sb157-05 0..8296

112

T. = pol, der Pol. T-ny zemské jsou ko-
nečné body osy zemské. Blř. Led na toč-
nách. Presl. Točna severní, jižní. Vz více
v S. N. T. severní či arktická a jižní či
antarktická; odlehlosť točny; vzdálenosť,
odlehlosť od točny, die Poldistanz. Š. a Ž.
Mrazná t., der frostige Erdpol. Dch. Točna
světa či světová, der Weltpol. Š. a Ž. Vz
Pol.

Točná, é, f., Totschna, ves u Zbraslavi.
PL.

Toční, Wende-. T. kruh. D.

Točnice, e, f. = točící se ručnice s dvěma
hlavněmi; spodní hlaveň se nahoru otáčí,
má-li se druhá rána vystřeliti, der Dreher.
Šp. — T., helicia. Rostl. I. 257. b.

1. Točník, u, m. = bod otáčení, der
Drehpunkt. Šp.

2. Točník, a, m. = sámek a ves u Že-
bráka; ves u Klatov, Totschnig. Us. Vz
S. N. — Tk. III. 661., IV. 743. — T. z Kři-
mic, staročes. rodina vládycká. Vz S. N.,
Pal. III. 1. 146., 2. 235.

Točnovous, u, m., streptachne. Rostl. I.
264. b.

Točnování, n., die Polarisation, nové
slovo, které se neujalo. Smet. Astr. 118.

Točnový, Polar-. T. krajina, led. Krok.
Točný. T. křídlo, der Schwenkungsflügel.
Čsk. T. rohatina. Šm. — T. krajník v tělo-
cviku, vz KP. I. 423. — T. máslo, gedreht.
Mřk.

Točuž = totiž. Hr. rk. Vz Točiž.

Todě = hle, ovšem, vedě, etenim. A t.
slúha tvoj střeže jich; A t., hospodine, ty
poznal jsi. Ž. wit. 18., 12., 138. 5. Nebo
todie králi sebrali sú sě. Ib. 47. 5. Vz
Toďka.

Todice, Toditz, ves u Jesenic. Tf. 267. —
T., Dirtach, mě. v Rakousích. Šb. Lit. I.
27. (Šd. ).

Toďka = todě. Na Mor. Sd.

Todně, ě, f., ves v Budějovsku. Vz S. N.,
Tk. III. 75.

Tof, tuf, u, m., z latin, tophus, kámen
vápenatý, der Tof, Tofstein.

Tófar, u, m. = porcelánové zboží. Na
Mor. Kd.

Tofieldka, y, f., tophielda, rostl. síťovitá.
Rostl. I. 266. a.

Tof-us, u, m. (tophus) = tvrdá narostlina
povahy vápenité v ohybech a na povrchu
kosti po dně a příjici. Tophi pulmonum =
uzly v plících povahy vápenité. S. N.

Toga, y, f., lat., starořímský bílý svrchní
oděv mužský z vlny bez rukávů, jejž nosili
nad tunikou v čas míru. Toga praetexta,
toga olemovaná pruhem purpurovým, jakou
nosili osoby vyššího důstojenství, die Toga.
Jg. Vz S. N.

Tohojka, y, f., diomeda, pták čapatý. T.
hýkavá, d. exulans, Albatros.

Tohanec, nce, m., jídlo. Na mor. Zlínsku.
Brt.

Toho, vz Ten.

Tohodle = dle toho, demnach, nach dem.
— T. = tedy, also, daher.

Tohoročí, tohoroční, na Slov. = letošní,
diessjährig.

Tohotéž, šp. m. tohotéhož, raději: téhož.
Vz Tentýž.

Tohoto, ve Tento.

Tohotočky, vz Tentočky.

Toch = to sem. Ně na toch tě vřucil, že
bych tě retoval, ene tobě Jašo, dunaj ve-
flastroval. Sš. P. 777. — T., a, m., osob.
jm. Šd.

Tocha, y, f. Lesknoucím se dušem skvoucí
tochy šat se odívá. Sš. Hc. 69.

Tocháček, čka, m., osob. jm.

Tochovice. dle Budějovice, ves u Břez-
nice. Vz S. N., Tk. V. 179.

Toilette, (fr., toalet), obyč. toaleta, y, f. =
stolek dámsky na šperky, der Putztisch;
potřeby ku šperkování strojné; oděv, der
Anzug, šperk, der Putz. Šp., KB.

Toj = to je (jest). St. skl.

Toješť, i, f., rostlina, apocynum, die
Schwalbenwurz, die Giftwurzel. Vz S. N.
T. mucholapná, a. androsaemifolium; ko-
nopná, a. cannabinum; adriatská, a. vene-
tum; jedlá, a. reticulatum. Vz Rstp. 1052.

Toješťovitý. T. rostliny, apocyneae. Vz
Rstp. 1051., Kk. 174.

Tojeznice. Z Tojeznic Bedřich. Tk. V. 179.

Tojí; mezi tojí (mezi tojú i. e. dobú) =
mezi tím, inzwischen. Mezi tojí jedna k niej
žena přistúpivši i poče jiej rozprávěti a řkúc.
Leg., Výb. I. 266., 37., Št.

Tojice, Tojitz, ves u Nepomuk.

Tok, u, m., od tek (tek-u). Strsl. tokb,
fluxus, tek v teką.; lit. takas. Mkl. L. 62.,
71., B. 24., 26. (Hý. ). T. = tečení, das
Fliessen, der Fluss. Bahna jsou pramenové
bez toku. Kom. T. měsíčný (čmýra), Monat-
fluss, m., červený (červenka), rothe Ruhr,
bílý, weisser, Fluss, V., břicha (stolice),
Bauchfluss, Čern., jaterní (běhavka za pří-
činou zatvrzení jater u koní), Leberfluss,
slaný (lišej leptavý), Salzfluss, m., Ja.; t.
semene, chamotok, der Samenfluss, Nz. lk.;
t. krve = krvotok. V., BR. II. 231. b. —
Tok (tečení) kapalin (tropfbarer Körper):
ohnivý, vodnatý. Nz. — T. = vlna (mořská),
die Fluth. Martim. — T. vody, řeky = běh,
tečení, der Lauf des Wassers, Flusses, Jg.,
J. tr., der Strom, die Strömung, Fluth, das
Geström. Dch. Řeka upřímým tokem šla.
Cyr. Tokem se rozděliti. V. Tokem valným
hlučí. Sš. Snt. 30. Tok řeky = její rozvoj.
Tl., Km. — T. = řečiště, das Flussbett. V.
Tak že vystoupí ze všech toků svých. Br.
Tok horní (vyšší, vrchní), střední, dolní,
nižní (při ústí), Tl., Š. a Ž., hořejší, střední,
dolejší. Nz. Každý můž vodu na svých
gruntích... vésti a zase též po gruntích
svých do starého toku ji pustiti. Vl. zř.
476. — T. = rameno řeky, der Arm des
Flusses. Odjal t. vody, kterýž vchází do
města. Flav. — T. = stoka, strouha, der
Wassergraben. V. — T. = síto, řešeto (místy
v Čech. ), das Sieb. U Král. Městce, Psčk.,
v Čáslavsku, Kal., ve vých. Čech. Jir. —
T. = mlat, die Tenne. Na prostried stodoly
bývá tok. Slov., Dbš. 50., Plk. — T., na
Slov. = pouzdro. Bern. — T. přens. V oby-
čejném toku života. Sš. Ob. 176. (Hý. ). Pro-
tivné zásady v toku věků podnes stýkají
a potýkají se. Pal. Dj. IV. 2. 208.