sb157-05 0..8296

151

1. Tráva, travka, travička, travina,
travinka, y, travice, e, f., lat. gramen,
něm. das Gras. O krácení á (travou atd. )
vz Brána. T. od tru, strslov. = živiti, vz
U, Natrutiti. Trávy (gramineae) = rostliny
mající stébla oblá, cívkovitá, květy latnaté
n. klasné, mezi něž i obilí náleží. Rostl.
Trávy latnaté a klasaté: kukuřicovité, oly-
reae, cukrovníkovité, saccharineae, bérovité,
paniceae, chrasticovité, phallarideae, psár-
kovité, alopecuroideae, chloriskovité, chlo-
rideae, rýžovité, oryzeae, psinečkovité, agro-
stideae, kavilovité, stipaceae, rákosovité,
arundineae, otruhelcovité, ligeaceae, pěcha-
vovité, seslericeae, ovsovité, avenaceae, me-
dyňkovité, holcaceae, kostřavovité, festu-
caceae, ječmenovité, hordeaceae, smilkovité,
nardoideae. Jhl., Rstp. 1706., Kk. 106., 111.
Nejdůležitější trávy: kukuřice, rýže, cu-
krovník, oves, proso, bér vlaský, cirok n.
proso indijské, rosička, pšenice, ječmen, žito
n. réž, bambus. Jhl. v S. N. Vz tam více.
Obyčejně jménem trávy znamenají se rost-
liny k píci dobytku sloužící. Jg. V hospo-
dářství slove tráva každá bylina, která vy-
skytuje se krom vůle naší mezi jinými, prací
setými, ušlechtilými bylinami jako: ohnice,
hořčice planá, koukol, pýr atd. Vaň. V už-
ším smyslu některé byliny zvl. travou se
jmenují jako: hořká t. (hlaváček nachový),
medová, rosná (rosička), vonná (tomka vonná,
anthoxanthum odoratum, das Ruchgras), kry-
stoforová (samorostlík, vranec, actaea, Chri-
stophorskraut, Rstp. 25. ), zlá, Jg., Šp., žabí,
Kh., mořská (vlastně: vocha n. pásemnice
mořská). Jhl. Vz Schd. II. 261., 272., Čl.
153., Kk. 116., Slb. 125., KP. III. 372., S. N.,
Kom. J. 134., 419. T. čínská, boehmeria
nivea, Chinagras; Urtica nivea, chinesische
Nessel. Dch. Tráva mladá: úmlaď; špatná:
prašec; stará: stařina n. travina; rychle vy-
rostlá: výskočná, máholná. Šp. T. slamnatá:
slamnačka; rákosovitá: chrastice; wildes
Gras: tuří tráva. Šm. Uzel n. nůše trávy na
Slov.: batoh. D. Plachta na trávu: měchna,
loktuše. Jg. Klín trávy. T-u škubati, štikati,
vytrhovati, V., žíti, strojiti, chystati (srpem),
srpiti, sbírati, Us., vykliditi, trhati, vytrhati,
D., vypleti, pleti, kositi. Us. T. bují (wu-
chert); Šla trávu žít; Chřadnu jako tráva.
Us. Dch. Šla kravám na trávu. Us. Brt. T.
ze suchopáru. Er. P. 416. Poslal Aničku pro
kosíř, že jí travěnky nakosí; Domluvily se
dvě panny, by tej travěnky nažaly; Po tym
dvorečkem lučenka, na ní vysoká travěnka;
Jenom ty mě, má panenko, pověz, kam
ty ráno na travěnku půjdeš?; Já chodím
na travěnko do zelenýho hájko; a já naše
koně vodím do drobnýho jatýlko; Travěnka
uvjadne, jak na ňu mráz přijde a vaše po-
ctivosť na věky zahyne. Sš. P. 137., 191.,
246., 247., 498. Jak mraz na ňu padně, ta
travinka zvadně, tež tak tej dzěvecce věnec
z hlavy spadně. Sš. P. 378. Si-li ty, panenko,
upřímná, nasekej travěnky do klína. Ps.
u Frenšt. Šd. Ja si zaspívam, idúc na trá-
vičku. Sl. ps. 10. Zelený jako tráva. Pásti
dobytek v trávě; dobytek se pase v trávě,
Us.; na t-u jíti (na Mor. Zlínku dle Brt. =
na louce, na mezi atd. vysíkati; o trhání

trávy v obilí říkají tam: cerky šly na hle-
danou); na t-ě býti. D., Šp. Nachystati kra-
vám trávy. Us. T-ou krmiti. D., Šp. Travou
živ byl. Br. T-ou zarůsti. Us. Travka na ní
roste (pohrbena jest). Rkk. Na kom tráva
roste, toho už hlava nebolí. Netužte, kmetie,
netužte, juž vám travička vstává, tako dlúho
stúpaná cuziem kopytem. Rkk. 36. T-u na
řady sekati. Šp. Ten nebude dlouho t-u šla-
pati (umře); Přestal trávy tlačiti (vz Smrť);
Nerád by, aby po něm t. rostla (vz Závisť);
Ať jde, tu pro něho tráva nerostla (Odbytí).
Č. Ten, rozumím, že slyší t-vu růsti (= ne-
smírně se chlubí). Vz Chlubivý. Č. Prve než
t. zroste, už koň umře. Smil. Z podrostající
zase t-vy votava byvá. Kom. Z trávy se-
čené na den panny Marie teče prý krev.
U Mnich. Hr. Sbtk. 12. Děvy utrhnuvše ně-
kolik stebel trávy svazují jich konce po
paměti v klíně takto říkajíce: Trávo, trávo
zelená, po pamětí pletená, pověz ty mně
pouhou pravdu, za koho se vdávat budu.
K čemu se pletení podobá, takový očekávají
na sebe osud; podobá-li se věnečku, brzo
se vdají. Ib. 33., Er. P. 80. Na vysoké hoře
zelená se tráva, ať ta naše láska stejná vždy
zůstává. Sbtk. 312. Proto tráva zelená, že
je blízko vodička; proto panna hezounká,
že je ještě mladička. Ib. V tom našem sá-
dečku travička zelená, v tom našem sádečku
tráva roste: žne ji tam Ančička, je ještě
maličká, já si na ni počkám, až doroste. Er.
P. 140. Při ďarmotskom mostě tam trávička
roste, trávička zelená povýše kolena. Kdo
ju kosit bude, ten muoj milý bude: kosí ju
Janíček, sivý holubíček. Koll. I. 296. Přes
potok můsteček prohýbá se: roste tam tra-
vička neseká se (děvče-li nemá milovníka).
Er. P. 149. Škoda trávy zelenoučké, nikdo
jí nekosí; škoda jest prstenku mého, leda-
kdo ho nosí (naříká děvče nemilované).
Sbtk. 313. V háji travičku žíti, nechtějte to
činiti, panny a mládenci s zelenými věnci:
můžete se požíti. Er. P. 189. Je li z jara
mnoho žluté trávy, bude prý mokrý rok;
pakli je z jara mnoho bílé trávy, bude prý
suchý rok. Er. P. 53. U večer filipojakubský
kladou u nás přede dvéře chlévů kusy drnu
co nejhustšího, aby čarodějnice neměly k do-
bytku přístupu; neboť která čarodějnice se
chce do stáje dostati, ta musí dříve všecku
travičku v drnu spočítati. Sbtk. 315. O vý-
znamu trávy v národním podání vz Ib. 311.
až 315. Dyž pudu na trávu, pudu po do-
lině, abych uslyšela ty ochozky zvone; Šlo
děvča na trávu na širokú mezu; ponejprv
zažala, prsteček odžala; Co ty dívča, co ty
nám dáš, dyž tu trávu kosíváš ?; Kázali
otec a máti, zelenej trávy nažati; Kdo vám
tu trávu kázal žít? jedna musíte a námi jít;
Zelenaj se, zelenaj zelená trávo v lesi! Jak
se já mam zelenať, dy už jsem na pokosi?;
Ona trávu žala, trávu dožínala; S pánem
Bohem, mé mamičky krávy, nebudú vám
nosit moje záda trávy; Kdo ťa bude trávo
kosit, až já budu paláš nosit ?; A tou travou
jetelovou... Sš. P. 72., 164., 189., 190.,
264., 329., 456., 601., 659. (Tč. ). V černym lese
slavik zpivo, tamo dzevče trovu zbito, nazbi-
rala moc, němohla ji zmoc. Sš. P. 538. Hledej