě
liknovati, ni malému, ni to velikému řádem
odpoviedati. Hus III. 276. Anně dal díl jeden
a to výborný. Vz A ve větách spojovacích,
č. 4.; Věta spojovací, Ten. — To, neutr.
zájmena ten. Vz Ten. — Po to neklade se
infinitiv, nýbrž nová věta s aby. Vz: Ten,
S to. — To appositivné jest zbytečná vymo-
ženosť doby novější. Včely, hmyz to uži-
tečný, snášejí med. Brt. — To = tu, da. Kde
ste se to už maměnko, kde ste se to vzali ?