sb157-05 0..8296

118

Topení, n. = teplení. V. — T. = zahří-
vání vzduchu v uzavřeném prostoru. Vz S. N.,
KP. I. 218. Die Heizung, Feuerung. Přílišné
topení. Dch. Kamna k t. z venku, z po-
koje; urovnati hraničku k t.; přístroj k t.
hvozdu; přístroj k t. bez kouře (dymotrav,
der Rauchverzehrer); dříví k t.; přílišné t.
Us. Dch. T. parního kotla, die Dampfkessel-
heizung; T. pod kotlem, die Kesselheizung;
t. bez kouře, rauchlose Feuerung; t. zara-
ziti, abstellen. Šp. T. místné, die Lokalhei-
zung. Nz. lk. Takto opatř jeden každý t.,
aby jeden skrze druhého ohněm ku škodě
nepřišel; U koho by bylo zlé a nebezpečné
t., ten opraviti dej. Smila osov. Zř. selské.
T. čím: kamny, krby (vlaskými komíny),
parou, vzduchem, vodou, dřívím, tříslem
(Lohheizung), komínem, die Kaminheizung,
petrolejem, lisovaným uhlím. S. N., Šp.,
Nz. lk. — T. = topivo, palivo. Výlohy na
topení. Šp. — T. = rozhřívání, rozpouštění,
die Schmelzung. T. másla. Tab. lid. — T. =
pohřižování, das Versenken. Mlčím o bouř-
kách a t. Jel.

Topenice, e, f. = topinka. Nasyp semene
kopřivového na t-ci. Rkp. kd.

Topeniště, ě, n., der Feuerraum, die Heiz-
stätte. Šp.

Topénka, y, f. = topínka, topenice. Dch.,
Jir., Šd. Vz Topeně.

Topený; topen, a, o = teplený, geheizt.
T. pokoj. Us. — T. chléb, gebäht, vz To-
peně. — T. máslo, na Mor. a na Slov. =
přepouštěně, zerlassen, Schmalz. D. T. zlato
do hrdla mu líti dal. Pal. Děj. III. 2. 76. —
T. = pohřížený, vodou přikrytý, versenkt,
ersäuft, überschwemmt. Jg.

Topěti, topím, zastr. topěji, ěl, ění =
tonouti, topiti se, ertrinken. — v čem. Duše
má topěje v hřiešiech. Modl. ms.

Topicí přístroj, topidlo, der Heizapparat.
Šp.

Topický = místní, Lokal-, z řec. T. pro-
středky, které jenom v určitou chorobnou
čásť těla mají působiti. Vz S. N.

Topič, e, m. = kdo topí, der Heizer, m. D.,
V. T. parního kotla, der Kesselheizer. Šp.,
Hrk. — T. = palivo, Brennholz, n. Ze dříví
vrbového jest špatný t. Um. les. — T. =
kdo rozpouští, der Schmelzer. Bern. — T. =
nástroj tesařský, který se do rudniku strká
či topí, když znamenají rudkou, der Tau-
cher. Us. — T., osob. jm.

Topička, y, f., die Heizerin, Tkadl.; die
Schmelzerin. Bern. Vz Topič.

Ťopička, y, f., vz Ťopka.

Topičný, Heizer-. Jg. — T. = k rozpou-
štění náležející, Schmelz-. T. huť. Bern.

Topičovský, ého, m., osob. jm.

Topidlo, a, m. = žumpa v dolích, tůně,
der Sumpf. — T. = prostředek k topení,
k rozpouštění, das Flussmittel. Techn. —

Jg.

Topika, y, f., z řec., vynalézání látky
k řečnickému pojednání o nějakém před-
mětu; staří rozuměli tím slovem sestavení
všeobecných pojmův a vět (loci communes)
v pořádku systematickém jako pomůcku
k nalezení a k vhodnému volení důkazů.
S. N. T., die Topik. Rhetorische Topik,

pramenosloví, zdrojesloví, dokazovatelství
(odkud doličovati čeho, prameny důkazu
a přesvědčení); grammatische Topik d. i.
Wort- und Satzstellung, náuka u kladení,
pořádání slov a vět. Nz.

Topinambur, u, m. = slunečnice hliznatá,
helianthus tuberosus, die Erdbirne. Čl. 100.,
Kk. 164., FB. 42.

Topínka, y, f., vz Topeně; na Slov.
hřánka. Plk. Mastnou t-ku přátelům od-
kázal (byl bohat, vz Blahobyt); Co platna
tučná t., ano zubů není! Č. M. 193. — T. =
prkno tenké, dünnes Brett. — T. = slabá
tenká cihla n. dlažička, Pflasterziegel, m. —
T. = výtopek, der Wischer. D. — T., sa-
mota u Mirovic; mlýn u Písku.

Topinkový. T. prkno, dünnes Brett. Us.
Dch.

Topírna, y, f. = místo, kde se a) topí,
kamna, das Heizhaus, die Heizkammer, Šp.,
Dch., b) zahřívá (das Treibhaus).

Topiště, ě, n., der Muffelherd in der Malz-
dörre. Šm.

Topitelný povrch, die Heizfläche. Nz.

Topiti, topím, top, pě (íc), il, en, ení;
topívati = teplo činiti, hříti, wärmen, hei-
zen, feuern; rozpouštěti, schmelzen, zerlas-
sen; pohřížiti, in's Wasser tauchen, senken,
ersäufen; vodou pokryti, mit Wasser bedek-
ken. Jg. T., immergere, lit. tepti, tepu, be-
schmieren; calefacere, heizen, lat. tepere,
stind. tap, tapati. Cf. Teplý. Mkl. L. 71. Na
Slov. říkají kouřiti. Jv. — abs. Už jsi to-
pil ? Us. Jak ten rybník od starodávna stál
a topil a topiti může, der Teich und sein
ganzes Inundationsgetviet. Z. d. op. — co:
lázeň, světnici, pec, Us., pokoj, D., Ml.
(hříti); rudu, sádlo (rozpouštěti). D. Voda
topí doly. Vys. T. rybník (vodou napustiti).
1506. Král se na to rozhněval a pec hrozně
topit dal. Sš. P. 8. Ať Kateřiny nebo Kříže,
když mrzne, topte chýže. Pk. — co, se
kde. T. v kamnech. Ros. Štěňata v rybníce
t. Ml. T. se v rozkošech. Hlas. Milý se ći
tam topí v tym bystrem dunaji. Sš. P. 188.
— (kde) jak. Toho rybníka dále topiti
nemá, než v té míře má t... Půh. II. 448.
A kam by sě děli kuběnáři kněžie a mnišie
a my moře nemáme? A snad s ženami svými,
by měli s žernovy u potoce topeni býti,
zastavili by potok a učinili by rybník. Hus
II. 284. — čím: dřívím, uhlím t.; světnici
kamny, krbem t. Jakýmas drvama topila ?
Sš. P. Topí slamou (říká se o vyzáblém
člověku). U Olom. Šd. Jednú rukú pila,
druhú se topila. Sš. P. 148. — kam: do
vody, do země (pohřížiti), V., do zatracení.
Výb. I. 719. Voda topila až do obočí bra-
dáče pod mostem. V. Voda v Praze k bra-
dáči, k židům topila (se rozlévala), Štelc.,
až ku chlévu. Rybník tehdáž až za naši
zahradu topil (se rozlil). Us. T. koho v co.
Vz Váznouti. Št. Přes ty hranice ten ryb-
ník t. bude na páně Jindřichovo zboží. Půh.
II. 576. — co proč. Troje hody mu chy-
stala, topila proňho pec. Sš. P. 761. — se.
Loď se topila; kluk se topí (padá pod vodu).
Ml. Kdo se topí, slámy (břitvy) se chytá.
Vz Nešťastný. Lb., Kmp., Pk., Jg. Kto sa
topí, i břitvy sa lapá. Mt. S. Přišel tam,