Předchozí (154)  Strana:155  Další (156) |
|
|||
155
|
|||
|
|||
Trdlovati = trdlem tlouci, váleti, mač-
kati, mit dem Stössel, mit der Walze schla- gen, wälzen. Jg. — co: len (na trlici lá- mati, brechen). Len trdlovaný = lámaný. — se = špatně a nemotorně tancovati, skákati při tanci jako trdlo v hmoždíři, im engen Raume schlecht tanzen, sich abmüden mit Jemanden, der schlecht tanzt. Také na Mor. Brt., Šd. — se při čem. Celou noc při dudách se t-vali. Us. — se s kým. S ta- kovou nemotorou se trdluješ? Us. Sá. — kde. Pořád se s ním v hospodě trdluje. Us. Všk. Trdlovka, y, f., vz Trdlový.
Trdlový, Stössel-. T. polévka = trdlovka,
pouze voda trochu omaštěná, ve které se drob vařil. Vz Trdelnice. Us. v Krkonoš, a v Jilemnicku. Hk., Hšv. Tré, ého, n., staženo z troje, drei. Vz
Dvé. U přítomnosti tré knížat; Tré dětí spolu rozených; Tré hrabat na kusy roz- sekal; Mám za to, že o tomto trém se ra- díte. V. Zástup na tré rozdělený. Br. Tré bot (3 páry). D. List na tré rozdělený. Bž. 145. Šel sem do Benátek, tam sem si kúpil krásných tré telátek. Mor. Brt. Tré nás le- želo v komoře na žoldře. NB. Tč. 118. Člo- věka a tré koní. Půh. I. 174. A proto tré pracuje statečně. Hus II. 223. V tom roz- dělení na tré Kristových předků; Soudové a práva na tré byla rozdělena; Při čemž považme toho trého. BR. II. 6. a., 21. b., 238. (Šd. ). Tré koní orných, vuoz a hřebec. Půh. II. 160. Na tré rozděliti. Us. Kromě toho t-ho. Kom. K trému se obraceti. Kom. Všecky pověry v tom trém se zdržují. V. Tré holoubátek uletělo. Us. Ženská milosť jest jako hosť, panská přízeň též jako sen, růžový květ, to tré jde zpět. Us. Žena, osel, ořech, to spolu tré hned požitečnější bývá ubité. Prov. D. Kůň brůna, žena důra, Janek pachole, řídko z toho t-ho co v hod bude. Prov. D. Prosby nedostatek na trém záleží. Hus I. 379. Tře, e, f. = třenice, Streit, m. Leg.
Třé = tři. Na Mor. Když prostřed lesa
přijeli, třé zbůjníci vyskočili. Sš. P. 41. TřebB, strsl. purgamentum. Mkl. B. 42.
1. Třeba, y, f., zastr. = oběť, das Opfer.
Krok. V MV. nepravá glossa. Pa. Vz Tře- biště. Ku žertvám a třebám chodili kněží. Ks., Bdl. Třeba = oběť a to na rozdíl od žertvy, oběť nezabitná, nekrvavá, z medu, obilí, ovoce atd., již pohanští předkové naši na oltář svých bohů kladli. Obětovalo se v posvátných hájích, na návrších, horách atd. Odtud místní jména: Třebnice, Tře- biště, Třeblice, Třebín, Třeboň, Třeboč, Třebetice atd. S. N. XI. 240. 2. Třeba, y, f. = potřeba. Moja mať ti
nedá, lebo sama nemá: mnoho nás je dětí, každému nám třeba. Sl. ps. 337. 3. Třeba, ve frasi: třeba jest, adv. =
nutno jest, býti musí, es ist nöthig. Na Slez. skráceně trá, třá. Šd. Dělá víc, než třeba; Nebylo toho třeba; Pokud by třeba bylo. Dch. Bůh ví dobře, co nám třeba, všecko je mu známé. Us. Tč. Kdo trpí, tomu volnosť třeba. Na Slov. Tč. Není mi toho třeba. Ros. Nahrnuchu, čeho třeba |
bieše. Rkk. 45. Na koho se nám t. ohle-
dati; Na cestu peněz třeba. Kom. Bylo by naň ostré oštěpačky třeba. Prov. Není t. daleko pro příklad choditi. Sych. A já vínka nesmím vít, třeba je mi na mšu jít; U pacholka viara jako u psa pára, nětřa ci ho bylo nocovać; Kerý má co doma robit, toho doma třeba; Nerozfukuj, větře, sena, bude mi ho v zémě třeba; Keď ty věci dobře znáte, že mně už je muža třeba, jako toho kusa chleba; A pecen chleba, toho nám třeba. Sš. P. 22., 393., 574., 608., 659., 744. (Tč. ). Ale chci na ni dovésti dobrými lidmi, což mi k mému právu třeba. Půh. I. 132., 153., 243. Nosiechu, což bylo třeba k dielu. Bj. Co vám třeba, toho ptajte. Mast, v. 320. Tvého mi diela netřeba. ZN. ytipu třeba časem, ale rozumu vždycky Č. M. 202. Dřiemká sa mi, třeba mi po- stelka. Zpěv. I. 173. Dobře mu tak, však mu toho nebylo třeba. Us. Šd. A tak jakož člověku třeba jest vysvobozenie z nemoci, tak také jest třeba jemu modlenie; Neb duchu samému t-a toho duchovního chleba, Ježíše syna božího. Hus I. 292., III. 265. — T. = museti, müssen. T. s infinit. T. se mi učiti. Bern. T. nám umříti. L. Toho vám nic třeba věděti. Kat. 2608. Netřeba než zapřáhnouti a jeti. Brt. S. 105. Protož t-ba mluviti řeč boží. Hus II. 143. — T. se vy- pouští. Bude mi tam jeti (i. e. třeba). Us. — T. = spojka = byť, i, wenn gleich, wenn auch, sollt auch, auch, wohl auch. Vz Mkl. S. 260. Pes blížícího se kouše t-ba podtají; Vyloučením, t. i kněžství odejetím trescí. Kom. Zlou při pěkně líčí t. pro pár stře- víců. Br. Slovensky si zpievaj, veď ťa Boh počuje, trebars i celý svet zpev tvoj za- tracuje. Slov. ps. Tč. T-ba není tak šťasten, jest přece spokojen. Dch. Třebas nebyl tak veliký. Us. Třeba, Janko, vedla koňa (i. e. půjdem), preca budzem žena tvoja; Třeba sem bledúčka, bledušenka bledá, přece mě maměnka ledakému nedá; Vesele, vesele, třeba sa zle děje; srdečko v zármutku, hu- běnka sa směje; Třeba jsú já chudobné maměnky, ale jsú poctivá jak jiné frajerky; Třeba lavek néní, přijdi přes kaméní, přijdi edem, přijdi, moje potěšéní; A já sem sy- neček, třeba já nic nemám, ale sem syneček, že si zas vydělám; Třeba seš ty hodné jonák, ty seš přece jenom voják; A já jesti (jísti) už půjdu, třeba úhor nezořu. Sš. P. 81., 198., 214., 315., 347., 471., 713., 784. (Tč. ). — Třeba-li, třebas, třebasi, třebať. Třeba-li = jestliže třeba, wenn es nöthig ist. Klademe, když ukazujeme, že něčemu na překážku nejsme. Budouť moci trvati za několik neděl, třeba-li do letnic. Ms. kn. lék. — T., sei es, memethalben, ja. Co mně dáte, to vezmu, třeba trochu kaše. Sš. P. 747. Hněvaj sa ty, hněvaj, třeba sa popukaj, enom když jdeš podle, na okno zaťukaj; A my samy nevíme, která se vám líbíme; třeba tato maličká, co má černá očička; T-ba tutohle na koncu (si vyberu), ja v tom růžovém ve věncu; Ja hněvaj ty sa t. celý týden, enom sa nehněvaj, dyž přijde krajní deň. Sš. P. 234., 350., 725., 782. (Tč. ). Chceš píti? Odp.: Třebas (přisvědčuje). Ros. Poď 221*
|
||
|
|||
Předchozí (154)  Strana:155  Další (156) |