sb157-05 0..8296

124

1. Touž, touže, vz Týž.

2. Touž, touže = toužeji, vz Tuze. —
T. = více. Us. v Krkonš. Světz. Dvojnásobně
t. křičeli. Ler.

Toužba (lépe: tužba), y, f. Kam.

Toužebně, toužebnosť, -bný atd., vz
Tužebně atd.

Toužeji, vz Tuze.

Toužení, n. T. po čem = žádání, žádo-
stivosť, die Sehnsucht, das Sehnen, Verlan-
gen, der Wunsch. V., Kom. T. po cti. D. T.
mi neplní. Ps. sl. 186. — T. na co = ná-
řek, žalování, bědování, das Klagen, der
Jammer. V. T. na svůj osud. Us. — T.
nad čím (nářek atd. ). T. jeho nad souže-
ním lidu. Br.

Touženice, e, f. Dle té tužby a žádosti
sloula velebná svatosť t-cí. Sš. L. 197. (Hý. ).

Toužetín, a, m., Taužetin, ves v Loun-
sku. Vz S. N., Tk. I. 87., III. 130.

Toužík, vz Túz.

Toužil, a, m., der Sehnsüchtler. Dch.

Toužim, i, f., Theusing, mě. v Cheb-
sku. Vz S. N.

Toužín, a, m., Thusing, ves u Dačic. PL.

Toužitel, e, m, = tužebník. Šm.

Toužiti, tuž, touže (íc), il, ení; toužívati.
T. od touha. Jg., Schl. Strsl. tąžiti moerere.
Mkl. B. 437. — abs. Krásně tam, až duše
touží. Us. Dch. — po čem, po kom (tuze
něčeho žádati, po něčem dychtiti, verlangen,
sich sehnen, streben, lechzen, geizen). BR.
II. 635. b. T. po milosti, po cti a chvále,
po bohatství. V. Habe (aby) mý srdečko
po něm netóžilo. Sš. P. 368. Po němž vždy
toužím. Dr. v. 88. Po níž-tě tvoj otec túžil.
Kat. 339. (356. ). T. po králi. BR. II. 9. Oba
po jejiem milování túžista. BO. Po dobrých
skutcích t. Výb. I. 928. Jelen touží po vo-
dách, duše po Bohu. Sš. J. 132. Mé srdečko
po ní touží. Er. P. 119. Kdo po vysokých
věcech touží, po neštěstí touží. Č. — s inft.
= žádati, wünschen, gern wollen. Tím
toužím krajanům posloužiti; kralovati tou-
žím. Sych. — čeho = tuze litovati, želeti,
pykati, reuen, bereuen. On toho velice toužil.
Ros., Zk. Poče toho Tristram srdečně túžiti.
Tristr. — čeho, komu čeho, komu co,
o co, nad čím, proč, nač, o čem, na
koho proti komu, do koho s že aneb
bez neho = naříkati, stýskati si, žalovati,
těžce nésti, klagen, Klage führen. O čež tedy
na nás touží. Dh. 98. A jemu takového ha-
nebného skutku slzavě toužil a žaloval. V.
T. někomu své bídy. Kom., Br. Na některé
bratří, že ho opustili, sobě touží. BR. II. 720.
Toho mi toužil. V. Takové křivdy toužila
paní přátelům svým. V. T. komu čeho: Br.,
Kram., Plac, Plk. Toužili mi toho srdečně.
Reš. Bůh proto t. ráčí u proroka. Reš. Na
svůj rod t. Dal. Touží na to a těžce to nese.
BR. II. 508. a. T. na co, na koho: Br., Lom.,
Reš., St. skl., Smil v. 642. T. o něco. Reš.
T. o bídě. Kat. Žer. Hrozně sobě proti němu
n. do něho touží. Ros. T. do zlých časů.
Hlas. Tu všichni nad tak ukrutným divadlem
toužili. Ottersd., Br. Tajně jim toho touží.
Jel. Enc. m. 63. Herkules ke všem králům
jezdil touže jim toho bezpráví. Troj. 62.
Poče toho Tristramovi srdečně t. St. skl.

IV. 268. Kdež Bůh touží nevděku, vrátkosti,
nestálosti lidu svého. Ž. 99. (Hý. ). Chceme
jemu své hanby túžiti. Výb. II. 382. Ale
ovšem touží o těch zvěstovatelích apoštol.
Sš. II. 157. Toužil sirotek na otčima svého,
že sedie na purkrechtu otce jejieho. NB.
Té. 163. Což má duše pro ten národ touží.
Sš. Bs. 175. Na Patrona túže. Alx. Nepo-
chybuji, že jste nemálo sobě na mne tou-
žili Žer. 22. A že židé práva nemají, proto
na Boha.... křivdy nějaké na ně zašlé tou-
žili. Sš. I. 104. (Hý. ). — za kým. Ten môj
šuhajko za mnou eště túží. Sl. ps. 187.
Mojho srdca žiale za ňú túžá neustále. Na
Slov. Tč. — se kde zač. V tomto kraji sa
nesmejú za krivdy všelijaké túžiť. Slov.
Tč. — kde čeho. Jak toho několikráte
v listech svojich touží. Sš. I. 142. Biskup
Ondřej přijel do Říma toužit křivdy své
u papeže. Pal. — po čem jak dlouho.
(Duše tvoje) po nebeském pokladu toužívala
od mladu. Sš. Bs. 5. — odkud kam. Pra-
meny až z hloubí k světlu touží. Kká. Š.
107. Ten sám sobě škodí, kdo ku zlému
túží. Mor. Tč. — jak. T. k někomu s plá-
čem. Bhm. eccl. Kterak toužím po všechněch
vás v utrobě Ježíše Krista. Sš. II. 152. Po-
mněnko, ty země oko, kdo tak touží pře-
hluboko? Sš. Bs. 66. Nebo paní od zemana
horko po něm touží. Hdk. C. 260.

Toužlivý, túžlivý, sehnsuchtsvoll. U Uher.
Hrad. Tč.

Toužně = tužebně, sehnlich, begierig. T.
výlevy písní ssáti. Č.

Toužnosť, i, f., tužebnosť, die Sehnsucht,
Begierde. Jg.

Toužnovati = někoho z tuha k něčemu
míti, naléhati nań, auf dem Halse liegen. —
koho. Ustavičně mě t-val. Dch. Us.

Toužný = tužebný, sehnend, begierig. T.
zvuk. Hdk. L. kv. 14. Děvčata nejsou nyní
tak snivá a t-ná (schmachtend), jako byla
dříve. Nár. listy feul. 1872. č. 240.

Tovačov, a, m., mě. na Mor., Tobitschau.
Vz S. N., Tk. IV. 743. — Tovačovan, a, m.
Tovačovský, Tobitschauer. T. kniha. Vz
S. N. T-ští páni z Cimburka. Vz S. N. T.
panství, vz Žer. Záp. I. 166. — T. z Cim-
burka Ctibor. Vz Jir. H. 1. II. 291.

Tovar (továr), u, m., na Mor. a na Slov.
= zboží, výrobek lidské ruky, jako jest plátno,
tkaniny atd., die Waare, das Fabrikat. Kd.,
Kld., Tč., Kčk. Jaký dělník, takové tovary
(dílo). Kká. Š. 60. Domácí, cizí t. Šp. T.
hrnčířský (nádobí). Koll. Já jsem kramářka
z Opavy a vezu tovar do Prahy. Sš. P. 104.
— T-ry, pl. = práce, výdělek, die Arbeit.
Jdi aspoň na tovary (místy: na tovarych).
Mor. Ksm. Jeli do města na t. (na trh).
Kd. — T., a, m., osob. jm. Vz Žer. Záp. I.
5., 6., 16., 17., 33., II. 191. — Vz Továrna,
Továrník.

Tovařiš, vz Tovaryš.

Tovařišie, kollect. = tovařiši. Sebrachu
sě všechna říše i milobuzká tovařišie, po-
jemše sě všecka obec, jidú v horu, jejž dějí
Lobec. Hr. rk. 35.

Tovařišiti, Tovařiška atd. vz Tovaryšiti
atd.



	124

	1. Touž, touže, vz Týž. 2. Touž, touže = toužeji, vz Tuze. — T. = více. Us. v Krkonš. Světz. Dvojnásobně t. křičeli. Ler. Toužba (lépe: tužba), y, f. Kam. Toužebně, toužebnosť, -bný atd., vz Tužebně atd. Toužeji, vz Tuze. Toužení, n. T. po čem = žádání, žádo- stivosť, die Sehnsucht, das Sehnen, Verlan- gen, der Wunsch. V., Kom. T. po cti. D. T. mi neplní. Ps. sl. 186. — T. na co = ná- řek, žalování, bědování, das Klagen, der Jammer. V. T. na svůj osud. Us. — T. nad čím (nářek atd. ). T. jeho nad souže- ním lidu. Br. Touženice, e, f. Dle té tužby a žádosti sloula velebná svatosť t-cí. Sš. L. 197. (Hý. ). Toužetín, a, m., Taužetin, ves v Loun- sku. Vz S. N., Tk. I. 87., III. 130. Toužík, vz Túz. Toužil, a, m., der Sehnsüchtler. Dch. Toužim, i, f., Theusing, mě. v Cheb- sku. Vz S. N. Toužín, a, m., Thusing, ves u Dačic. PL. Toužitel, e, m, = tužebník. Šm. Toužiti, tuž, touže (íc), il, ení; toužívati. T. od touha. Jg., Schl. Strsl. tąžiti moerere. Mkl. B. 437. — abs. Krásně tam, až duše touží. Us. Dch. — po čem, po kom (tuze něčeho žádati, po něčem dychtiti, verlangen, sich sehnen, streben, lechzen, geizen). BR. II. 635. b. T. po milosti, po cti a chvále, po bohatství. V. Habe (aby) mý srdečko po něm netóžilo. Sš. P. 368. Po němž vždy toužím. Dr. v. 88. Po níž-tě tvoj otec túžil. Kat. 339. (356. ). T. po králi. BR. II. 9. Oba po jejiem milování túžista. BO. Po dobrých skutcích t. Výb. I. 928. Jelen touží po vo- dách, duše po Bohu. Sš. J. 132. Mé srdečko po ní touží. Er. P. 119. Kdo po vysokých věcech touží, po neštěstí touží. Č. — s inft. = žádati, wünschen, gern wollen. Tím toužím krajanům posloužiti; kralovati tou- žím. Sych. — čeho = tuze litovati, želeti, pykati, reuen, bereuen. On toho velice toužil. Ros., Zk. Poče toho Tristram srdečně túžiti. Tristr. — čeho, komu čeho, komu co, o co, nad čím, proč, nač, o čem, na koho proti komu, do koho s že aneb bez neho = naříkati, stýskati si, žalovati, těžce nésti, klagen, Klage führen. O čež tedy na nás touží. Dh. 98. A jemu takového ha- nebného skutku slzavě toužil a žaloval. V. T. někomu své bídy. Kom., Br. Na některé bratří, že ho opustili, sobě touží. BR. II. 720. Toho mi toužil. V. Takové křivdy toužila paní přátelům svým. V. T. komu čeho: Br., Kram., Plac, Plk. Toužili mi toho srdečně. Reš. Bůh proto t. ráčí u proroka. Reš. Na svůj rod t. Dal. Touží na to a těžce to nese. BR. II. 508. a. T. na co, na koho: Br., Lom., Reš., St. skl., Smil v. 642. T. o něco. Reš. T. o bídě. Kat. Žer. Hrozně sobě proti němu n. do něho touží. Ros. T. do zlých časů. Hlas. Tu všichni nad tak ukrutným divadlem toužili. Ottersd., Br. Tajně jim toho touží. Jel. Enc. m. 63. Herkules ke všem králům jezdil touže jim toho bezpráví. Troj. 62. Poče toho Tristramovi srdečně t. St. skl.	IV. 268. Kdež Bůh touží nevděku, vrátkosti, nestálosti lidu svého. Ž. 99. (Hý. ). Chceme jemu své hanby túžiti. Výb. II. 382. Ale ovšem touží o těch zvěstovatelích apoštol. Sš. II. 157. Toužil sirotek na otčima svého, že sedie na purkrechtu otce jejieho. NB. Té. 163. Což má duše pro ten národ touží. Sš. Bs. 175. Na Patrona túže. Alx. Nepo- chybuji, že jste nemálo sobě na mne tou- žili Žer. 22. A že židé práva nemají, proto na Boha.... křivdy nějaké na ně zašlé tou- žili. Sš. I. 104. (Hý. ). — za kým. Ten môj šuhajko za mnou eště túží. Sl. ps. 187. Mojho srdca žiale za ňú túžá neustále. Na Slov. Tč. — se kde zač. V tomto kraji sa nesmejú za krivdy všelijaké túžiť. Slov. Tč. — kde čeho. Jak toho několikráte v listech svojich touží. Sš. I. 142. Biskup Ondřej přijel do Říma toužit křivdy své u papeže. Pal. — po čem jak dlouho. (Duše tvoje) po nebeském pokladu toužívala od mladu. Sš. Bs. 5. — odkud kam. Pra- meny až z hloubí k světlu touží. Kká. Š. 107. Ten sám sobě škodí, kdo ku zlému túží. Mor. Tč. — jak. T. k někomu s plá- čem. Bhm. eccl. Kterak toužím po všechněch vás v utrobě Ježíše Krista. Sš. II. 152. Po- mněnko, ty země oko, kdo tak touží pře- hluboko? Sš. Bs. 66. Nebo paní od zemana horko po něm touží. Hdk. C. 260. Toužlivý, túžlivý, sehnsuchtsvoll. U Uher. Hrad. Tč. Toužně = tužebně, sehnlich, begierig. T. výlevy písní ssáti. Č. Toužnosť, i, f., tužebnosť, die Sehnsucht, Begierde. Jg. Toužnovati = někoho z tuha k něčemu míti, naléhati nań, auf dem Halse liegen. — koho. Ustavičně mě t-val. Dch. Us. Toužný = tužebný, sehnend, begierig. T. zvuk. Hdk. L. kv. 14. Děvčata nejsou nyní tak snivá a t-ná (schmachtend), jako byla dříve. Nár. listy feul. 1872. č. 240. Tovačov, a, m., mě. na Mor., Tobitschau. Vz S. N., Tk. IV. 743. — Tovačovan, a, m. Tovačovský, Tobitschauer. T. kniha. Vz S. N. T-ští páni z Cimburka. Vz S. N. T. panství, vz Žer. Záp. I. 166. — T. z Cim- burka Ctibor. Vz Jir. H. 1. II. 291. Tovar (továr), u, m., na Mor. a na Slov. = zboží, výrobek lidské ruky, jako jest plátno, tkaniny atd., die Waare, das Fabrikat. Kd., Kld., Tč., Kčk. Jaký dělník, takové tovary (dílo). Kká. Š. 60. Domácí, cizí t. Šp. T. hrnčířský (nádobí). Koll. Já jsem kramářka z Opavy a vezu tovar do Prahy. Sš. P. 104. — T-ry, pl. = práce, výdělek, die Arbeit. Jdi aspoň na tovary (místy: na tovarych). Mor. Ksm. Jeli do města na t. (na trh). Kd. — T., a, m., osob. jm. Vz Žer. Záp. I. 5., 6., 16., 17., 33., II. 191. — Vz Továrna, Továrník. Tovařiš, vz Tovaryš. Tovařišie, kollect. = tovařiši. Sebrachu sě všechna říše i milobuzká tovařišie, po- jemše sě všecka obec, jidú v horu, jejž dějí Lobec. Hr. rk. 35. Tovařišiti, Tovařiška atd. vz Tovaryšiti atd.