sb157-05 0..8296

123

netolé se s ním po světě; Udeřila jedna,
udeřila druhá, ešče sa šohajek po dědině
túlá; A dyž ono (jabko) spadne, po zemi
se kúle, už sa můj syneček po tom světě
túle. Sš. P. 158., 366., 588. T. se horou.
Pov. 75. Ať sě nepočnu túlati po stádách
tovařišóv tvých. (Pís. Šal. I. 7. ). Hus III.
16. Jakoby se nutil po poušti toulati. BR.
III. 56. b. Šuhaju, šuhaju, čerti ťa túlajú po
tej tmavej noci, vybiješ si oči. Slov. Tč. —
odkud kam: z krajů do krajů. Chč. 377. —
jak. T. sě kút od kúta. BO. — se čím:
myslí, očima, ušima jinde se toulati, Kram.,
myšlénkami. Sych. Pakli sě modlí, rty hý-
bají a myslí sě jinudy túlají. Hus I. 130. —
se za čím. Myslí svou za nepřítomnými
věcmi se t. Br. Nebude mi třeba daleko za
ním se t. Žer. Že se můj milej za jinou
toulá. Er. P. 101. — se kdy: v noci, za
dne. Kdo se v noci toulá, často se mu bu-
chet dostává (je bit). Pk. Černovocí mlá-
denci tólali se po noci. Sš. P. 430. Všeci
lidé povidajó, že já se v noci tólám, a já
hledám potěšení, kterého doma nemám. Sš.
P. 636. V kůži lvové oslové se túlají. Jel.
En. m. 9.

Toulatka, y, f., cornucopiae, tráva třti-
novitá. Rostl. 264. b.

Toulatý vbot. = toulem opatřený, blüthen-
scheidig. Rst. 505.

Toulavě, herumschweifend. Ros.

Toulavec, vce, m. = tulák. — T., sphinx
pinastri, der Fichtenschwärmer. Um. les.

Toulavosť, i, f., das Schwärmen. Ros.

Toulavý, túlavý, herumschweifend, un-
stät. V. T. lidé, V., kozy, Sych., štěstí,
mysl, Jel., dělník, žebrák, Dch., život. J. tr.

Toulcovitý, köcherförmig. T. listen. Rostl.

Toulec, vz Toul. — T. v botan. = toul
malý nebo druhořadý, spatha, die Blumen-
scheide. Slb. XLVII., das Scheidchen. Rst.
505. Vz Toul.

Toulečník, u, m., choretum. Rostl. I.
234. b.

Toulení, n., vz Touliti.

Toulenka, y, f. = býložilec, vaginicola.
Krok. II. 520.

Toulice, e, f., chironia, die Chironie, rostl.
T. lahodná, ch. fructescens. Vz Rstp. 1080.

Toulicovitý. T. rostliny, chironieae: ho-
řepník, plchokvět, zavilka, toulice. Vz Rstp.
1078.

Touliti, tuliti, il, en, ení; toulívati =
chýliti, vinouti, točiti, biegen, schmiegen;
chrániti, chovati, bergen, verbergen, in
Sicherheit bringen; tišiti, hojiti, beruhigen,
stillen; se = točiti se, vinouti se, chouliti
se, chýliti se, sich biegen, sich drehen, sich
bücken; usmívati se stydlivě, upejpati se,
sich zieren, verschämt thun, geduckt lächeln;
louditi se, pokorně se stavěti, geduckt schlei-
chen, anschmeicheln. Jg. — co: dítě (k sobě
přitisknouti, kojiti, tišiti). L. T. pysky (stá-
hnouti, zusammenhalten). Us. Tč. — co kam.
Pták hlavu pod křídlo toulí. L. — se. Toulí
se jako pes. Ros. Dvorně se tuliti. Tulí se
(usmívá se) jako staré boty pod schody.
Us., Č. M. 521. — se kam (před kým).
Před vichrem se do kře toulí. Sš. Bs. 95.
Liška se toulí (loudí se) na slepice, vlk na

ovce. Ros. On se k němu toulí. Ros., Br.,
Kom. — se kam jak. Kteráž tigřice netoulí
se krotkým hlasem k svým mladým? Měst.
bož. — Jg.

Toulka (zastr. tulka), y, f., pl. toulky =
toulání se, das Herumvagiren, Müssiggehen.
V. Po toulkách choditi, čas mařiti. Ros. Šel
na t-lky. Us. Daremné toulky. Br. Na t-lku
někde se zastaviti (na pobyt). Us. Jrsk.
Přijď k nám někdy na toulku. Us. u Ry-
chnova. Cf. Toulačka, Táčky.

Toulnice, e, f., phyllactis. Rostl. I. 256. a.

Toulon, a, m., mě. ve Francii. Vz S. N.

Toulouse (Tulús), y, f., mě. ve Francii,
Dolny, pl., Mus. IV. 323.

-toun (-tunB), přípona: pěstoun (pit —
živiti). Bž. 230.

Touně, e, f., vz Tůně.

Toupalík, a, m., osob. jm. Ť. Jan Maurus,
čes. básník. Vz S. N., Jg. H. 1. 642.

Toupě, ěte, n., pl. ťoupata i ťupata =
ťopky, mladé krůty. U Pelhř. Ptů.

1. Tour, a, m. = tur, der Auerochs. Zdk.

2. Tour (fr., túr), obyč. tura, y, f. = oběh
do kola, oběh, okruh, procházka, cesta, ob-
chůzka, řada; v tanci: obrat, změna tance,
der Gang, Umlauf, die Runde, die Reise,
Tanzwendung, Tour. S. N., Rk.

Tourista, y, m., dle Despota (z fr., tu-
rista), cestovatel z obliby a pro zábavu.
Rk., S. N.

Tournajské sukno. Vz Tk. I. 302., 320.

Tournefortka, y, f., tournefortia. Rostl.
I. 244. b.

Tournura, y, f. (fr., turnýr) = obratnosť,
obratné chování, Tournure. Rk.

Tourové, ého, n, něm. Taurow, ves u Ba-
vorova. PL.

Tourretka, y, f., tourretia. Rostl. I. 246. a.

Tours, dle Dolany. Sv. Bž. 120., mě. ve
Francii.

Touš, e (na Slov. túz, a), z řec. óvác, das
Daus. Mz. 358. T. v kartách n. na kostkách
dvě oka. V. V kartách německých t. jest
to, co ve francouzských eso čili eš. Hráti
touše (m. touš; jako u životných). Us V touše
hráti. 1563. Propasovati touše. D. Žíž, ciňk
nedá, eš, touš nemá, kotr, dryje zaplať. Prov.
Touš, eš nemá nic, žíž, ciňk nedá nic, quater,
drye pomáhej. V. Pohořel od žaludového
touše (vz Pohořeti); Obloupil ho touš (hra
v karty). Vz Žebrota, Karbaník. Č. Kdo se
honí za toušem, peníze mu vypadají. Č. M.
142. — T. = okrouhlá koule z kamene n.
mědi, kterouž házejí, klub, frček, kotouč, die
Scheibe, discus. Br. Touš = koule podoby
čočkovité. Tš. Po obědích z kuší stříleno,
touši (f. ) házeno. Břez. 142. T. v tělocviku,
vz KP. I. 517.

Toušek, ška, m., osob. jm. Arch. I. 437.

Toušeň, šně, f., městečko v Brandýsku.
Vz S. N., Tk. II. 421., 476.

Toušice, Tauschitz, ves u Kouřimi. PL.,
Tk. III. 78., Tf. 287.

Touškov, a, m., Weiss-Tuschkau, mě. ve
Stříbrsku; T. Hartmanův, Tuschkau, ves
ve Stodsku. Vz S. N. — T., Tauschkov,
ves u Zalužan.

Toušovati, šp. z něm. tauschen, směniti.
V.

219*