sb157-05 0..8296

119

kde se málo topí (do vězení). Bda. Sníh se
topí (rozpouští). Tab. lid. Hory. doly se
topí; kolo mlýnské se topí (brodí se, jde
brodem). Vys. — co kdy. V zimě topili
tři pokoje. Us. Ml.

Topivo, a, n., palivo, das Brenn-, Heiz-
material. Nz., Šp., Šd.

Topivosť, i, f. = výhřevnosť, die Heiz-
kraft. Nz.

Topivý. T. plocha, die Feuerfläche. Šp.

Ťopka, y, f. = krůta. D. — Ť. = s pří-
hanou o ženské přihlouplé, nevšímavé, das
Tschoperl. Dch. — Ť. = stopka, Stiel, m. —
Ť. = bidlo ve studnicích, pumpách, der Stiel.

Topľa, y, f. = topola = topol. Pl. Pre-
neščasna t. ešči baržej zeskla. Sl. ps. 79.

Tople, pl., toplice = teplice, léčné pra-
meny. Slov. Dbš. 67.

Topnice, e, f., na Slov. = huť k rozpou-
štění rudy, der Schmelzofen. Bern.

Topnictví, n., das Schmelzeramt. Slov.
Bern.

Topnik, a, m. = kdo rudu topí, rozpou-
ští, der Schmelzer. Slov. Bern.

Topný, Schmelz-. — T., ého, m., der
Schmelzer.

Topograf, a, m., z řec. = místopisec. Rk.

Topografický, z řec. = místopisný. Rk.

Topografie, e, f., z řec. = místopis, po-
pis míst, die Topographie. Rk.

Topol, e, m. (na Plašte a Plzeň. f. Prk.,
slov. topola, topla; u Opavy: topůl, Klš. ),
topolík, u, topolíček, čku, topolček, ečku,
m., topolí, n. Ve vých. Čechách, také na
Plasku a Příbramsku (Prk. ); topol, u. Vz
L. T., z lat. populus, die Pappel. Vz t.
TopolB souvisí, jak už Šf. v Rozb. 121. po-
znamenal, s adj. topielý, tepielý, tepělý =
directus, rovný, štíhlý (tepilý, ztepilý). Prk.
Př. 17. T. bílý, třesutý n. osyka (libický.
V. ), Jg., jehličnatý. Šp. T. linda, p. alba;
t. sokora, p. canescens; t. osyka, p. tre-
mula; t. vlaský, p. pyramidalis; t. černý,
p. nigra; t. kanadský, p. monilifeia; balsa-
mitý, p. balsamifera. Vz Rstp. 1408., Schd.
II. 274., Čl. Kv. 145., Čl. 113.. KP. III. 308.,
Kk. 148., 149., FB. 29., Slb. 269., Kk. 227.,
Slb. 639. Kdekoli v písních slovanských
děje se zmínka o topoli, nevyrozumívá se,
trvám, vysoký, nudný topol vlaský (po-
pulus pyramidalis), který se dostal do Čech
teprv začátkem 18. století a do ostatních
krajin slovanských snad ještě později, nýbrž
košatá, bělolistá linda (populus alba), jejíž
zjev má do sebe cosi ženského, pročež v ná-
řečích ruských i v polském jest topoł, to-
polja fem., a rus. topoľ, strsl. topola zna-
mená skutečně bílý topol (naši lindu). Jest
pak linda obrazem mladé dívky. Sbtk. 125.
Já koníčky vodím pod zelenú lindu. A já
tam, synečku, na travěnku přindu. Sš. P.
246. Podívej se milá na tu suchú lindu: až
se rozzelená, teprv k tobě přindu (= nikdy).
Sš. P. 377. Pozri že děvčátko na ten suchý
topol: keď sa ten rozvije, potom já budem
tvoj. Těžko je rozvíjať suchým haluzinkám:
těžšie sa vydávať chudobným dievčinkám.
Koll. I. 222. Z pupenců topolových dělají
masť, po které prý vlasy dobře rostou.
Sbtk. 125. —128. Cf, Ib. 14.

Topola, y, f. = topol. Slov. Popater ty,
mila, na suhú topolu. Sl. ps. 79.

Topolany, dle Dolany, něm. Topolan,
vsi a) u Víškova, b) u Olomouce; němec.
Teplitzhof, dvůr u Radonic. PL.

Topolář, e, m. = topolník. Rk.

Topolčany, dle Dolany, mě. v Uhřích.
Vz Tk. IV. 661.

Topolčárka, y, f. = druh hrušek, die
Plutzerbirn, pyrum lacteum. Slov. Bern.

Topolček, vz Topol.

Topolí, n. = topoly, die Pappeln. Šd.

Topolinka, y, f., popolina, keř, zastar.
Rozk.

Topolisko, a. n., veliký n. špatný topol,
eine sehr grosse o. schlechte Pappel. Cimrhz.

Topoliště, ě, n., der Pappelgarten. Šm.

Topolka, y, f., samota u Hlinska.

Topolná, é, f., ves u Napajedel. PL.

Topolník, a. m., der Pappelfreund. Mus.
IV. b. 166. Vz Topolář.

Topologie, e, f., řec. = náuka vštípiti
sobě v paměť vlastnosti nějaké věci dle
jistého pořádku. S. N.

Topololistý, pappelartige Blätter habend.
Rostl.

Topolovina, y, f., das Pappelholz. Rk

Topolovitý, pappelartig. Šm.

Topolovka, y, f. = proskurník t., althaea
rosea. Čl. 24. Vz Rstp. 134.

Topolový, Pappel-. T-ý dříví, BO., list,
strom. Us. Třese se jako t. list (jako osyka).
Ros. Zdání své na topolovém (osykovém)
listu zavěsiti (kdo se nemůže na něco ji-
stého rozmysliti). Ros.

Topoly, dle Dolany, něm. Topol, ves u Dob-
kovic.

Topor, u, toporek, rku, m., od tep (te-
pati), vz e, -or. Strsl. toporB, ascia, srv. arm.
tapar, pers. tabar. Mkl. L. 71. (Hý. ). T. =
náčiní tesařské (sekera), die Zimmeraxt. T.
řeznický, die Fleischeraxt, Vz násl. Co za-
psáno perem, toho nevyvrátíš toporem. Č.
M. 79. Vždyť má nožky jako hůlky a ruce
jak topory. Nár. ps. Na tvrdý suk silný to-
por. Kmp. In den Hammerwerken der Ham-
merstiel. Nz. Na Slov. = hůl s krátkou se-
kyrkou. S. N.

Topořisko, a, topořiště, ě, topořišče,

e, topořišťko, a, n. = násada u toporu.
Strsl. topořiště, manubrium asciae, příp.
-iske (-isko); von toporB, ascia. Mkl. B.
277., 274. Der Hackenstiel. Spadla sekyra
s topořiště. BO. Tehdy Jan švec sekerú svú
chtěl toho kúši udeřiti, i přesáhl jeho se-
kyru, ne;: toliko topořištěm jeho v hlavu
ranil. NB. Tč. 107. — T. = násada u kla-
diva, der Hammerstiel. Har. Nasaditi ně-
koho na své topořiště (jeho za nástroj svůj
užívati). Jest na jeho topořiště (topořisko)
nasazený. Sych., Ros., Kom., BR. II. 790.

Topořiti, il, en, ení = arrigere, exten-
dere virilem virgam. Lex. vet. Č. — se =
přímiti se, sich aufrecht, steif stellen. Farao
sám se nakloňoval, obměkčoval a ohýbal a
opět se topořil, se tvrdil (zatvrzoval). Sš. I.
103. (Hý. ).

Toporka, y, f., torda, pták vodní, čápo-
vitý. Krok. I. c. 126.