Předchozí (121)  Strana:122  Další (123) |
|
|||
122
|
|||
|
|||
Totožník, a, m., der Selbsteigener. Šm.
Totožnosť, i, f. = identita, tosamosť, slovo
nové, die Identität. Není pochybnosti o t-sti osoby Josefovy, lépe: není pochybnosti, že Josef jest ta pravá osoba, n. že Josef jest ten, koho hledají. Nabyli jistoty o t-sti osoby, lépe: nabyli jistoty, že jest to táž osoba. Šb., Š. a Ž. T., identičnosť. Šb. Vz Tožnosť. Totožnostní, Identitäts-. Mudrctví t. Mus.
XI. 177. Totožný, slovo nové = identičný, týž,
derselbe, identisch. Cf. Tožný. Jest jim t-ný zákon (lépe: týž). T. úsudek. Marek. Ponětí ta jsou totožná. Krok. Mají totožné zájmy. Dch. Hra na Libušu provozovaná v Oseku a okolí téměř t-na jest se hrou čamčaráka. Sš. P. 764. Toťuž = tím, um desto. Slov. T. méně
n. více. Koll. Totyž, e, m. = totach. Slov. Bern.
Tou, instr. fem. zájmena: ten, ta, to.
Touboř, e, m., něm. Tauboř, ves u Kum-
štatu. Touček, čka, m., samota n N. Knína.
Toučný, zastr. = tučný, fett. Rd. zv. 52.
Toufar, túfar, a, m., na Mor. = hrnčíř,
z něm. der Töpfer. Mz. 349. — T., u, m., dílo hrnčířské na bílo polévané. Mor. Kd., Zlob. Vz Tuf. Toufarník, a, m. = hrnčíř, toufar. Šd.
Toufarový. T. talíř, mísa. Vz Toufar.
Mor. Šd. Touha (zastr. túha), y, f. Tuha. V. Strsl.
tąga, angor, moeror, od teg. Cf. Tuhý. Mkl. L. 106., B. 38. T. = toužení, těžkosť, tužba, úzkost, tesknosť, tužebnosť, hoře, smutek, zá- rmutek, die Sehnsucht, Bangigkeit, Angst, Betrübniss. Jg. Ciesaře vzpodjechu túhy. Kat. 3166. Touhy plný zpěv, Hdk. L. k. 58., pohled. Němc. T. s hořem. Št. Touhu míti. Aesop. Túhať jest mezi cuzími a smutný utěší sě svými; Skotu odpočinem a snad sě tu s túhú minem; Dřieve Čechy túhu jmiechu, že je Němci zahladiti chtiechu. Dal. 11., 7., 156. a j. Pro niť v túhách vadnu. Mus. Věčnú túhú lkáti. St. skl. T. naň přišla. Štelc. Dokudkoli žíti, vší touhy nelze zbýti. Č. T. po čem: po milé. Mus. T. po nebi. MP. 85. T. po slávě. Měst. bož. Ani mně jest po něm t. St. skl. III. 46. Nebuď tebe (akkus. ) po tom touha. Brt. S. 3. vyd. 35. 2. c. T. po domově. Šm., po otčině. Ml. — čeho. Pojala mne t. dobrých časů n. po dobrých časech. Us. — pro koho. Rk. Touch, a, m., osob. jm.
Toucha, y, f. = tušení, předtucha, die
Ahnung, die Vorempfindung, das Vorgefühl. Nz. T. té věci všady prochodila; Podivení to vyjde u světákův a nevěrcův od tajné vnitrně přirodilé t-chy; Touchu v někom o čem vzbuditi; Pán v ní nějakou napřed t-chu o vyšší bytnosti své vzbuzuje; Ne- míti o čem ani touchy; Zmocnila se obou posvátná t. SŠ. Zj. 442., 469., J. 67., 99. Neměl on ani touchy o zlobě a duchové zaškoudlosti nepřátelů Kristových; T. pří- rody; Ta potěšivá t. ve slově tom nazna- čena; Tím nejhlubší t. a touha srdce lid- ského se označovala. Sš. J. 85., I. 17., 106., |
Sk. 169. (Hý. ). Jaká vede přírodu tu toucha!
Sš. Snt. 134. Touchati čemu = žádati, přáti si čeho,
begehren, wünschen. Knst., Vký. Vz Tušiti. Touchořiny, dle Dolany, Taucherschin,
ves u Litoměřic. Touchovice, Tauchowitz, dle Budějovice,
ves v Lounsku. Vz S. N. Toul (zastar. túl), e a u, toulec, lce,
touleček, čku, m. T. = pouzdro na šípy, V., kolčan, Vký., der Kocher. Strsl. tulb, pharetra. Mkl. L. 176. V touli, v toule. D. Střelci z toulu střely dobývati zvykejte. Kom. Plní túli na plecech řechcú. Rkk. V túlu svém skryl mě. BO. Smrť svůj t. vyprázdnila. Dch. Nosí toulec bez šípu (má hrb). Bdl. Zarachoce nad ním tulec. Rkk. Z cizího toulu šípy bráti (příklad bráti od jiného). Bart. 89. Vz Všetečný. Č. — Tou- lec = pouzdro na prach a kulky, das Pulver- horn. Ros. Toul na patrony, die Patro- nenhülse. Čsk. — Toulec, toul, krb, krbec, krž, klubaně, tulejka, Schlotterfass, n. = pouzdro na brousek sekáčů. Šp., D. — T. v bot. = příkrov květový z ojedinělého n. nemnohých listenů se skládající, hned květu jedinému n. př. u narcisu, kosatce, hned ce- lému květenstvu přináležející n. př. u aronů, ďáblíků, spatha, die Blüthenscheide. Díly jeho slovou zátulky, valvulae. Rst. 91., 565. Květy hromaděné mívají společnou stopku či vřeteno a bývají před rozvitím ve zvlášt- ním listu uzavřené, jenž slove toul či toulec; toul liší se od listů svou barvou a velikostí a vyniká nálevkovitou svou podobou u ro- stliny kolokasie (calla). Je-li květenství ob- stoupeno větším množstvím listenů přesle- novitě seřaděných, jmenují se tyto společné zákrov (involuerum), jenž je zvláště vyvi- nut u slunečnice a jiných rostlin spolulož- ných. Schd. II. 207. T. = listen břichatý n. pošvatý, podporující a objímající buď jeden květ buď celé květenství, jako u narcísků, česneku. Čl. Kv. XXVIII. Cf. Kk. 38. Toulačka, y, f. = návštěva, beseda, přá-
stva, der Besuch. Us. ve východ. Čechách. Přijď k nám na t-čku; Šli jsme na t-čku. Us. Bda., Kal., Všk. Toulák = tulák.
Toulal, a, m., der Bummler. Vz Tulák.
Lovecký t., der Jagdbummler. Dch. Toulání, n., das Herumschweifen, Vagi-
ren. Túlanie bez domu. BO. T. někomu pře- trhnouti, Einem das Herumschlenkern legen. Dch. Toulař, e, m., der Bogenverfertiger. Tk.
II. 377., 382. Toulati (zastr. túlati), toulávati. — čeho,
o čem = po čem jíti, snažiti se, wornach gehen, streben. Nebude jim třeba lovóv túlati. Št. O tom tulachu tudy i onady. St. skl. — se = běhati sem a tam, umher- streichen, herumschweifen, herumschlendern, umstreichen, herumstreichen, irren, schwär- men, umziehen. Jg. Kde se ona toulá, o tom sám pán Bůh ví. Sš. P. 137. Sem i tam se t. jako sv. Antonína prase. Reš. — se kudy (s kým): po světě. Chč. 379., V. T. se po ulicěch, BO., po pustých lesiech, po zemi. Dal. 67., 138. Zhub, Kačenko, zhub to dítě, |
||
|
|||
Předchozí (121)  Strana:122  Další (123) |