Předchozí (122)  Strana:123  Další (124) |
|
|||
123
|
|||
|
|||
netolé se s ním po světě; Udeřila jedna,
udeřila druhá, ešče sa šohajek po dědině túlá; A dyž ono (jabko) spadne, po zemi se kúle, už sa můj syneček po tom světě túle. Sš. P. 158., 366., 588. T. se horou. Pov. 75. Ať sě nepočnu túlati po stádách tovařišóv tvých. (Pís. Šal. I. 7. ). Hus III. 16. Jakoby se nutil po poušti toulati. BR. III. 56. b. Šuhaju, šuhaju, čerti ťa túlajú po tej tmavej noci, vybiješ si oči. Slov. Tč. — odkud kam: z krajů do krajů. Chč. 377. — jak. T. sě kút od kúta. BO. — se čím: myslí, očima, ušima jinde se toulati, Kram., myšlénkami. Sych. Pakli sě modlí, rty hý- bají a myslí sě jinudy túlají. Hus I. 130. — se za čím. Myslí svou za nepřítomnými věcmi se t. Br. Nebude mi třeba daleko za ním se t. Žer. Že se můj milej za jinou toulá. Er. P. 101. — se kdy: v noci, za dne. Kdo se v noci toulá, často se mu bu- chet dostává (je bit). Pk. Černovocí mlá- denci tólali se po noci. Sš. P. 430. Všeci lidé povidajó, že já se v noci tólám, a já hledám potěšení, kterého doma nemám. Sš. P. 636. V kůži lvové oslové se túlají. Jel. En. m. 9. Toulatka, y, f., cornucopiae, tráva třti-
novitá. Rostl. 264. b. Toulatý vbot. = toulem opatřený, blüthen-
scheidig. Rst. 505. Toulavě, herumschweifend. Ros.
Toulavec, vce, m. = tulák. — T., sphinx
pinastri, der Fichtenschwärmer. Um. les. Toulavosť, i, f., das Schwärmen. Ros.
Toulavý, túlavý, herumschweifend, un-
stät. V. T. lidé, V., kozy, Sych., štěstí, mysl, Jel., dělník, žebrák, Dch., život. J. tr. Toulcovitý, köcherförmig. T. listen. Rostl.
Toulec, vz Toul. — T. v botan. = toul
malý nebo druhořadý, spatha, die Blumen- scheide. Slb. XLVII., das Scheidchen. Rst. 505. Vz Toul. Toulečník, u, m., choretum. Rostl. I.
234. b. Toulení, n., vz Touliti.
Toulenka, y, f. = býložilec, vaginicola.
Krok. II. 520. Toulice, e, f., chironia, die Chironie, rostl.
T. lahodná, ch. fructescens. Vz Rstp. 1080. Toulicovitý. T. rostliny, chironieae: ho-
řepník, plchokvět, zavilka, toulice. Vz Rstp. 1078. Touliti, tuliti, il, en, ení; toulívati =
chýliti, vinouti, točiti, biegen, schmiegen; chrániti, chovati, bergen, verbergen, in Sicherheit bringen; tišiti, hojiti, beruhigen, stillen; se = točiti se, vinouti se, chouliti se, chýliti se, sich biegen, sich drehen, sich bücken; usmívati se stydlivě, upejpati se, sich zieren, verschämt thun, geduckt lächeln; louditi se, pokorně se stavěti, geduckt schlei- chen, anschmeicheln. Jg. — co: dítě (k sobě přitisknouti, kojiti, tišiti). L. T. pysky (stá- hnouti, zusammenhalten). Us. Tč. — co kam. Pták hlavu pod křídlo toulí. L. — se. Toulí se jako pes. Ros. Dvorně se tuliti. Tulí se (usmívá se) jako staré boty pod schody. Us., Č. M. 521. — se kam (před kým). Před vichrem se do kře toulí. Sš. Bs. 95. Liška se toulí (loudí se) na slepice, vlk na |
ovce. Ros. On se k němu toulí. Ros., Br.,
Kom. — se kam jak. Kteráž tigřice netoulí se krotkým hlasem k svým mladým? Měst. bož. — Jg. Toulka (zastr. tulka), y, f., pl. toulky =
toulání se, das Herumvagiren, Müssiggehen. V. Po toulkách choditi, čas mařiti. Ros. Šel na t-lky. Us. Daremné toulky. Br. Na t-lku někde se zastaviti (na pobyt). Us. Jrsk. Přijď k nám někdy na toulku. Us. u Ry- chnova. Cf. Toulačka, Táčky. Toulnice, e, f., phyllactis. Rostl. I. 256. a.
Toulon, a, m., mě. ve Francii. Vz S. N.
Toulouse (Tulús), y, f., mě. ve Francii,
Dolny, pl., Mus. IV. 323. -toun (-tunB), přípona: pěstoun (pit —
živiti). Bž. 230. Touně, e, f., vz Tůně.
Toupalík, a, m., osob. jm. Ť. Jan Maurus,
čes. básník. Vz S. N., Jg. H. 1. 642. Toupě, ěte, n., pl. ťoupata i ťupata =
ťopky, mladé krůty. U Pelhř. Ptů. 1. Tour, a, m. = tur, der Auerochs. Zdk.
2. Tour (fr., túr), obyč. tura, y, f. = oběh
do kola, oběh, okruh, procházka, cesta, ob- chůzka, řada; v tanci: obrat, změna tance, der Gang, Umlauf, die Runde, die Reise, Tanzwendung, Tour. S. N., Rk. Tourista, y, m., dle Despota (z fr., tu-
rista), cestovatel z obliby a pro zábavu. Rk., S. N. Tournajské sukno. Vz Tk. I. 302., 320.
Tournefortka, y, f., tournefortia. Rostl.
I. 244. b. Tournura, y, f. (fr., turnýr) = obratnosť,
obratné chování, Tournure. Rk. Tourové, ého, n, něm. Taurow, ves u Ba-
vorova. PL. Tourretka, y, f., tourretia. Rostl. I. 246. a.
Tours, dle Dolany. Sv. Bž. 120., mě. ve
Francii. Touš, e (na Slov. túz, a), z řec. óvác, das
Daus. Mz. 358. T. v kartách n. na kostkách dvě oka. V. V kartách německých t. jest to, co ve francouzských eso čili eš. Hráti touše (m. touš; jako u životných). Us V touše hráti. 1563. Propasovati touše. D. Žíž, ciňk nedá, eš, touš nemá, kotr, dryje zaplať. Prov. Touš, eš nemá nic, žíž, ciňk nedá nic, quater, drye pomáhej. V. Pohořel od žaludového touše (vz Pohořeti); Obloupil ho touš (hra v karty). Vz Žebrota, Karbaník. Č. Kdo se honí za toušem, peníze mu vypadají. Č. M. 142. — T. = okrouhlá koule z kamene n. mědi, kterouž házejí, klub, frček, kotouč, die Scheibe, discus. Br. Touš = koule podoby čočkovité. Tš. Po obědích z kuší stříleno, touši (f. ) házeno. Břez. 142. T. v tělocviku, vz KP. I. 517. Toušek, ška, m., osob. jm. Arch. I. 437.
Toušeň, šně, f., městečko v Brandýsku.
Vz S. N., Tk. II. 421., 476. Toušice, Tauschitz, ves u Kouřimi. PL.,
Tk. III. 78., Tf. 287. Touškov, a, m., Weiss-Tuschkau, mě. ve
Stříbrsku; T. Hartmanův, Tuschkau, ves ve Stodsku. Vz S. N. — T., Tauschkov, ves u Zalužan. Toušovati, šp. z něm. tauschen, směniti.
V. 219*
|
||
|
|||
Předchozí (122)  Strana:123  Další (124) |