Předchozí (126)  Strana:127  Další (128) |
|
|||
127
|
|||
|
|||
moje srdenko těžce zarmútili; Nepřišla vla-
žička, jen malá rosička, tož se neujala modrá fialečka; Dyž si přišla, tož tu buď, zaplatíš tu za mne dluh; Oženil bych se brzičko, ale mám peněz maličko; ale až grécar pro- měním, tož se já teprv ožením. Sš. P. 142., 327., 648., 670. Vz Věta času, spojovací. Tožedružnosť, i, f. = jakosť, když co
téhož s jinou věcí druhu jest, stejnodružnosť, die Gleichartigkeit. Příbuznosť a t. listu toho s horným kázáním všude prozírá. Sš. Ob. 136. (Hý. ). Tožemluvný; -ven, vna, ono, tautolo-
gisch. Nz. Slova ta nejsou t-vna; Rovno- běžny jsou věci ty, nevšak t-vny. Sš. J. 229., Sk. 40. (Hý. ). Tožesloví, n. = slovo těž ve smyslu roz-
ličném, Ploke, nlo-A-l]. Nz. Tožice, dle Budějovice, také Stolice, ves
ve Voticku. Vz S. N. Tožka, y, m., osob. jm.
Tožmluva, y, f. = tautologie, totožmluv,
nepotřebné opakování téhož podmětu. Jg. Tožmluvný = tožemluvný. Sš. Sk. 40.
Tožniti, il, ěn, ění = týmž činiti, gleich
stellen, identisch machen. — (co) s čím. Aby se víra s nadějí nemátla a netožnila. Sš. Tožnosť, i, f., jednakosť, jednostejnosť,
die Identität, Einerleiheit. Nz. Aniž také vadí t-sti dotčené to; Obecnosť a t. veške- rého člověckého rodu. Sš. II. 18.; Sk. 208. Tožný = jednaký, jednostejný, totožný,
einerlei, identisch. T. rým koncový, identi- scher Endreim. Nz. Tak, že by tento Kuna byl tožným s praotcem rodu Kunstatského. Bdl. Sv. Augustin vypravování všech tří evangelistů za tožné považuje; Příběh obojí za tožný pokládají. Sš. T-né osoby; Řeči obě u Matouše i u Lukáše za tožny se po- važovati mají. Sš. II. 115., L. 72. Úsudky tožné, jichžto podmět i výrok jsou pojmy jednaké. — s čím. Dvě formy hebrej- ského časoslova nejsou docela s perfektem a futurem našich časoslov tožny; Béřeme-li příběh u sv. Lukáše za tožný s tím, jejž vykládá sv. Matouš; Cesta ta není tožna s cestou, o níž...; Nathanael bez mála tožna a tatáž jest osoba s Bartolomějem apoštolem; Cesta tato Páně u Luky tožna jest s cestou na svátek stanů; Sosthenes pak ten, zdá se, není tožnou osobou se Sosthenem nadsborničníkem; Někteří měli za to, že Šimon ten je tožný se Simonem cyperským; Nesouhlasí vykladači, zda stejen a tožen jest příběh tento s oním u Matouše položeným. Sš. Mt. 60., 61., 114., 257., J. 35., 120., I. 159., Sk. 96., L. 65. (Hý. ). Tožť, adv. = tož, tu, tehdy, pak, nena-
dále, pojednou, so, also, dann, alsdann. Jakž provinil při Bálovi, tožť umřel. Br. Ale když vší silou bojoval, t. král uherský také se pozdvihl. Kron. trip. T. naši tak nechali. Čr. Počne-li od něho dietě, t. bolesť v no- šení i v rození i v chování. Hus III. 269. Bude-li opilý, náhlý neb jinak bídný, tožť ďábla dosti. Hus. Tpáti = cpáti, stopfen. Slez. Klš.
-tr, přípona: bratr, vítr. Mkl. B. 174.,
Bž. 230. Vz Tvoření slov. -tr mění se při |
jménech v ch: kmotr — kmoch, bratr —
brach, vítr — vichor. Vz Ch. Tr (n. T/R) = chemická známka tinktury.
Tr, kořen: třel, tříti, natírati, natěradlo,
nátěr. Bž. 31. — Tr = ale, aber. Sada imam jednoga, tr mi ni Buože drag (teď mám jednoho, ale mi není, Bože, drahý). Sš. P. 799. -- Tr. A jakož ve mlýně žernov hřmí: tr, tr, tr! též taký modlitebník. Hus I. 307. (Tč. ). Tř! volá se na ptáky, by letěli. Mor. Bkř.
Tra, tra, tra! tralala! Us.
Tra, přech. přítom. času slovesa tříti. —
-tra, přípona subst. ses-tra (m.: tar). Schl. Třa, třa, posud v Krkonš. = třeba. Kb.
Také na Mor. třeja. Tč., Mtl. Také ve Slez- sku. Klš., Šd. Bylo by třá; toho netřá. Šd. Bylo třa, děvečko, zamknuť se v komoře a nepustit synka do svojeho lože; Bylo třa, děvečko, bylo třa zavčasu, dokavad si měla svoju krásu; Bo u panny ctnota jako kula zlata, třa ji nad dyamant šanovać. Sš. P. 296., 393. Trabacolo, a, n. = druh menších lodí
užívaných v moři středozemním a jaderském. S. N. Trabant, a, m., o původu vz Mz. 146.
T. = drabant, životní strážce, průvodčí; souputník, družice (ve hvězd. ). Rk. Trace (fr., trás), v praktic. geometrii =
sledy, die Spur; čáry, Nz., nákres, obrys, die Zeichnung, der Abriss. S. N. Vz Traso- vati. Tracení, n., das Verlieren. Vz Tratiti.
T. pře. NB. Tč. 36. — T. u malířů = bled- nutí barvy, der Verschiess. D. — T. = dá- vení, vrhnutí, das Brechen, Speien. Krab., Jád. T. krví. Jád., Čerň. T., die Seekrank- heit. Plk. Traciren = vytýčiti, vytyčovati (dráhu).
Tračák, u, m. = trakař, der Schieb-
karren. Us. Tračec, čce, m. = točenice, halže, tor-
ques, Výb. I. 338., řetěz. Proch. T. zlatý okolo hrdla (torques), die Halskette. BO. Vz Obvěsiti. — T. = pás, der Gürtel. Opásán bude tračcem lněným. Lev., BO. A opásán bieše pod samé prsy tračcem zlatým. ZN. Cf. Trak. Traček, tračky, vz Trak.
Trační dřevo. Cf. Trak. Světz.
Tračník, u, m. = tlusté střevo, der Dick-
darm, Nz. lk., Grimmdarm. Nz. Ohyb t-ku. Nz. lk. Řez t-ku, colotomia. Ib. Tračníkoslezinový, cololinealis. Nz. lk.
Tračníkový, Dickdarm-. T. krušť, meso-
colon, ohyb, flexura coli. Nz. lk. Třada, y, f. = třída, ulice. Hank. exc.
Tradadie, e, f. = chumelenice, Schnee-
gestöber. U Rychn. Brv., Ntk. Tradice, e, f., z latin. = podání ústní,
pověsť o nějaké události na rozdíl od pí- semní správy o ní, die Uiberlieferung, Tra- dition. T. = dějiny, jichž paměť se zacho- vala vypravováním lidu. Rk. Tradicím sta- rým v zákoně nepsaným se učiti; Tradice osvědčená. Sš. I. 1. Vz S. N., Podání ústní (II. 624. b. ). |
||
|
|||
Předchozí (126)  Strana:127  Další (128) |