sb157-05 0..8296

122

Totožník, a, m., der Selbsteigener. Šm.

Totožnosť, i, f. = identita, tosamosť, slovo
nové, die Identität. Není pochybnosti o t-sti
osoby Josefovy, lépe: není pochybnosti, že
Josef jest ta pravá osoba, n. že Josef jest
ten, koho hledají. Nabyli jistoty o t-sti
osoby, lépe: nabyli jistoty, že jest to táž
osoba. Šb., Š. a Ž. T., identičnosť. Šb. Vz
Tožnosť.

Totožnostní, Identitäts-. Mudrctví t. Mus.
XI. 177.

Totožný, slovo nové = identičný, týž,
derselbe, identisch. Cf. Tožný. Jest jim t-ný
zákon (lépe: týž). T. úsudek. Marek. Ponětí
ta jsou totožná. Krok. Mají totožné zájmy.
Dch. Hra na Libušu provozovaná v Oseku
a okolí téměř t-na jest se hrou čamčaráka.
Sš. P. 764.

Toťuž = tím, um desto. Slov. T. méně
n. více. Koll.

Totyž, e, m. = totach. Slov. Bern.

Tou, instr. fem. zájmena: ten, ta, to.

Touboř, e, m., něm. Tauboř, ves u Kum-
štatu.

Touček, čka, m., samota n N. Knína.

Toučný, zastr. = tučný, fett. Rd. zv. 52.

Toufar, túfar, a, m., na Mor. = hrnčíř,
z něm. der Töpfer. Mz. 349. — T., u, m.,
dílo hrnčířské na bílo polévané. Mor. Kd.,
Zlob. Vz Tuf.

Toufarník, a, m. = hrnčíř, toufar. Šd.

Toufarový. T. talíř, mísa. Vz Toufar.
Mor. Šd.

Touha (zastr. túha), y, f. Tuha. V. Strsl.
tąga, angor, moeror, od teg. Cf. Tuhý. Mkl.
L. 106., B. 38. T. = toužení, těžkosť, tužba,
úzkost, tesknosť, tužebnosť, hoře, smutek, zá-
rmutek, die Sehnsucht, Bangigkeit, Angst,
Betrübniss. Jg. Ciesaře vzpodjechu túhy.
Kat. 3166. Touhy plný zpěv, Hdk. L. k.
58., pohled. Němc. T. s hořem. Št. Touhu
míti. Aesop. Túhať jest mezi cuzími a smutný
utěší sě svými; Skotu odpočinem a snad sě
tu s túhú minem; Dřieve Čechy túhu jmiechu,
že je Němci zahladiti chtiechu. Dal. 11., 7.,
156. a j. Pro niť v túhách vadnu. Mus.
Věčnú túhú lkáti. St. skl. T. naň přišla.
Štelc. Dokudkoli žíti, vší touhy nelze zbýti.
Č. T. po čem: po milé. Mus. T. po nebi.
MP. 85. T. po slávě. Měst. bož. Ani mně
jest po něm t. St. skl. III. 46. Nebuď tebe
(akkus. ) po tom touha. Brt. S. 3. vyd. 35.
2. c. T. po domově. Šm., po otčině. Ml. —
čeho. Pojala mne t. dobrých časů n. po
dobrých časech. Us. — pro koho. Rk.

Touch, a, m., osob. jm.

Toucha, y, f. = tušení, předtucha, die
Ahnung, die Vorempfindung, das Vorgefühl.
Nz. T. té věci všady prochodila; Podivení
to vyjde u světákův a nevěrcův od tajné
vnitrně přirodilé t-chy; Touchu v někom
o čem vzbuditi; Pán v ní nějakou napřed
t-chu o vyšší bytnosti své vzbuzuje; Ne-
míti o čem ani touchy; Zmocnila se obou
posvátná t. SŠ. Zj. 442., 469., J. 67., 99.
Neměl on ani touchy o zlobě a duchové
zaškoudlosti nepřátelů Kristových; T. pří-
rody; Ta potěšivá t. ve slově tom nazna-
čena; Tím nejhlubší t. a touha srdce lid-
ského se označovala. Sš. J. 85., I. 17., 106.,

Sk. 169. (Hý. ). Jaká vede přírodu tu toucha!
Sš. Snt. 134.

Touchati čemu = žádati, přáti si čeho,
begehren, wünschen. Knst., Vký. Vz Tušiti.

Touchořiny, dle Dolany, Taucherschin,
ves u Litoměřic.

Touchovice, Tauchowitz, dle Budějovice,
ves v Lounsku. Vz S. N.

Toul (zastar. túl), e a u, toulec, lce,
touleček, čku, m. T. = pouzdro na šípy,
V., kolčan, Vký., der Kocher. Strsl. tulb,
pharetra. Mkl. L. 176. V touli, v toule. D.
Střelci z toulu střely dobývati zvykejte.
Kom. Plní túli na plecech řechcú. Rkk.
V túlu svém skryl mě. BO. Smrť svůj t.
vyprázdnila. Dch. Nosí toulec bez šípu (má
hrb). Bdl. Zarachoce nad ním tulec. Rkk.
Z cizího toulu šípy bráti (příklad bráti od
jiného). Bart. 89. Vz Všetečný. Č. — Tou-
lec = pouzdro na prach a kulky, das Pulver-
horn. Ros. Toul na patrony, die Patro-
nenhülse. Čsk. — Toulec, toul, krb, krbec,
krž, klubaně, tulejka, Schlotterfass, n. =
pouzdro na brousek sekáčů. Šp., D. — T.
v bot. = příkrov květový z ojedinělého n.
nemnohých listenů se skládající, hned květu
jedinému n. př. u narcisu, kosatce, hned ce-
lému květenstvu přináležející n. př. u aronů,
ďáblíků, spatha, die Blüthenscheide. Díly
jeho slovou zátulky, valvulae. Rst. 91., 565.
Květy hromaděné mívají společnou stopku
či vřeteno a bývají před rozvitím ve zvlášt-
ním listu uzavřené, jenž slove toul či toulec;
toul liší se od listů svou barvou a velikostí
a vyniká nálevkovitou svou podobou u ro-
stliny kolokasie (calla). Je-li květenství ob-
stoupeno větším množstvím listenů přesle-
novitě seřaděných, jmenují se tyto společné
zákrov (involuerum), jenž je zvláště vyvi-
nut u slunečnice a jiných rostlin spolulož-
ných. Schd. II. 207. T. = listen břichatý n.
pošvatý, podporující a objímající buď jeden
květ buď celé květenství, jako u narcísků,
česneku. Čl. Kv. XXVIII. Cf. Kk. 38.

Toulačka, y, f. = návštěva, beseda, přá-
stva, der Besuch. Us. ve východ. Čechách.
Přijď k nám na t-čku; Šli jsme na t-čku.
Us. Bda., Kal., Všk.

Toulák = tulák.

Toulal, a, m., der Bummler. Vz Tulák.
Lovecký t., der Jagdbummler. Dch.

Toulání, n., das Herumschweifen, Vagi-
ren. Túlanie bez domu. BO. T. někomu pře-
trhnouti, Einem das Herumschlenkern legen.
Dch.

Toulař, e, m., der Bogenverfertiger. Tk.
II. 377., 382.

Toulati (zastr. túlati), toulávati. — čeho,
o čem = po čem jíti, snažiti se, wornach
gehen, streben. Nebude jim třeba lovóv
túlati. Št. O tom tulachu tudy i onady.
St. skl. — se = běhati sem a tam, umher-
streichen, herumschweifen, herumschlendern,
umstreichen, herumstreichen, irren, schwär-
men, umziehen. Jg. Kde se ona toulá, o tom
sám pán Bůh ví. Sš. P. 137. Sem i tam se
t. jako sv. Antonína prase. Reš. — se kudy
(s kým): po světě. Chč. 379., V. T. se po
ulicěch, BO., po pustých lesiech, po zemi.
Dal. 67., 138. Zhub, Kačenko, zhub to dítě,