sb157-05 0..8296

116

Tombola, y, f., it. = veřejná hra loterní
v Italii.

Tomčík, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Tomčín, a, m., ves na Slov. u sv. Mar-
tina. Šd.

Tomec, mce, m., osob. jm.

Tomeček, čka, m., osob. jm.

Tomek, mka, m. = Tomáš. — T. Mikul.,
Jg. H. 1. 641. — T. Václ., nar. 1818., prof.
a čes. spisov. v Praze, první rektor české
university 188 2/3. Vz S. N., Jg. H. 1. 641.,
Tf. H. 1. 153.; 154., Šb. H. 1. 299. — T.
z Čejkova, jm. staroč. rodiny rytířské. Vz
S. N. — T., samota u Koloděj.

Tomel, mle, m., diospyros, die Dattel-
pflaume. T. obecný, d. lotus; japanský, d.
kaki; lepnatý, d. embryopteris; virginský,
d. virginiana; ebenouš, d. ebenaster; t. ze-
lenodřev, d. chloroxylon; t. černodřev, d.
melanoxylon. Vz Rstp. 1010., Kk. 192. —
T., mla, m., osob. jm. Arch. II. 480.

Tomeš, mše, m. = Tomáš. Us. Škd., Šd.
— T., osob. jm.

Tom-i, dle Dolany, nebo: Tom-is, idy,
f., mě. v Moesii. Vz S. N. — Toman n.
Tomiďan, a, m. — Tomský n. Tomidský.

Tomice, Tomitz, ves u Dol. Kralovic.
Vz Tk. I. 406., 408., III. 73.

Tomíček, čka, m., osob. jm. T. Jan Slavo-
mír, spisov. čes., † 1866. Vz S. N., Jg. H.
1. 641., Tf. H. 1. 163.. 172., Šb. H. 1. 299.

Tomík, a, m. (= Tomáš), osob. jm. Pal.,
Tk. I. 312., Dal. k. 104. (Jir. čte: Kamýk),
Arch. I. 342.

Tomín, Tmin, a, m., vlas. Tolmino, něm.
Tollmein, mestečko v Goricku.. Vz S. N.

Tomiš, e, m., osob. jm. Šd.

Tomišek, ška, m., osob. jm. Hý.

Tomka, y, f., anthoxanthum, das Ruch-
gras, rostl. T. vonná, a. odoratum. Vz Rstp.
1723., Schd. II. 262., Čl. Kv. 104., Čl. 155.,
Kk. 110., FB. 9., Slb. 132. — T., y, f., osob.
jm. Pal.

Tomko, a, m. = Tomáš. — T., osob. jm.
Slov. Dbš.

Tomkovice, e, f., hierochloe. T. půl-
noční, h. borealis; jižná, h. australis. V z
Rstp. 1724., Čl. Kv. 105., FB. 9., Slb. 156.

Tomola, y, m. = Tomáš; osob. jm. Mor.

Tomotomie, e, f., řec, porod vyřezáním
dítěte. S. N.

Tomsa, y, m., osob. jm. T. Frant. Jan,
čes. spisov., nar. 1753. Vz S. N., Jg. H. 1.
642., Tf. H. 1. 97., 172., 173., Šb. H. 1. 299.
T. Fr. Boh., čes. spisov., naroz. 1793. Vz
S. N., Jg. H. 1. 642., Tf. H. 1. 125., Šb. H.
1. 299. T. Ant., lékař a spisov., nar. 1832.
Vz S. N.

Tomsk, a, m., mě. v Rusku. Vz S. N.

Tomša, dle Báča = Tomáš.

Tomšej, e, m., osob. jm. Mor. Šd.

Tomšík, a, m. = Tomáš.

Tomšů, osob. jm Vz, Ů, Petrů.

Tomto, lokal sg., vz Tento.

Tomyr-is, y, f., královna Masagetů. Vz
S. N.

1. Ton, u, m., z lat. -řec. T. = zvuk ur-
čitě vysoký n. hluboký, der Ton. Hd. T. =
zvuk určité výšky a hloubky. Mlt. T. =
zvuk, jenž stejnorodými pravidelnými vlnami

zvukovými povstává. KP. II. 280. Ton a
výška jeho, nejhlubší a nejvyšší; ton nej-
hlubší v rouře otevřené, t. nejhlubší v rouře
zavřené; o povstávání tonu, rozdílový ton,
součtový t.; o způsobování tonu vidličkou
ladicí, výška tonu, základní ton. Vz KP. II.
279., 287., 280., 309., 308., 281., 290., 291.,
281., 284., 283. Tony harmonické či hořejší,
kombinačné, souzvučné a nesouzvučné, Tar-
tiniovy, v rourách zavřených a otevřených.
Vz KP. II. 283., 289., 308., 290., 284., 291.,
308., S. N. T. bas (tón ba) = snížený ton;
t. haut (tón ó) = zvýšený ton; t. génera-
teur (ženeratér) = hlavní tonina. Mlt. Ton
osmistopní (Achtfusst. ); t. se snadně, ostře,
tvrdě ozývá (der Ton spricht leicht etc.
an); t. predjatý (Anticipation); hlavní tony
v každé tonině (Tonart) jsou: základník,
Grund-, vládnice hořejší a dolejší, střed-
nice dolejší a hořejší; tony středohlasu n.
prostřední (Mitteltöne); tony parallelní n.
rovnoběžné; t. trylkové; t. celý, půlton,
velký půlton, malý půlton, chromatický,
nezměněný, původní, diatonický, prosouv-
nutý, čistý, falešný, vysoký, hluboký (hrubý)
Kontra-, hořejší půlton, dolejší půlton; ton
průtažný, dolů n. nahoru jdoucí, pomocný
(Zwischent. ), dvojrážkový, Doppelschlags-,
flažeoletový, Flageolet-, jednostopný, Ein-
fuss-, církevní, Kirchen-, nepřipravený, frei
anschlagender, pozůstalý, verbliebener T.;
tvoření, -bildung, délka, -länge, postup,
-folge, posloupnosť, rozsah, -grosse, poloha,
-lage, míra, -mass, řada, -reihe, pořadí,
-reihe, soustava, -system, poměr tonu, -ver-
hältniss; dálka tonu, die Tonentfernung,
třetina tonu, der Drittelton, vynecháni tonu,
die Auslassung des Tones, zdvojení tonu,
die Verdoppelung des Tones; ton držeti,
vydržeti (aushalten); t. přimrtviti, přidusiti,
přitlumiti (dämpfen); t. udati, nasaditi, an-
geben, rozmáhati, rozdouti, ztráceti; ton
vyznívá, tratí se; uhoditi do tonu; ton se
zmáhá, tratí; kus jde do toho n. onoho
tonu, do té n. oné toniny. Hd. Výška, stup-
nice n. skála tonu; ton vzíti (intonovati).
Nz. Ta mění tony (= hubuje). Us. Ale ovšem
city radostnými se proplétá ton elegický.
Sš. II. 150. (Hý. ). — T. v mluvnici = pří-
zvuk, Akcent, m. T. temný, tvrdý, jasný,
ostrý, měkký. Nz. T. chřtánový = chrop;
pronášený; plnosť, chod tonu. Šm. — T.
v malířství, der Ton. T. tmavý, světlý, místní,
t. barvy. Nz. — Dobrý ton = dobrý mrav
a způsob společenský, guter Ton. Rk.

2. Ton, a, m. = Tonda, Antonín. U Místka.
Škd.

Tona, y, f., strč. = tůně. Šb. Vz Toně.
Na Slov. tona. Dbš. 58.

Tonar, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Tončí, f., Antonie. Us. Dch.

Tonda, y, m., vz Ton, 2. — T., y, f. =
Antonie. U Příbrami. Prk.

Toně, vz Tůně, Tona.

Tonek, nka, m. = Antonín.

Toněvý, Tümpel-. V. T. rybník, zastr.

Tonice, e, f. = tonina. Šm.

Tonický = co k jisté tonině se vztahuje,
tonisch. Tonické (zvukové) umy, tonická
umění, tonische Künste. Nz.