sb157-05 0..8296

128

Tradlenka, y, f. = plech při voze nad
nápravou, záblatník, zákolník, jímž se kryje,
aby bláto na ni nepadalo. U Srbec na Mor.
Bkř.

Traducianism-us, u, m., v theologii =
náuka stanovící, že duše lidské spolu s tělem
od rodičů pocházejí původem, přenosem a
odnoží. Sš. Ž. 61. Vz 8. N.

Trafalgar, a, m. = predhoří ve španěl.
provincii sevilské. Vz S. N,

Trafika, y, f. (z vlas. traffico, obchod) =
obchod zvl. s tabákem i také místnosť, ve
které se provozuje, der Handel, das Gewerbe,
das Verkaufslokale, die Trafik. S. N.

Trafikant, a, m. = obchodník zvláště
s tabákem. Rk.

Trafiti = trefiti. Na Slov. Vz Trefiti.

Tragač, e, m. = trakař. Slez. a morav.
Dšk., Brt., Tč., Nl. T. jest delší valcha,
jejíž válec se otáčí kolečkem uprostřed
válce upevněným. T. se drží v obou rukou
a kolečkem se jede po zemi jak obyčejným
trakařem. Brt. v Mtc. 1880. 6. Dělá si
z huby tragač (kdo nestojí ve slově). Mor.
Brt. Má hubu jako t.; Huba jí jede jako t.
Mor. Šd. Na Čajču mám galánku Káču, já
si tam pojedu pro ňu na tragaču. Sš. P.
660. (Tč. ).

Tragačovati = klábositi, žvaniti. Mor.
Hý.

Tragant, u, m. = keř; tez klí (sliz) z toho
kře se prýštící, Traganth, weisses Gummi,
der Bocksdornsaft. Tragant, bassorin = sliz
rostlinná vytékající z kozinců (astragalus),
trnatých křiků jihoeuropských. Šfk. 556.,
Schd. II. 312., Rstp. 380., 382. Vz Sliz, Čl.
Kv. 385., Kk. 256.

Tragantovina, y, f., der Traganthstoff.
Šm.

Tragantovník, u, m., die Traganthstaude.
Šm.

Tragantový, Traganth-. T. gummi, Jg.,
Rk., sliz, Traganthschleim, m. Nz. lk.

Tragár, u, m., podreštovník, der Quer-
balken, Tragbalken am Plafond, na němž
se dluhy zaznamenávaly. Mor. Tč., Škd.

Tragati se s čím, sich schleppen, her-
umschleppen. Tragá se ven se stolkem. Mor.
Šd. — se kudy kam. Už se zase po ulici
kamsi tragá. Mor. Šd. — se jak dlouho.
Celý den se tragá (loudá). Mor. Šd.

Tragédiant, a, m. = tragický básník.
Smrž.

Tragédie, e, f., tragoedie, z řeckého =
smutno-, truchlohra, divadelní hra truchlivého
(tragického) obsahu, das Trauerspiel, die
Tragödie. Nz., Rk. T. u starých Řeků jakož
i v době křesťanské prvotní původ má ve
výkonech náboženských, tam ve slavnostech
k poctě boha Dionysa, tuto v tak zvaných
hrách pašijových. Při řeckých Dionysiích
záhy vznikl obyčej přičiňovati velebným,
vážným prozpěvům kůru i monologické
provedení nějakého děje; z monologického
tohoto provozování utvořil Aeschylus dia-
logické povznes je na výši tragickou; So-
fokles zdokonalil tragédii dle obsahu i dle
formy. Zpěvy kůru nazývány stasima, části
dialogické episodia, první vstupní zpěv kůru
jmenován parodos. Každý sebe vznešenější

jednotlivec proti světovému řádu stranný
jest; ve strannosti této tkví popřední pů-
vod všeho tragického. Meze této strannosti
usiluje jednotlivec zpupně překročiti a puzen
jsa bezměrnou náruživostí přerušiti, ba pře-
kotiti obvyklý řád světový. V nerovném
tomto boji padá hrdina za oběť své obrněné
avšak strannické vůle, a proto končí t-die
smrtí hlavní osoby v ní jednající. Proto
zrcadlí se v řecké t-dii tyto přede vším
nauky: Nic přes míru (^rfšv uyav), vládne
zajisté nad životem jednotlivcův i celých
národů neuprosná Nemesis! Měj v úctě zá-
kony božské! Pokoř se klidnou myslí osudu
neodvratnému! Nebezpečno jest přílišné
štěstí; změna jeho rychlá a neočekávaná!
a p. Tragický rozpor (konflikt) spočívá buď
v charakteru dramatického hrdiny, neb v po-
loze, v situaci, v jakovou okolnostmi často
neodolatelnými vehnán bývá. Hrdina jednaje
podlé své letory i podlé svých stranných
náhledů vráží překotně proti zákonům mrav-
ního světa, tyto pak vzpírají se proti sna-
hám jeho, až záhubou téhož hrdiny usmi-
řuje se porušený jím ve světě soulad. Ta-
kýmito charaktery jsou rozběsilý Aias u So-
foklea, divoká Medea u Euripida, u Shakes-
peara Makbeth, Lear, Othello, Richard III.
a j. Dojemnější jest tento rozpor, jenž leží
v situaci jednajících osob, jsou-li mu zá-
kladem dvě stejně oprávněné moci (kollise
povinností). Jedná-li hrdina dle jedné z nich,
porušuje druhou; i tu záhuba jeho uvozuje
smír v poměry jednáním jeho porušené.
V takovouto kollisi stržena Antigona Sofo-
kleova. Má se rozhodnouti v boji mezi po-
věčnými zákony sesterské lásky, upraviti
totiž pohřeb odsouzenému bratrovi a mezi
rozkazy vladaře Kreonta, zapovídajícího po-
hřbiti v posvátnou půdu škůdce řádu obec-
ného. Oba jsou ve svém právu; každému
zemřelému přísluší poslední pocta, tím více
ji vymáhá láska rodinná; avšak Polyneikes,
bratr Antigonin, rozhněval domácí bohy,
obmýšleje jich svatyni zapáliti, má tudíž
i obec právo proti němu. V tomto rozporu
podléhá Antigona, splácí své provinění proti
zákonům obecním pokutou smrti; avšak
i Kreon, přirozeného práva v jednání An-
tigonině neuznávající, stížen trestem neméně
zhoubným, jelikož syn jeho u mrtvoly mi-
lované děvy vlastní rukou sahá na život
svůj. V podobný tragický rozpor přicházejí
všichni výtečníci, již v dějstvu postavili se
v čelo pokroku v národech i v člověčen-
stvu. I v takovýchto podnicích objevují se
dvě stejně oprávněné moci: dosavadní vý-
voj ve přítomnosti a idea pokroku v bu-
doucnosti. Průkopníci nových útvarů poli-
tických i společenských, vysoko vztýčený
nesouce prapor pokroku, bořivě dotknouti
se musejí vážné a stoletími utvrzené auto-
rity dosavadního rozvoje v životě národův
i lidstva a klesají za oběť nadšenosti v zá-
pase s ustálenou touto mocí. Takýmito tra-
gickými charaktery jsou na př. Sokrates,
Caesar, Kolumbus, Hus a j. Podlé toho
všeho tragickým naznačiti lze každý strastný
osud zaviněný, kdež pak pokuta není v sou-
měru s vinou, tuto daleko převyšujíc, čímž