sb157-05 0..8296

111

Sš. P. 607. — se jak. Točiti se kolečkem
(jako kolečko). Jg. T. se do kola. D. Vítr
v kolo se točí. Kom. Lb. 14. Hlava se mně
kolem točí. Us. Když už hlava opilého do
kola se točí, i náchylnosť ku zjavnosti ven
z něho vyskočí. Slov. Tč. Kdo se po větru
točí, tomu nepadá prach do očí. Chch. Do
kroužečků vlásky se vám točí. Er. P. 224.
Celý svět se se mnou do kola točí. Ib. 224.
Běží voda, běží, kolečkem se točí, a už
sem já vyplakala svoje černé oči; Tam se
dunaj kolem točí; Tam sú tvoje černé oči,
kde sa dunaj kolem točí; Po dvoře cho-
dila, kolem se točila, do kola, do kolečka
do kola. Sš. P. 53., 165., 662. — se za
kým. Falešný galáne, nechoď mi na oči,
nech sa mé srdenko za tebú netočí. Sš. P.
288. Točí se vám za dcerou. Er. P. 271. —
se na čem (vz kde). Kat se točí na bo-
tičce. Er. P. 490. — čím po kom: očima
(po děvčatech atd. ). Er. P. 289. Po boha-
téch vočma točí: chudobná děvčico, jdi
mně z vočí. Sš. P. 212. Která očima po
mně točívá. Pís. Šd. — kdy. Syneček se
u muziky točí, že má černé oči, sklínku
vína sobě nalívá. Sš. P. 652. U muziky šá-
tečkem točí. Slez. pís. Šd. — se kam.
Vítr se točí k západu. D. Všecko se ku
zkáze točí. Slov. Tč. — se komu. Hlava
se mi kolem točí. D. Pije, až se mu nebe
točí. Us. Šd. Pěkně se mi toč, já ti koupím
šáteček, abys měla proč. Er. P. 263. a. Vo-
děnka mu kolo točí, sedláček mu žito vozí.
Sš. P. 537. Z toho by se mně točila hlava.
Us. Šd. — se od čeho (kam). Třtina

sebou od větru točí (na všecky strany).
Tkad. — se o čem. Ni sě kto buď o tom
toče viec (nikdo o tom nemluv). Kat. 357. —
se kde. Oči se mi v hlavě točí. D. Točí
se jako motovidlo v pytli (o neohrabaném
člověku). Bda. Točí se jako kaša v čepici,
jako holub na střeše, Pk., jako holub v pod-
máslí (vz Nejapný), jako holub na báni (vz
Neposeda), Lb., jako hrom v polici. U Li-
tovle. Kčr. Pode mlejnem nade mlejnem
husy se točí. Pís. (Slav. 72. ). Poznáš z řečí,
z očí, co se v srdci točí. Mor. Tč. T. se
na svém koni. Výb. II. 45. Kůň se pod
ním točil. Ib. 49. V potoce se voda točí;
Na rybníce husy se točí; Tam se v kole
točí. Er. Ps. 147, 232., 262. Její černé oči,
písek se v nich točí; Nad naším humenkem,
nade dvorem točí se syneček s vraném
koněm; V úbočí, v úbočí, tam se voda
točí, kerá má dvóch galánů, nech mi jed-
noho pojčí; Nepřestanu, ješče povolím,
potom tě, má milá, do dunaja hodím; do
dunaja, do tej hlubočiny, co by se nad tebú
klokočky točily; Nad dubem se točí (pták),
zdvíhá k nebi oči, smutně pohlídá. Sš. P.
145., 278., 375., 473., 755. (Tč. ). Nič sa ne-
starajme, jak sa v svete točí. Na Slov Tč.
Již se vítr o něho točí. Jam proximus
ardet Ucalegon. Us. — se kudy. Cesta se
točí lesem. Ml. Už mé černé oči po horách
se točí. Er. P. 492. Červené jabučko po
zemi sa točí, odevři mně, milá, máš-li černé
oči. Sš. P. 241., 407. (Tč. ). — se oč. O tento
rozdíl točily se veškery hádky. Pal. Dj. IV.
1. 86. Ale tajné jednání točilo se vždy jen

o povýšení královo na království římské.
Ib. IV. 2. 148.

Točiš, vz Točiž.

Točitý = točící se, sich drehend. T. brus,
Zlob., schody, Wendel-, Schneckenstiege,
chod, D., Šm., péro (v hodinkách), tření.
Sedl. T. kolo, das Drehrad. BO., Dch. T.
záslony, Rouleaux. Dch. Po t-tém vzchodu,
in cochleam. BO.

Točiúš = točíš = točíš, zastr. Bž. 212.
T. to o tom dni súdném. EZ.

Točivý = svlačivý, volubilis, windend,
gewunden = okolo jiných těl se otáčející
a tak po nich se vzhůru pnoucí na př. lo-
dyha. Jestli přijmeme, že stojíme uvnitř
tohoto točení, točí se hned v pravo, hned
v levo, tak že jest pravotočivý, dextrorsum
volubilis, rechts gewunden, und levotočivý,
sinistrorsum volubilis, links gewunden; pří-
klad prvního jest lodyha chmelu, druhého
lodyha svlačců rozdílných, fazolův. Rst. 506.

Točiž = totiž, zastar. Št. Točiž, točiš,
tociž, tociš. Cf. Tocuž. Strč. kusé sloveso:
čiúš, čúš, číš, 2. os. od čiuti (ve smyslu =
slyšeti) m. čiuješ. To-čiúš to o tom dni
súdném. — Točiúš přehlaseno v točíš, točiž.
Nynější totiž je z: toť již = to již. Vz Totiž
(konec). Dle Prk. z č = tš zbylo pouhé t,
cf. ješče — ještě. Ruka, točiž moc, má. BO.
Dada jich právo, tociž což na ně sluší, to
jest 4 libry vosku. Sedl. Rychn. Neviete
(tociž i zdali neviete), proč to řečeno jest?;
Rebeku z Mezopotamie, tociž z tekúciech a
míjejíciech věcí tohoto světa k Izákovi při-
vedli jsú; On jest první cierkev z Aegypta
přišlú, tociž židovstvo, jako dceru Fara-
onovu skrze vieru zasnúbil; David všeckny
tajnosti choti a chotě, tociž Krista a cierkve
sv.. v žaltáři o deseti strunách vyzpieval;
Aj ty krásná jsi, tociž v svých dobrých
skutciech dokonalá; Údolé znamenají mysli
pokorné, jichžto lilium, tociž okrasa, jest
Kristus. Hus II. 160., III. 3., 5., 21., 24.
(III. 10., 59., 204. Tč. ).

Točka, y, f., die Drehung, Windung.
Dch. — T. na Slov. = čep, der Zapfen. —
T. = zámysl, kroucení práva, smyslu, pře-
kážka, das Hinderniss, die Ungelegenheit,
Ausflüchte, Anfechtung, Verdrehung. Má
přijíti úrok a nemá jemu tuoček činiti, te-
netur suscipere censum et non impugnare.
Gl. 342. Nechtěl s barvou ven, pořád mně
dělal točky. Us. — T. = spodní čásť vrat,
o kterou se vrata v díře otáčejí, běhoun.
Mor. Kda. — Točky, pl., f., na Sloven. =
kytka z peří, der Federbusch. Bern. — T. =
kolečko, der Schiebkarren. Mor. Tč.

Točlivý = točící se, sich drehend. Před-
sevzetí lidská jsou nestálá jako t-vé kolo.
Prov. T. nebe. Jel. T. kříž. Dch.

Točna, y, f. T. u hřídele mlynářského,
okolo něhož se kolo točí, čep, der Zapfen
an der Radwelle. Us. Jg. T., osa otáčení n.
otáčecí, die Drehungsaxe, Nz., die Um-
drehungsaxe. Šp. — T., die Schleudermühle.
Šp. — T. = sloupek u vrat stodolních v pán-
vičce zasazený, na svrchním konci s krkem,
aby se mohl v kruhu točiti, das Thorgrengel.
D., Šp. — T., die Drehstelze. Prm. IV.
249. — T., die Schwenkungslinie. Čsk. —