sb157-05 0..8296

127

moje srdenko těžce zarmútili; Nepřišla vla-
žička, jen malá rosička, tož se neujala modrá
fialečka; Dyž si přišla, tož tu buď, zaplatíš
tu za mne dluh; Oženil bych se brzičko,
ale mám peněz maličko; ale až grécar pro-
měním, tož se já teprv ožením. Sš. P. 142.,
327., 648., 670. Vz Věta času, spojovací.

Tožedružnosť, i, f. = jakosť, když co
téhož s jinou věcí druhu jest, stejnodružnosť,
die Gleichartigkeit. Příbuznosť a t. listu
toho s horným kázáním všude prozírá. Sš.
Ob. 136. (Hý. ).

Tožemluvný; -ven, vna, ono, tautolo-
gisch. Nz. Slova ta nejsou t-vna; Rovno-
běžny jsou věci ty, nevšak t-vny. Sš. J. 229.,
Sk. 40. (Hý. ).

Tožesloví, n. = slovo těž ve smyslu roz-
ličném, Ploke, nlo-A-l]. Nz.

Tožice, dle Budějovice, také Stolice, ves
ve Voticku. Vz S. N.

Tožka, y, m., osob. jm.

Tožmluva, y, f. = tautologie, totožmluv,
nepotřebné opakování téhož podmětu. Jg.

Tožmluvný = tožemluvný. Sš. Sk. 40.

Tožniti, il, ěn, ění = týmž činiti, gleich
stellen, identisch machen. — (co) s čím.
Aby se víra s nadějí nemátla a netožnila. Sš.

Tožnosť, i, f., jednakosť, jednostejnosť,
die Identität, Einerleiheit. Nz. Aniž také
vadí t-sti dotčené to; Obecnosť a t. veške-
rého člověckého rodu. Sš. II. 18.; Sk. 208.

Tožný = jednaký, jednostejný, totožný,
einerlei, identisch. T. rým koncový, identi-
scher Endreim. Nz. Tak, že by tento Kuna
byl tožným s praotcem rodu Kunstatského.
Bdl. Sv. Augustin vypravování všech tří
evangelistů za tožné považuje; Příběh obojí
za tožný pokládají. Sš. T-né osoby; Řeči
obě u Matouše i u Lukáše za tožny se po-
važovati mají. Sš. II. 115., L. 72. Úsudky
tožné, jichžto podmět i výrok jsou pojmy
jednaké. — s čím. Dvě formy hebrej-
ského časoslova nejsou docela s perfektem
a futurem našich časoslov tožny; Béřeme-li
příběh u sv. Lukáše za tožný s tím, jejž
vykládá sv. Matouš; Cesta ta není tožna
s cestou, o níž...; Nathanael bez mála
tožna a tatáž jest osoba s Bartolomějem
apoštolem; Cesta tato Páně u Luky tožna
jest s cestou na svátek stanů; Sosthenes
pak ten, zdá se, není tožnou osobou se
Sosthenem nadsborničníkem; Někteří měli
za to, že Šimon ten je tožný se Simonem
cyperským; Nesouhlasí vykladači, zda stejen
a tožen jest příběh tento s oním u Matouše
položeným. Sš. Mt. 60., 61., 114., 257., J.
35., 120., I. 159., Sk. 96., L. 65. (Hý. ).

Tožť, adv. = tož, tu, tehdy, pak, nena-
dále, pojednou, so, also, dann, alsdann. Jakž
provinil při Bálovi, tožť umřel. Br. Ale když
vší silou bojoval, t. král uherský také se
pozdvihl. Kron. trip. T. naši tak nechali.
Čr. Počne-li od něho dietě, t. bolesť v no-
šení i v rození i v chování. Hus III. 269.
Bude-li opilý, náhlý neb jinak bídný, tožť
ďábla dosti. Hus.

Tpáti = cpáti, stopfen. Slez. Klš.

-tr, přípona: bratr, vítr. Mkl. B. 174.,
Bž. 230. Vz Tvoření slov. -tr mění se při

jménech v ch: kmotr — kmoch, bratr —
brach, vítr — vichor. Vz Ch.

Tr (n. T/R) = chemická známka tinktury.

Tr, kořen: třel, tříti, natírati, natěradlo,
nátěr. Bž. 31. — Tr = ale, aber. Sada imam
jednoga, tr mi ni Buože drag (teď mám
jednoho, ale mi není, Bože, drahý). Sš. P.
799. -- Tr. A jakož ve mlýně žernov hřmí:
tr, tr, tr! též taký modlitebník. Hus I. 307.
(Tč. ).

Tř! volá se na ptáky, by letěli. Mor. Bkř.

Tra, tra, tra! tralala! Us.

Tra, přech. přítom. času slovesa tříti. —
-tra, přípona subst. ses-tra (m.: tar). Schl.

Třa, třa, posud v Krkonš. = třeba. Kb.
Také na Mor. třeja. Tč., Mtl. Také ve Slez-
sku. Klš., Šd. Bylo by třá; toho netřá. Šd.
Bylo třa, děvečko, zamknuť se v komoře
a nepustit synka do svojeho lože; Bylo třa,
děvečko, bylo třa zavčasu, dokavad si měla
svoju krásu; Bo u panny ctnota jako kula
zlata, třa ji nad dyamant šanovać. Sš. P.
296., 393.

Trabacolo, a, n. = druh menších lodí
užívaných v moři středozemním a jaderském.
S. N.

Trabant, a, m., o původu vz Mz. 146.
T. = drabant, životní strážce, průvodčí;
souputník, družice (ve hvězd. ). Rk.

Trace (fr., trás), v praktic. geometrii =
sledy, die Spur; čáry, Nz., nákres, obrys,
die Zeichnung, der Abriss. S. N. Vz Traso-
vati.

Tracení, n., das Verlieren. Vz Tratiti.
T. pře. NB. Tč. 36. — T. u malířů = bled-
nutí barvy, der Verschiess. D. — T. = dá-
vení, vrhnutí, das Brechen, Speien. Krab.,
Jád. T. krví. Jád., Čerň. T., die Seekrank-
heit. Plk.

Traciren = vytýčiti, vytyčovati (dráhu).

Tračák, u, m. = trakař, der Schieb-
karren. Us.

Tračec, čce, m. = točenice, halže, tor-
ques, Výb. I. 338., řetěz. Proch. T. zlatý
okolo hrdla (torques), die Halskette. BO.
Vz Obvěsiti. — T. = pás, der Gürtel. Opásán
bude tračcem lněným. Lev., BO. A opásán
bieše pod samé prsy tračcem zlatým. ZN.
Cf. Trak.

Traček, tračky, vz Trak.

Trační dřevo. Cf. Trak. Světz.

Tračník, u, m. = tlusté střevo, der Dick-
darm, Nz. lk., Grimmdarm. Nz. Ohyb t-ku.
Nz. lk. Řez t-ku, colotomia. Ib.

Tračníkoslezinový, cololinealis. Nz. lk.

Tračníkový, Dickdarm-. T. krušť, meso-
colon, ohyb, flexura coli. Nz. lk.

Třada, y, f. = třída, ulice. Hank. exc.

Tradadie, e, f. = chumelenice, Schnee-
gestöber. U Rychn. Brv., Ntk.

Tradice, e, f., z latin. = podání ústní,
pověsť o nějaké události na rozdíl od pí-
semní správy o ní, die Uiberlieferung, Tra-
dition. T. = dějiny, jichž paměť se zacho-
vala vypravováním lidu. Rk. Tradicím sta-
rým v zákoně nepsaným se učiti; Tradice
osvědčená. Sš. I. 1. Vz S. N., Podání ústní
(II. 624. b. ).