Předchozí (117)  Strana:118  Další (119) |
|
|||
118
|
|||
|
|||
Topení, n. = teplení. V. — T. = zahří-
vání vzduchu v uzavřeném prostoru. Vz S. N., KP. I. 218. Die Heizung, Feuerung. Přílišné topení. Dch. Kamna k t. z venku, z po- koje; urovnati hraničku k t.; přístroj k t. hvozdu; přístroj k t. bez kouře (dymotrav, der Rauchverzehrer); dříví k t.; přílišné t. Us. Dch. T. parního kotla, die Dampfkessel- heizung; T. pod kotlem, die Kesselheizung; t. bez kouře, rauchlose Feuerung; t. zara- ziti, abstellen. Šp. T. místné, die Lokalhei- zung. Nz. lk. Takto opatř jeden každý t., aby jeden skrze druhého ohněm ku škodě nepřišel; U koho by bylo zlé a nebezpečné t., ten opraviti dej. Smila osov. Zř. selské. T. čím: kamny, krby (vlaskými komíny), parou, vzduchem, vodou, dřívím, tříslem (Lohheizung), komínem, die Kaminheizung, petrolejem, lisovaným uhlím. S. N., Šp., Nz. lk. — T. = topivo, palivo. Výlohy na topení. Šp. — T. = rozhřívání, rozpouštění, die Schmelzung. T. másla. Tab. lid. — T. = pohřižování, das Versenken. Mlčím o bouř- kách a t. Jel. Topenice, e, f. = topinka. Nasyp semene
kopřivového na t-ci. Rkp. kd. Topeniště, ě, n., der Feuerraum, die Heiz-
stätte. Šp. Topénka, y, f. = topínka, topenice. Dch.,
Jir., Šd. Vz Topeně. Topený; topen, a, o = teplený, geheizt.
T. pokoj. Us. — T. chléb, gebäht, vz To- peně. — T. máslo, na Mor. a na Slov. = přepouštěně, zerlassen, Schmalz. D. T. zlato do hrdla mu líti dal. Pal. Děj. III. 2. 76. — T. = pohřížený, vodou přikrytý, versenkt, ersäuft, überschwemmt. Jg. Topěti, topím, zastr. topěji, ěl, ění =
tonouti, topiti se, ertrinken. — v čem. Duše má topěje v hřiešiech. Modl. ms. Topicí přístroj, topidlo, der Heizapparat.
Šp. Topický = místní, Lokal-, z řec. T. pro-
středky, které jenom v určitou chorobnou čásť těla mají působiti. Vz S. N. Topič, e, m. = kdo topí, der Heizer, m. D.,
V. T. parního kotla, der Kesselheizer. Šp., Hrk. — T. = palivo, Brennholz, n. Ze dříví vrbového jest špatný t. Um. les. — T. = kdo rozpouští, der Schmelzer. Bern. — T. = nástroj tesařský, který se do rudniku strká či topí, když znamenají rudkou, der Tau- cher. Us. — T., osob. jm. Topička, y, f., die Heizerin, Tkadl.; die
Schmelzerin. Bern. Vz Topič. Ťopička, y, f., vz Ťopka.
Topičný, Heizer-. Jg. — T. = k rozpou-
štění náležející, Schmelz-. T. huť. Bern. Topičovský, ého, m., osob. jm.
Topidlo, a, m. = žumpa v dolích, tůně,
der Sumpf. — T. = prostředek k topení, k rozpouštění, das Flussmittel. Techn. — Jg.
Topika, y, f., z řec., vynalézání látky
k řečnickému pojednání o nějakém před- mětu; staří rozuměli tím slovem sestavení všeobecných pojmův a vět (loci communes) v pořádku systematickém jako pomůcku k nalezení a k vhodnému volení důkazů. S. N. T., die Topik. Rhetorische Topik, |
pramenosloví, zdrojesloví, dokazovatelství
(odkud doličovati čeho, prameny důkazu a přesvědčení); grammatische Topik d. i. Wort- und Satzstellung, náuka u kladení, pořádání slov a vět. Nz. Topinambur, u, m. = slunečnice hliznatá,
helianthus tuberosus, die Erdbirne. Čl. 100., Kk. 164., FB. 42. Topínka, y, f., vz Topeně; na Slov.
hřánka. Plk. Mastnou t-ku přátelům od- kázal (byl bohat, vz Blahobyt); Co platna tučná t., ano zubů není! Č. M. 193. — T. = prkno tenké, dünnes Brett. — T. = slabá tenká cihla n. dlažička, Pflasterziegel, m. — T. = výtopek, der Wischer. D. — T., sa- mota u Mirovic; mlýn u Písku. Topinkový. T. prkno, dünnes Brett. Us.
Dch. Topírna, y, f. = místo, kde se a) topí,
kamna, das Heizhaus, die Heizkammer, Šp., Dch., b) zahřívá (das Treibhaus). Topiště, ě, n., der Muffelherd in der Malz-
dörre. Šm. Topitelný povrch, die Heizfläche. Nz.
Topiti, topím, top, pě (íc), il, en, ení;
topívati = teplo činiti, hříti, wärmen, hei- zen, feuern; rozpouštěti, schmelzen, zerlas- sen; pohřížiti, in's Wasser tauchen, senken, ersäufen; vodou pokryti, mit Wasser bedek- ken. Jg. T., immergere, lit. tepti, tepu, be- schmieren; calefacere, heizen, lat. tepere, stind. tap, tapati. Cf. Teplý. Mkl. L. 71. Na Slov. říkají kouřiti. Jv. — abs. Už jsi to- pil ? Us. Jak ten rybník od starodávna stál a topil a topiti může, der Teich und sein ganzes Inundationsgetviet. Z. d. op. — co: lázeň, světnici, pec, Us., pokoj, D., Ml. (hříti); rudu, sádlo (rozpouštěti). D. Voda topí doly. Vys. T. rybník (vodou napustiti). 1506. Král se na to rozhněval a pec hrozně topit dal. Sš. P. 8. Ať Kateřiny nebo Kříže, když mrzne, topte chýže. Pk. — co, se kde. T. v kamnech. Ros. Štěňata v rybníce t. Ml. T. se v rozkošech. Hlas. Milý se ći tam topí v tym bystrem dunaji. Sš. P. 188. — (kde) jak. Toho rybníka dále topiti nemá, než v té míře má t... Půh. II. 448. A kam by sě děli kuběnáři kněžie a mnišie a my moře nemáme? A snad s ženami svými, by měli s žernovy u potoce topeni býti, zastavili by potok a učinili by rybník. Hus II. 284. — čím: dřívím, uhlím t.; světnici kamny, krbem t. Jakýmas drvama topila ? Sš. P. Topí slamou (říká se o vyzáblém člověku). U Olom. Šd. Jednú rukú pila, druhú se topila. Sš. P. 148. — kam: do vody, do země (pohřížiti), V., do zatracení. Výb. I. 719. Voda topila až do obočí bra- dáče pod mostem. V. Voda v Praze k bra- dáči, k židům topila (se rozlévala), Štelc., až ku chlévu. Rybník tehdáž až za naši zahradu topil (se rozlil). Us. T. koho v co. Vz Váznouti. Št. Přes ty hranice ten ryb- ník t. bude na páně Jindřichovo zboží. Půh. II. 576. — co proč. Troje hody mu chy- stala, topila proňho pec. Sš. P. 761. — se. Loď se topila; kluk se topí (padá pod vodu). Ml. Kdo se topí, slámy (břitvy) se chytá. Vz Nešťastný. Lb., Kmp., Pk., Jg. Kto sa topí, i břitvy sa lapá. Mt. S. Přišel tam, |
||
|
|||
Předchozí (117)  Strana:118  Další (119) |